Přerod slávistického týmu z průměrného ve špičkový, který bojuje o titul, zažil v 90. letech minulého století pomocí Korbelových milionových investic i trenér Vlastimil Petržela. „Dá se to porovnávat, spousta věcí je podobných,“ uznává kouč druholigového Baníku Ostrava.
Nabitý kádr, každé přestupové okno přicházejí další drahé posily, které chtějí hrát. Je to pro trenéra paráda, nebo problém?
„Pro mě to byla krása. Měl jsem volnou ruku, rozhodl jsem se stavět na mladých hráčích. Vykoupili jsme celou jedenadvacítku, tehdy i se Slováky. Velké přestupy, v nichž šlo o velké prachy, zajímaly manažera Václava Ježka. V tom se hrabal rád. Ani to však pro mě problém nebyl. Kdo chce trénovat ve velkém fotbale, nemůže se tímhle zaobírat. Venku se pracuje také tak.“
Nevadily vám ani posily na poslední chvíli, třeba až po přípravě?
„Samozřejmě každý trenér chce koncepčně pracovat a ne pořád mužstvo přebudovávat. Když mám dobré hráče, postavím z nich mužstvo. Ostatní musí počkat, až na ně přijde řada. Nemusí se do základu dostat třeba celou sezonu.“
Zasahovalo vám vedení do sestavy? Nutilo vás stavět drahé hráče?
„V tom byl asi můj největší svízel, protože já nikoho nikdy neposlouchal. Ani fanoušky. Když
František Ringo Čech
začal vyřvávat ´Petržela ven´, protože nehrál Dragiša Binič (nejdražší posila v historii Slavie), tak mi to přišlo směšné. Ale nepohnulo to se mnou. Přednost dostávali mladíci
Vladimír Šmicer
a Patrik Berger a budoucnost ukázala, kam to dotáhli. Vedení mě však k ničemu nenutilo, to se mi nikde nestalo. Ani v Zenitu Petrohrad.“
Bylo složitější posadit na lavičku velkou hvězdu?
„Nebylo, neměla výkonnost, tak dolů. Složitější by to bylo, kdyby hrála dobře a já přemýšlel, jestli myslet na budoucnost a stavět mladé. Když však Binič chodil devadesát minut po hřišti a jednou se za celý zápas rozeběhl, tak neměl nárok. Bylo by to vůči ostatním nefér.“
Dá se přirovnat Binič k případu Van Kessela?
„Mají hodně podobného. Rychlí, drazí, technika nic moc, ale hlavně neúčelní. Akorát Binič nebyl takový machr. Byl to fajn kluk, kamarádský, spoluhráči ho měli v kabině rádi. Kdybych měl Van Kessela a zažil, jak se choval, tak bych mu dal rovnou dělo.“
Pomáhala vám, účastníkovi MS 1982 ve Španělsku, hráčská reputace?
„Možná, ale to nebylo hlavní. Stanovil jsem si pravidla a těch se celý život držím. Neustoupím. Jarda
Šilhavý
je jiný, spíš se s ostatními radí. Já rozhoduju a nesu odpovědnost sám.“
Říkalo se, že ve vaší době by titul se Slavií udělal i vrátný, trenér byl zbytečný. Co vy na to?
„Ale houbelec, absolutní nesmysl. Bez dobrého trenéra neudělají hráči nic. Musí za něj chtít na hřišti položit život. Jinak je to k ničemu.“
Jsou zdvojené posty pro trenéra výhodou, nebo přítěží?
„Je to skvělé. Jsou trenéři, kteří si nechají málo hráčů, aby měli lehčí rozhodování, a pak skučí, že nemají koho postavit. Široký kádr je pro trenéra obrovská výhoda. Hráči si vytvářejí tlak sami na sebe, v tréninku makají jak diví. V konkurenci vypadají daleko jinak.“
Může už Slavia vyhrát letos titul?
„Nevím, může to chvíli trvat. Tehdy se to také povedlo až po několika letech. Ale já tehdy spoléhal více na mladé než hotové hráče.“
