Přízvuk ho prozradí. Ale jinak už Veliče Šumulikoski v Česku zdomácněl. Slovácko miluje, v Kunovicích koupil dům, s manželkou zplodili syna a dceru. Do rodné Makedonie se energický záložník podívá jen jednou za rok na deset dní. „Nejezdím tam rád, zvykl jsem si na jiný život,“ přiznává v rozhovoru pro Sport na soustředění v turecké Laře.
Za hranicemi má jméno a respekt jako málokterý hráč z české ligy. To byste se až divili, kde všude Veliče Šumulikoského poznávají. Třeba když se k němu na letišti seběhli žáčci Zenitu Petrohrad, chtěli se vyfotit. I soupeři v přípravě se k němu hlásí, vědí, co v kariéře dokázal. „Je příjemné, že jste někde zanechal stopu a lidi na vás nezapomněli,“ líčí kapitán 1. FC Slovácko, který zažil slavné časy Synotu a po putování světem se vrátil na Moravu, kde je doma.
Jak se stalo, že jste se usadil na Slovácku?
„Před lety jsem se tam seznámil s mojí současnou manželkou. Pak jsem různě cestoval po světě, střídal angažmá. Ona byla všude se mnou a vždycky jsme se vraceli na Slovácko. Když jsem byl v Číně, otěhotněla a rozhodli jsme se, že se definitivně vrátíme. Bylo jasné, že budeme žít tady. Je to náš domov. Nikde jsem nebyl tak dlouho, abych chtěl žít někde jinde. Je tu klid, zajdeme si s kamarády do hospůdky podívat se v televizi na fotbal. Pohoda.“
Jak často se podíváte do Makedonie?
„Už se mi tam ani nechce jezdit, i když tam mám celou rodinu. Spíš jezdí oni třikrát za rok za mnou. Jsem zvyklý na život v Česku, v Makedonii je to jiné. Od nějakých osmnácti let jsem pryč a člověk si od některých věcí odvykne. Těžko se to popisuje, na Moravě se prostě cítím líp.“
Dokdy chcete hrát?
„Nevím, jestli je tohle moje poslední sezona. Teď se cítím dobře, ale všechno je o zdraví. Když bude držet, vím, že jsem ještě na hřišti platný. Stíhám běhat. Největší problémy mám se zády. Dokončím jaro a uvidím. Ještě nejsem rozhodnutý, co bude dál. Myslím, že je super, jak to v mém věku zvládám. Samozřejmě mám svoji představu, jak by se měl fotbal dělat, ale dokud hraju, víc neřeším. Petr Pojezný (šéf 1. FC Slovácko) to ostatně vede dobře.“
Na hřišti vás drží hlavně malý syn, že?
„Přesně tak. Je rád, že hraju. Jsou mu čtyři a fotbal ho hrozně baví. Už s ním začal v přípravce Slovácka. Pořád má nějaké otázky. Ptá se, proč jsme nevyhráli, jak jsme to hráli. Furt dokola.“
A nezajímá ho, proč táta nedává góly?
„Jo, na tohle se ptá taky. (úsměv) Já mu říkám, že od střílení gólů jsou jiní hráči. Moje role na hřišti je odlišná.“
Máte za sebou angažmá v několika ligách. Těší vás, co jste ve fotbale dokázal?
„Vždycky jsem udělal správný krok ve správnou dobu. Nikdy nesmíš zaváhat, jinak ta šance už nepřijde. Mně načasování přestupu pokaždé vyšlo. Měl jsem sen hrát v Anglii a ten se mi splnil. Zahrál jsem si proti Manchesteru United, který měl podle mě nejlepší dvojici záložníků Giggs, Scholes. Tohle bylo asi moje nejlepší období. Dařilo se mi také v Turecku. Kdybych chtěl, mohl bych tam hrát asi doteď.“
Zkusil jste si i čínskou ligu…
„Tehdy tam hráli Drogba nebo Anelka. Myslím, že v Číně nedělají fotbal dobře. Přeplácejí hráče, ale k ničemu to nevede. Stejně tam všichni vydrží rok a jdou pryč. Vždyť se tam nedá normálně žít.“
Zažil jste rovněž ambiciózní éru Synotu ve Starém Městě, kterou zastavila korupční aféra v roce 2004. Jak na to vzpomínáte?
„Kdyby se nestala ta věc, možná by se stal klub brzy mistrem. Byly tam výborné podmínky. Nevím, jak to tehdy všechno bylo, nevidím do toho. Ale je to škoda, trofej klubu chybí. To mě mrzí.“
Jak jste vycházel s náročným koučem
Karlem Jarolímem
?
„On přesně věděl, co chce a proč to dělá. Byl přísný, to ano. Ale měl svou jasnou představu a jeho výsledky všude dokazují, že to asi dělá dobře. Neměl jsem s ním problém. Dodnes se ke mně hlásí.“
Co současné Slovácko? Nebude na jaře po odchodech Kerbra, Diviše či Košúta slabší?
„Nemyslím si. Získali jsme Navrátila, což je na Slovácko velmi dobrý hráč. Může nám hodně pomoct. Na krajích může hrát on, Civič, Havlík, Biolek… Vůbec si nepřipouštím, že bychom hráli o záchranu. Čekám, že půjde nahoru Tetteh. Už je u nás půl roku, aklimatizoval se. Měl by ukázat, co umí. Věřím, že fotbal ve Slovácku přežije. Nevím přesně, jak to má majitel (Zdeněk Zemek) s panem Valentou, ale snad budou dál spolupracovat a bude to fungovat.“
