Šilhavý: fotbal hraje ve Vietnamu

V tamní nejvyšší soutěži zahájil před necelým měsícem přípravu na další sezónu. „Beru to jako práci za slušné peníze. Je to samozřejmě šok, když přiletíte z Evropy, ale ničeho nelituju, rozhodl jsem se sám,“ říká.

Do podobných destinací se našinec nehrne, Šilhavý je také jediným Čechem, který ve vietnamské profesionální lize působí. Zabydlel se tam však solidně. Po roce v hanojském klubu The Cong po českém brankáři loni na podzim sáhl jiný prvoligový tým Song Lam Vinh.

Jak se vlastně hráč z Čech dostane do vietnamské ligy?
„Před rokem a půl mi volal trenér, který mě dříve vedl v Honvédu Budapešť, jestli bych to nešel za ním zkusit do Vietnamu. Byli právě na soustředění v Německu, souhlasil jsem se zkouškou a pak podepsal smlouvu.“

Bylo těžké rozhodnout se pro takovou destinaci?
„Ani ne, jen jsem se několika Vietnamců, co žijí v Čechách, vyptával, jak to tam vypadá. V Krči, kde jsem tehdy byl, to nebylo ono, chtěl jsem změnit vzduch. I když je to mnohem dál než jsem si představoval.“ (směje se)

Jak dlouho jste si zvykal na odlišný životní styl?
„Ze začátku to bylo docela tvrdý. Asi měsíc jsem bydlel v tréninkovém centru za Hanojí, což bylo drsný. Kolem strašný nepořádek, lidé, kteří bydleli v garážích, všude bahno. Samotné středisko do toho zapadalo – špinavé, zašlé pokoje. Pak jsem ale dostal byt a bylo to v pohodě. Když to shrnu – angažmá ve Vietnamu beru jako práci za slušné peníze.“

Vyděláte si víc než v Česku v první lize?
„V první lize jsem byl naposledy před sedmi lety, těžko říct. Mám samozřejmě víc než jsem měl ve třetí lize v Krči, je to i lepší než ve druhé. Ale jako v první asi ne.“

Dýchá na vás často komunismus?
„Nevím jestli často…Třeba když jsme se ráno vzbudili v kempu nebo doma na sídlišti v Hanoji, venku hlásili něco v rozhlase. Asi verbovali na brigádu nebo upozorňovali neplatiče vody, ať zaplatí dluh.“ (směje se)

Jinak nic jiného?
„V centru Hanoje jsou turisti, plné hotely, krámy, hospody. Neviděl jsem kapsáře, v baráku jsme měli kamery a hlídače. Samozřejmě jsou tady vlajky se srpem a kladivem. Je to zkrátka něco jiného, pro člověka je těžké, když tam z Čech odjíždí. Každý den vás potkají drobná překvapení, která vám znepříjemňují život, že něco nefunguje, jak by mělo. Já ale věděl, do čeho jdu, rozhodně si nestěžuju.“

Zvykla si rodina?
„V Hanoji jsme bydleli na solidním sídlišti, kousek bylo dětské hřiště, syn navštěvoval australskou školku. Teď ve Vinhu to bude s bydlením podobné, našel jsem byt na pěkném sídlišti. Bohužel je tady jen vietnamská školka. Pokud nebudou syn a mladší dcera protestovat, zkusíme je tam s manželkou dát. Výhodou je, že mám blízko k moři, na pláž je to asi patnáct kilometrů. Už se těším, až za mnou dorazí rodina a vyrazíme.“

Jakou úroveň má vietnamská liga?
„Velmi dobrou, hraje v ní spousta Brazilců, Argentinců, Afričanů. V Hanoji na nás chodilo pravidelně deset tisíc diváků, venku klidně přišlo i dvacet tisíc. Uvidíme, kolik jich bude ve Vinhu.“

Jste často na soustředění?
„K venkovním zápasům se jezdilo i týden dopředu. Hlavně do Saigonu, kde je o mnoho tepleji než v Hanoji, abychom se aklimatizovali.“

Je zvykem zajít po zápase na večeři nebo na pivo?
„Kdepak. Jsme často spolu.“(směje se)

