Kdo je kdo v ofenzivě Slavie: bomber Škoda, čaroděj Sýkora i ranař Barák

Pohybově brilantně vybavený. Skoro ani nevadí, že je takový prcek, protože se tak špatně chytá, že sílu do soubojů díky své rychlosti, dynamice a obratnosti až tolik nepotřebuje. Vynikajícího fotbalistu z něj dělá hlavně fakt, že v rychlosti velmi efektivně pracuje s míčem, viz souboje jeden na jednoho v zápase v Příbrami a doma s Jihlavou.

Díky vysoké úspěšnosti v obcházení protihráčů zrychluje a zlehčuje útočení Slavie do postavené obrany, je tím hráčem, který umí vytvořit přečíslení a následně dát finální přihrávku nebo sám zakončit. K dobru mu jde i jeho univerzálnost, ale používat ho v obraně je rouhání, čehož se zatím kouč Jaroslav Šilhavý nedopustil. Počítalo se, že kvůli silnější levé noze bude hrát na levé záloze, v pohodě se ale srovnal s pravou stranou. 

Všechno, co ho zdobí, najdete v jeho levé noze a v hlavě. To druhé je důležité nejen proto, že jde o nesmírně vnímavého a inteligentního mladého muže, ale že včas vidí volné prostory a náběhy svých spoluhráčů. A levačka pak jako technický nástroj slouží k realizaci. Je autorem především kolmých průnikových přihrávek - ať už do stran, nebo středem hřiště.

V Příbrami díky němu šla Slavia třikrát sama na bránu. I když není zdaleka tak pohybově zdatný jako třeba kolega Jan Sýkora, daří se mu s velkým úspěchem obcházet protihráče v soubojích jeden na jednoho a ve středu hřiště tím pádem vytvářet přečíslení. Sám je hodně důrazný v zakončení, levačku má jako dělo, díky ní byl produktivní už v předchozím angažmá v Příbrami. 

Na první pohled jde o jiného Josefa Hušbauera než před lety na Spartě, přesto v lecčems stejného. Trochu upravil svůj projev, hraje z větší hloubky, je víc na zemi, víc chodí do skluzů a je důraznější z hlediska defenzivního pojetí. Sám tím získává pro mužstvo hodně míčů a konstruktivně zakládá útočné akce.

Byť hraje možná o trochu hlouběji než Barák, i tak využívá schopnost dát kolmou průnikovou přihrávku, ovšem na druhou stranu už se tak často nedostává do střeleckých pozic za vápnem, jak tomu bylo dřív. Je na něm ale znát, že přichází doba, kdy jeho výkonnost kulminuje, s výborně hrajícím celým týmem se zvedá i jeho projev a dokáže hru svého mužstva ještě o kousek povýšit povedenou kličkou nebo přihrávkou.

Ze všech členů záložní řady je nejvíc tahovým hráčem. Kromě útočníků se právě směrem k němu dají vést finální přihrávky, což potvrdila například situace, při níž na podzim v derby na Letné zvyšoval na 2:0, kdy utekl Martinu Frýdkovi. Taková akce je pro něj typická – prudký náběh a ve vysoké rychlosti tah do vápna, do brány, do zakončení. Jen za podzimní část se stihl trefi pětkrát a patří k nejproduktivnějším hráčům Slavie.

Zdobí ho rovněž umění trefi se v těžkém zápase, proti Spartě a Plzni se prosadil dohromady už třikrát. Svou statistiku přiživuje třemi asistencemi. Když nezakončuje, z levé strany centruje do vápna, ovšem právě v téhle disciplíně se ještě ukrývá jeho drobný nedostatek. Přece jen jsou jeho vysoké míče celkem často nepřesné a přelétávají šestnáctku. 

Stroj na napadání rozehrávky, na sprintové náběhy, na fyzicky tvrdé souboje tělo na tělo. Je klasickým typem zakončujícího hráče do vápna díky velké stabilitě a důrazu, zatímco mimo šestnáctku se jeho nebezpečí pro soupeřovu bránu zásadně vytrácí. Nechodí tolik do mezihry a do kombinace, to jen velmi zřídka, místo toho trhá obranu pomocí prudkých náběhů z hloubi pole nebo ve vápně do finiše z první.

Dostává se často do bezprostřední blízkosti brankové čáry, spoustu gólů střílí z dorážek a z vlastního instinktu dohrát situaci důkladným dobíháním brankáře. V rozestavení 4–4–2 má vedle Milana Škody téměř jisté místo v základní sestavě, při systému 4–1–4–1 naopak skoro v každém případě o místo přichází a na hrotu zůstává osamocený Škoda. 

Je v něm snad úplně všechno, co potřebuje komplexní útočník. Je vysoký, fyzicky velmi silný, vůbec mu nepřekáží balon, třeba na Spartě to dobře vědí, když tam tehdy vymotal dva hráče a zakončil za nebohého Marka Štěcha. Má dobrou hlavu a nepozbývá ani nic na rychlosti. Kdyby mu nebylo 31 let, je to hráč dost možná pro špičkovou evropskou ligu, na druhou stranu on fotbalově dozrál teprve v období někdy před dvěma nebo třemi roky.

Škoda je nejlepší střelec Slavie, dá se využít do brejkových situací jako jeden z tahových hráčů, který umí obejít protihráče a rychle zamířit k bráně soupeře, stejně jako je pro svou sílu a důrazný způsob zakončení nohou i hlavou prospěšný pro postupný útok.