Zázrak z Mikulovic! Vesnice s 2700 obyvateli píše historii. Stala se účastníkem MSFL, třetí tuzemské nejvyšší soutěže. I díky tomu, že místní zastupitelé svolili uvolnit na činnost klubu v této sezoně čtyři procenta obecního rozpočtu, což činí dva miliony korun. Kdyby podobným způsobem sáhli do městské kasy třeba v Ostravě, mohl by se Baník těšit na 300 milionů korun.
Jesenicko je dle počtu obyvatel nejmenším okresem v Česku. A také jedním z nejchudších. V nejhorších časech zde dosáhla míra nezaměstnanosti až osmnáctiprocentní hranice. Dnes je situace o něco příznivější, ale bohatým okresem tato oblast nikdy nebude. Mikulovice jsou čtvrtou největší obcí okresu. Díky postupu místního FK do MSFL teď také jednou z nejslavnějších.
Když se Mikulovickým v minulé sezoně podařilo vyhrát divizi, sešla se patnáctka místních zastupitelů, aby rozhodla o tom, zda odsouhlasí dvoumilionovou dotaci fotbalovému klubu pro příští sezonu. Pro historickou účast v MSFL nezbytnou.
Hlasování dopadlo těsně. Osm ku sedmi pro fotbal, který tak pro sebe získal plná čtyři procenta celého obecního rozpočtu. Pro srovnání, kdyby se stejně štědře zachovala například ostravská radnice, připlula by na konto Baníku roční dotace ve výši tři sta milionů korun.
S injekcí z obecní kasy mohly Mikulovice vyrazit vstříc MSFL. I když nijak směle, s celkovým zhruba třímilionovým rozpočtem nyní patří mezi nejchudší kluby soutěže. „Pro lidi je postup do MSFL vyvrcholením všeho, co se v naší vesnici pro fotbal udělalo,“ říká Jiří Šimík, mikulovický starosta.
Když se přitom v červnu na radnici hlasovalo o penězích pro klub, zvedl ruku proti. „Podle mého není účelem podpory sportu v obci tak mohutné dotování mužského fotbalového oddílu. Tím spíš, že v něm už nehrají lidé z Mikulovic,“ vysvětluje starosta.
„Na druhou stranu chápu to určité furiantství těch, kteří se u nás o fotbal starají, nebo mu přejí. Povedlo se jim něco, oč se snažili kus života. Žádný jiný fotbalový klub v okrese Jeseník se do tak vysoké soutěže nikdy nepodíval,“ líčí Šimík. „Rozhodnutí zastupitelstva respektuju. Vydali jsme se touto cestou, tak po ní tedy jděme.“
Fotbal v Mikulovicích dlouhá léta fungoval jinak. „Hrávaly se tu nižší soutěže, u hřiště stály dva staré vagóny, ve kterých se hráči převlékali, dřevěná bouda sloužila jako sklad a druhá, menší, jako místnost pro rozhodčí,“ vzpomíná František Kadaňka, předseda mikulovického klubu.
Místnímu fotbalu se oddal na začátku sedmdesátých let, kdy se do obce přistěhoval. V nedávné éře tu byl deset let místostarostou a fotbal v Mikulovicích začal vzkvétat. V areálu je tribuna pro tři sta sedících diváků, nové zázemí pro hráče a rozhodčí, slušný trávník a k tomu druhá plocha s umělou trávou.
Máte pocit, že jste se ocitli v bohaté obci, která je fotbalu zaslíbená. „Ale tak to není. Výstavba areálu stála zhruba třicet milionů korun, ty jsme většinou získali z různých dotací. Sami bychom to nikdy nedokázali,“ přiznává Kadaňka.
„Mikulovice nejsou bohatou obcí. Nezaměstnanost se tady pohybuje okolo dvanácti procent. Průměrný plat tu mají lidé o třetinu až polovinu nižší, než je celostátní průměr,“ dodává.
Kontrast mezi fotbalovým a běžným životem v Mikulovicích je patrný. U úhledného stadionku přitáhne váš zrak i zchátralý areál místní továrny.
„Vyrábí se zde převážně zahradnické potřeby. Podnik zaměstná pár desítek, možná stovek lidí. Stejně jako jedna zdejší kamenická firma. Pár lidí najde práci u místních dopravců, u statkáře, několik dalších na obecním úřadě, ostatní musí za zaměstnáním mimo Mikulovice. Žádné bohaté sponzory u nás nemáme. Kdyby nám nepomohla obec, těžko bychom přežili,“ připouští Kadaňka.
Místní odpůrci štědrého dotování fotbalu poukazují na to, že obecní peníze putují na konta hráčů, kteří nemají s Mikulovicemi nic společného. „Je jasné, že pokud jsme se rozhodli MSFL hrát, museli jsme tým posílit. Bez toho, abychom hráče zaplatili, bychom to nedokázali,“ podotýká Kadaňka.
Na kolik si tedy v klubu třetiligový fotbalista přijde? „Na uživení to není. I když mám pocit, že někteří kluci už vedle tohoto příjmu žádný další nemají. Jak to dělají, to nechápu,“ přemítá předseda. „Odměny u nás se pohybují v jednotkách tisíc korun. Ti nejlépe placení hráči se dostanou někam k hranici deseti tisíc,“ líčí Kadaňka.
„Kdybychom tady ty kluky neměli a dali prostor jen našim hráčům, MSFL bychom u nás nehráli.“
Kadaňka ví, že zdejší fotbal dotáhl k nejvyšší dosažitelné metě. MSFL je pro Mikulovice strop. Jesenická obec se nikdy nevydá cestou Drnovic či Blšan. „Naopak si myslím, že v příštím roce už nám obec ani ty dva miliony nedá,“ říká funkcionář.
A starosta mu dává vlastně za pravdu. „Pokud jsme se rozhodli fotbal tak bohatě dotovat, udělali jsme to proto, abychom mu dali šanci. Teď je na jeho představitelích, aby dokázali účast v MSFL patřičně prodat a získat sponzory pro další roky,“ upozorňuje Šimík. Podaří se to? Kadaňka váhá.
„Zaměstnali jsme člověka, který nemá na práci nic jiného než shánět partnery,“ říká muž oděný do klubové teplákovky. Jestli bude úspěšný, to nechce předjímat. Je ovšem znát, že má o osud klubu, jemuž věnoval přes čtyřicet let svého života, obavy.
„Přál bych si, abychom MSFL hráli co nejdéle. Abychom ji udrželi sportovně a ekonomicky. Ale čekají nás těžké časy,“ tuší. Pohled na tabulku jeho slova potvrzuje. Mikulovicím jsou po pěti odehraných kolech třinácté s jednou výhrou. "Čekal jsem to lepší," poznamenává Kadaňka.