Působí ve vietnamské lize nadále jedna z farem anglického Arsenalu?
„Funguje to, loni jsem proti nim hrál. Mají úplně stejné dresy a soupravy jako Arsenal, i autobus s jeho znakem. Jak dalece s Angličany spolupracují, to ale nevím. Můj bývalý klub The Cong plánoval spolupráci s Bayerem Mnichov, chtěli budovat poblíž Hanoje hřiště pro mládež. Jestli to běží, nevím.“

Domluvíte se už vietnamsky?
„No, teď se snažím učit, ve Vinhu to asi bez ní nepůjde. Bude to moc těžké. Umím základní věci, pokyny trenérů, čísla, pozdravy, říct si o jídlo. Mám i učebnici, chtělo by to ale nějakého učitele. Nedávno jsem potkal Vietnamce, kteří žili dlouho v Belgii. Říkali mi, že naučit se vietnamsky je otázka měsíce. Zásadní je prý naučit se zvuky. Jazyk je založen na tónech, přízvucích, výslovnosti. Nemá žádné časování. No, nevím, když se na to dívám, bude to pořádně těžký.“ (směje se)

To jste se v Hanoji příliš nenaučil…
„Tam jsem mluvil se spoluhráči a trenérem anglicky nebo francouzsky, tady neumí nikdo. Máme jen jednoho překladatele.“

Vietnam je známý divokým silničním provozem. Odvažujete se jezdit autem?
„Aut je tady málo, skoro všichni jezdí na motorkách nebo taxíkama. V Hanoji jsem původně zamýšlel, že si taky pořídím motorku, ale bylo to o hubu, navíc prezident klubu nám to zakázal.“

Ve Vinhu platí zákaz také?
„Ne, na tréninky jezdíme na motorce. Chci si koupit svojí, zatím frčíme na půjčené se spoluhráčem z Argentiny. Musíme ale strašně opatrně, tady jakékoli zranění nebo nemoc, to by byl malér.“

S předpisy si tamní řidiči hlavu nelámou, že?
„Přesně tak. Předpisy se nedodržují, jakoby žádné neexistovaly. Všichni troubí, na křižovatce se sjedou čtyři řeky motorek, kam to koho vyplivne, tam jede. Sem tam se stane menší bouračka, naštěstí se jezdí docela pomalu.“

Zkoušel jste rikšu?
„Ne, i když rikšové pořád otravují. Jsou tady všude levné taxíky, když někam potřebujeme jet, vlezeme tam.“

Nepřejedl jste se místní stravy z rýže a ryb?
„V Hanoji bylo kromě rýže a ryb k dispozici hovězí, vepřové i kuřecí. Každý si bral, co chtěl. Tady ve Vinhu nám dělají i špagety. Ke všemu je rajčatová omáčka z rozvařených rajčat. A rýže mi vůbec nevadí, mám ji moc rád.“

Jak trávíte volný čas, když jste nyní ve Vinhu sám?
„S Argentincem jsme velcí kamarádi, chodíme na kafe a tak. Času ale tolik není, jsme v přípravě. V půl deváté máme první trénink, v jedenáct oběd, následuje odpočinek a od půl třetí druhý trénink. V šest je večeře, pak regenerace. Když do toho sháním motorku nebo jiné věci, tak se to rozplyne. Když byl den volna, prošel jsem se městem, je tady hezký zábavní park pro děti. Byl jsem se podívat i u moře, ještě 17. prosince jsem se koupal.“

Říkáte 17. prosince, to jste strávil ve Vietnamu Vánoce i Silvestra bez rodiny?
„Ano, tady žádné Vánoce neslaví, normálně se trénuje. Trenér ale dal volno těm, kteří je slaví. Já šel na trénink, neměl jsem důvod být doma.“

Jak dlouho chcete ve Vietnamu vydržet?
„Syn začne chodit v září v Česku do školy, manželka chce jít do práce. Takže je to asi poslední sezóna. Pokud bych dostal v srpnu slušnou nabídku, kvůli penězům bych možná zůstal déle. Uvidím. Tady se to totiž mění ze dne na den.“