Šmicer vzpomíná na rozhodující zápasy: Musíme si věřit, burcuje před Litvou

„Fakt jsem byl u všech zápasů, kdy šlo o všechno? To jsem ani nevěděl. Pamatuji si samozřejmě nejvíc utkání ve Finsku, které bylo relativně nedávno. Vím dobře, že tlak byl obrovský, ale zvládli jsme to,“ vzpomínal včera v sychravém Kaunasu Vladimír Šmicer.

Jaké to je hrát o všechno?
„Cítíte nejistotu, přece jen víte, že jdete do souboje, který když se nepovede, je konec. Z tohoto důvodu můžete být trošku nervóznější, dáváte si na všem víc záležet. První nebo druhý zápas kvalifi kace berete jinak, než pokud jdete hrát ten poslední a víte, že může být konec nadějí.“
Je těžké to ustát?
„Tlak je samozřejmě větší, někoho to může rozhodit, může být nervóznější, začít panikařit. Záleží na každém, jak si s tím poradí.“

Vy jste rozhodně nepanikařili.
„Myslím, že ty zápasy jsme skvěle zvládali, jak Lucembursko, tak Bulharsko i Finsko. Dokonce jsme nedostali ani gól.“

Nepřipouštěli jste si, že můžete vypadnout, cítili jste sílu?
„Ano. Prostě jsme si věřili, že to zvládneme. Přestože jsme do Finska odjížděli v docela složité situaci, měli jsme vykartované a zraněné hráče, vepředu jsme neměli ani Baryho (Baroš) ani Dina (Koller).“

Pamatuji si, že z mužstva tehdy čišelo obrovské sebevědomí, nikdo z vás nepochyboval, že ve Finsku vyhrajete. Je to nyní v tomto směru jiné?
„Nevím, těžko odhadnout. Jsem sice u týmu, ovšem hráči o tom mezi sebou mluví a cítí to jinak. Nemáme však tak jednoznačné výsledky, aby byli tolik sebevědomí a v klidu. Aby si mohli říct, že v Litvě bez problémů vyhrajeme. Trošku nejistoty tam je.“

Zvýšila se utkáním se Španělskem?
„Věděli jsme, že to bude těžké, jenže jsme si mysleli, že budeme klást větší odpor. To se nám nepovedlo, proto určitě nějaká nejistota tam být může. Ale zase na druhou stranu, pokud se podívám na ostatní zápasy ve skupině, kluci vědí, že by to měli zvládnout minimálně na bod. Ideální scénář by byl vyhrát po dobrém výkonu. Před případnou baráží jde i o sebevědomí, abychom sehráli dobrý mač.“

Vy jste tehdy sebevědomí měli dost, že?
„Bylo to podobné jako nyní… Kluci cítí, že jsou lepším mužstvem než Litva, jde jen o to, jestli to prodají na hřišti, jestli zápas celkově zvládnou. Co si vzpomínám, před duelem ve Finsku jsme věděli, že pokud nastoupíme v pohodě, soupeř na nás stačit nebude. A úplně stejně to vlastně bylo i s Bulharskem a Lucemburskem.“

Co je ještě důležité v takových střetnutích kromě psychiky?
„Jít do vedení, což se nám vždy podařilo. Co si budeme povídat, kdo dá první gól, uvolní se, posílí ho to mentálně.“

Jedinému Bulharsku šlo tehdy také o postup, jinak Lucembursko i Finsko už byly ze hry venku. Stejně jako nyní Litva. Je to důležitý aspekt?
„Podle mne ano, je důležité, že Litevci kvůli dvěma ztrátám s Lichtenštejnskem už nejsou ve hře o postup. Přece jenom, na motivaci by to mělo být znát, když jedno mužstvo o něco hraje, druhé už ne. Samozřejmě v pátek proti Španělům to tak také bylo, jenže oni nastoupili naprosto uvolněně a potvrdili roli favorita.“

Je menší výhodou, že tým už před utkáním se Španělskem počítal, že v Litvě bude muset vyhrát? Je na to nachystaný delší čas, situace nepřišla nečekaně.
„Souhlasím. Po výsledcích, hlavně po duelu ve Skotsku, kde jsme remizovali, ať jsme počítali, jak jsme počítali, stejně nám vyšlo, že v Litvě budeme muset něco uhrát. Kluci to brali tak, že pokud by se něco se Španělskem náhodou povedlo nebo výkon byl výborný, že by to byla psychická vzpruha na Litvu. Každopádně však už dlouho věděli, že do Kaunasu pojedeme hrát o všechno.“