To by byl majstrštyk – zlanařit bohatého šejka, který napumpuje do Teplic miliardy. Jakub Dovalil, nový ředitel klubu a bývalý trenér reprezentační jednadvacítky, to úplně nevylučuje. Jak poznal během pobytu v Dubaji, pro šejky je fotbal hračkou. „Nějaké kontakty mám, všechno je možné,“ žhaví telefon.
Moc se tam nepracuje, neplánuje a lidé se často modlí. Za jediný rok získal Jakub Dovalil v Emirátech spoustu nezapomenutelných zážitků. Ale zůstat tam nechtěl, hlavně kvůli rodině kývl na nabídku Teplic. Stal se sportovním ředitelem. „Pro mě je to nová funkce, nikdy jsem ji nedělal. Proto mě lákala,“ řekl.
Jak dlouho chcete v Teplicích pracovat?
„Nejlépe po dobu trvání smlouvy, a tu mám na dobu neurčitou. (směje se) Ale vážně. Chtěl jsem delší působení, protože ve Slavii jsem byl čtyři měsíce a v Emirátech rok. Tam mě nikdo nevyhazoval, ale zůstat jsem nechtěl. Chci pracovat koncepčně, to není práce na rok.“
Zůstaňme u štace v Emirátech. Proč jste odmítl setrvat?
„Chtěli, abych vedl olympijský tým, ale musel bych se zavázat na čtyři roky. Nevím, jestli bych vydržel. Žil jsem tam sám, rodina za mnou pouze dojížděla, přitom dcera začala chodit do první třídy. Vyhodnotil jsem si, že peníze nejsou všechno. A taky jsem nechtěl zakrnět.“
Jak to myslíte?
„Až na některé věci jsem měl absolutní servis, pomalu jsem si nemusel zavázat tkaničku nebo umýt auto. Všechno udělají za vás. Z toho jsem měl trochu strach.“
Ale byl to zážitek, ne?
„A dobrá zkušenost. Bydlel jsem v centru Dubaje, poznal zcela odlišnou mentalitu. Překvapilo mě i to, že místní moc neplánují. Například nám oznámili, ať dáme dohromady tým, že za deset dní letíme na turnaj do Číny. Tohle nebylo moc pro mě. Stejně složité to bylo i v soukromí.“
Co třeba?
„Měl jsem představu, že mi někdo pomůže zařídit banku, byt, telefon. A nic. Na úřady jsem musel sám. Účet mi otevřeli až za deset dní, ještě větším zážitkem byl řidičák. Česko, snad jediná země s Ruskem, nemá se SAE dohodu o uznání řidičského oprávnění. Takže jsem ho musel dělat.“
Musel jste do autoškoly?
„Normálně musel. Couvání, parking – a ještě vás učí člověk z Jemenu nebo Bangladéše. Tohle bylo úsměvné. Ale naštěstí jsem měl nějaké úlevy a dělal jenom půlku, protože Arabové tam tu autoškolu dělají třeba rok.“
A vám to trvalo jak dlouho?
„Týden.“
A ostatním rok?!
„Měl jsem rychlokurz. Lidé to tam dělají rok, protože když je vyhodí od nějakého testu, tak zase musí platit. A v Emirátech je všechno o penězích. V autoškole jsem řekl, že jezdím pětadvacet let bez bouračky a mám peníze hned. Takže to vzali a hotovo.“
Je to zkrátka jiný svět, neříkal jste si?
„Když jste Evropan a máte příjem, tak je o vás postaráno. Ráno přijdete do práce a frajer vám přinese kávu, čaj, džus. Pak se zeptá, jestli nechci oběd. Pomalu jako v Teplicích (směje se). A taky se tam moc nepracuje. Chodil jsem na asociaci klasicky ve všech pěti pracovních dnech, místní třeba jen dvakrát za měsíc. Říkali mi: co jsi to za člověka, co tady děláš, běž domů.“
Co muslimská víra, zasahovala do fotbalu hodně?
