Tenisový svět mají (nejen) fanoušci a diváci spojený s představou zlaté klece, v níž se hráči a hráčky bez problémů zabezpečí na zbytek života, čemuž odpovídají třeba celkové statistiky výdělků Novaka Djokoviče či Sereny Williamsové. Jenže kolik si opravdu tenisem vydělá třeba Vít Kopřiva, který se týden co týden trmácí po turnajích ITF a nachází se okolo 150. místa žebříčku ATP? Pokud vás napadne, že to zase taková sláva nebude, odpověděli jste si správně. Rozdíly mezi turnaji vyšší a nižší kategorie jsou totiž obrovské. Tenisový kolotoč ale sužuje i další problém - gender pay gap neboli nerovnoměrné odměňování mužů a žen.
Grandslamy: růst zpomalil až covid
Dotace grandslamových turnajů za posledních deset let enormně vzrostly. Například v roce 2012 se celková dotace turnaje pohybovala okolo 25 milionů dolarů. Za deset let se částka zvýšila o neuvěřitelných 35 milionů dolarů na celkových 60 milionů dolarů. A ostatní turnaje velké čtyřky jsou na tom podobně.
Největší nárůst dotací zažily grandslamy v letech 2012 až 2017, kdy se dá hovořit o zlaté finanční éře tenisových turnajů. Prakticky konstantní růst přerušila pandemie koronaviru, turnaje byly donuceny omezit diváckou kapacitu, což znamenalo i snížení částek směřujících na konta tenistů a tenistek.
Propastné rozdíly
Pro většinu hráčů je ale každodenní realita úplně jiná. Na grandslam se totiž podívají jen hráči zhruba do 100. místa na žebříčku, níže postavení mají ještě šanci prokousat se náročnou kvalifikací. Pokud se do hlavní soutěže nedostanou, zbývají turnaje nižších kategorií, kde se jim o peněžních odměnách z grandslamu může jenom zdát.
Realitou na turnajích ITF totiž je, že pokud se tenista nedostane alespoň do čtvrtfinále, může se stát, že odměna nepokryje ani náklady na účast, a dotyčný se ocitne v mínusu. Příklad z Prahy. Na challengeru, který se každoročně koná v areálu na Štvanici, si hráč v prvním kole vydělá pouhých 202 amerických dolarů, což je v přepočtu asi 4 500 korun.
Gender pay gap ovlivňuje i tenisové prostředí
Nerovnoměrnosti v odměňování zasahují i do tenisového prostředí. Muži si na většině turnajů vydělají řádově mnohem více než ženy. Situace je jiná jen na grandslamech, kde došlo k dorovnání odměn. Jednou z největších průkopnic boje za rovnocenné prize money byla bývalá světová jednička a americká legenda Venus Williamsová, která začala hovořit o gender pay gap již v roce 2000, když vyhrála poprvé Wimbledon.
Po čtvrtém triumfu v All England Clubu v roce 2007 pak už byla první tenistkou, která dostala stejnou odměnu jako mužský vítěz. Od této doby jsou na grandslamech konstantně stejné odměny jak pro muže a ženy.
Jak je to ale na klasických turnajích WTA a ATP Tour?
Momentálně se ženská šňůra nachází ve velké finanční krizi. A ta se odráží na výplatních páskách světových tenistek. Příkladem je turnaj v Římě, který začal tento týden. Hlavní město Itálie hostí mužský turnaj Masters 1 000 a ženský turnaj WTA 1 000.
Oba jsou tedy ve stejné kategorii, nicméně finanční odměny se výrazně liší. Vítěz turnaje si na bankovní účet připíše něco přes milion dolarů, zatímco šampionka si vydělá ani ne polovinu.
Zásadní finanční rozdíly nemusí až tak trápit nejlepší tenistky, které se na turnajích pravidelně dostávají do závěrečných kol, o poznání hůř jsou na tom hráčky, pro které je úspěch se na turnaj vůbec kvalifikovat. Těm vznikají problémy s náklady, protože život na turnajích rozhodně není zadarmo. Těchto rozdílů si ale římští organizátoři všimli, a chtějí od roku 2024 odměny srovnat. Zůstává otázkou, jestli Řím budou následovat i další turnaje.
Témata:
peníze, výdělky, sport, Praha, tenis, Mezinárodní tenisová federace, Novak Djoković, Asociace profesionálních tenistů, Dolar, Serena Williamsová, Vít Kopřiva, pandemie covidu-19, tenista, Sport na Heureka.cz
Související články