„Akorát v modlení. V zahraničí se modlí třikrát denně, doma i pětkrát. A pokud si to nemohou odpustit ve 4.30 ráno, pak už nejdou spát a zápas se hraje od osmi večer, tak to složité je.“
Z Emirátů si tedy žádnou posilu do Teplic nepřivedete?
„Mám nějakou vizi o spojení mládeže, ale Arabové jsou takoví, že nikam nechtějí. Oni nemají potřebu chodit ani do bundesligy. Když to tak řeknu, pro ně je bundesliga chudší.“
Šejkové tam pumpují hodně peněz...
„Nejbohatším klubem v Dubaji je Al Ahlí, kde trénoval Ivan Hašek , a ten má rozpočet v přepočtu asi tři miliardy korun. Přitom na ligu chodí v průměru 500 lidí. A to ještě většinou někoho přivezou z Ománu a zaplatí jim KFC, aby fandili. Pro šejky je fotbal hračkou, ale když se k takovému rozpočtu přiblížíme v Teplicích, tak budeme spokojení.“ (směje se)
Tak jestli by nebylo lepší místo hráče přetáhnout z Emirátů do Teplic nějakého šejka?
(Petr Hynek, ředitel klubu: „To už jsem panu Dovalilovi říkal! Ani bychom nepotřebovali takhle velký rozpočet, trošku bychom se uskromnili.“) „Všechno je možné, nějaké kontakty mám... Obecně to byla dobrá zkušenost, ale nakonec jsem rád, že jsem zpátky v Česku. Jen si musíte odpočítat ten finanční požitek.“
Když jste se rozhodl pro návrat, zpátky do Slavie jste nechtěl?
„To bych měl hned za barákem (usmívá se), ale s nabídkou mě nikdo ze Slavie neoslovil. Zato kontakt s Teplicemi probíhal delší dobu, proto jsem se rozhodl takhle.“
A teď tady sedíte. S jakými úkoly a cíli?
„Hlavním úkolem je vyhledávání hráčů a zefektivnění zapracování odchovanců do prvního týmu. Obecně si myslím, že mnoho mladých hráčů se ztrácí v celém českém fotbale. Chceme s nimi pracovat tak, aby ten přesun zvládli. To se týká hlavně tréninkového zatížení a komunikace. Abychom zkrátka nemuseli pořád jen nakupovat hráče.“
Stanovili jste si s trenérem Šmejkalem mantinely? Aby necítil, že mu do toho moc mluvíte...
„Ani já to neměl rád. Samozřejmě, že nějaké věci spolu budeme konzultovat. Můžu mu říct svůj názor, ale rozhodně mu nebudu říkat, co měl udělat jinak. Naše analýzy budou konstruktivní.“
Jistě konzultujete i posily. Včera přišel srbský stoper Aleksandar Šušnjar. Hledáte ještě někoho?
„Útočníka za Romana Potočného, který šel do Liberce, a středové hráče na pozice osm a deset.“
To je vaše priorita?
„Dá se to tak říct, ale spíš výhledově. Zatím jsem v Teplicích čtrnáct dní i s cestou. A pro kvalitní výběr hráčů potřebujete čas, abyste je odskautoval, zjistil si informace. Tím se predikce úspěchu zlepší. Navíc v Česku je na těchto postech trošku krize. Sehnat dobrého útočníka stojí hodně peněz. I proto se díváme do zahraničí.“
JAKUB DOVALIL
Narozen: 8. února 1974 v Praze (42 let)
Klub: FK Teplice
Pozice: sportovní ředitel
Trenérská kariéra: mládež Slavie (1997–2002), mládežnické reprezentační výběry U16–U20 (2002–2009), reprezentace U21 (2008–2015), asistent u reprezentace A (2012), reprezentace SAE U20 (2016)
Největší úspěch: 3. místo na EURO U21 (2011)
