Kvalifikaci zachránil mistr karambolů: Rezek - hrdina s. r. o.
Jako o zajímavém hráči o něm kdysi mluvil už Karel Brückner. Pořádnou šanci v národním týmu dal však Janu Rezkovi až Michal Bílek, dost možná jeho osudový trenér. Nelituje, sázka na černého koně mu vyšla. Ofenzivní univerzál byl klíčem k postupu do baráže.
Milan Baroš? Tomáš Rosický? Petr Čech? Kdepak, muž, bez něhož by Češi sledovali baráž o účast na EURO 2012 jen v televizi, se jmenuje Jan Rezek. Devětadvacetiletý fotbalista, jehož kariéru provázejí strmé výstupy a ještě hlubší pády.
Momentálně je na vrcholu, patří mezi zásadní hráče národního týmu. Což je, upřímně, hodně velké překvapení.
„To nečekal asi nikdo,“ říká František Straka, kouč Slavie Praha, který kdysi Rezka v Teplicích uvedl do světa velkého fotbalu.
Každý máme lepší a horší období, střídáme povedené věci s těmi, za které bychom se nejraději neviděli. U Rezka to však zachází až do extrémů - a navíc v rychlém časovém sledu. Peklo i ráj, obojí zažil během tohoto roku. Co roku, vlastně i během tohoto podzimu!
Na začátku září byl za psance. Jako střídající hráč zařídil ve Skotsku oba české góly, jenže ten druhý, znamenající kýženou remízu, evidentně nafilmovaným pádem v pokutovém území. Za svůj herecký kousek to schytal nejen od Skotů.
„Remízu nám zajistila penalta, ale nevím, jestli máme být z něčeho takového šťastní,“ ušklíbl se Václav Drobný, bývalý reprezentant a Rezkův nedávný spoluhráč.
Rezek však zareagoval na kritiku nejlepším možným způsobem. Den po návratu ze Skotska přišel čelit na setkání s novináři nepříjemným dotazům a v následujícím přátelském utkání s Ukrajinou přispěl k impozantní výhře 4:0 svým prvním reprezentačním gólem.
„Honza Rezek byl v minulosti hodně kritizovaný, ale svou šanci chytil. Plní roli dalšího útočníka, má velmi dobré náběhy za obranu, je agresivní, má tah na branku a konečně se prosazuje i v koncovce,“ pochvaluje si Bílek.
Devětadvacetiletý borec tak v pravou chvíli splatil důvěru trenérovi, který si ho před lety vyžádal do Plzně a následně odvedl i do pražské Sparty.
Na Letné se však Rezek ani napodruhé neprosadil a v roce 2008 se s dalšími nadbytečnými hráči stěhoval opět do Plzně.
„Tehdy byl Honza odepsaný hráč. A bylo jen na něm, jestli se zvedne,“ vzpomíná hráčův agent Ondrej Chovanec.
Rezek povstal z popela - stejně jako celá Plzeň. A v mistrovské jízdě hrál jednu z hlavních rolí. Jak už je jeho zvykem, střihl si kladnou i zápornou. Zatímco na podzim byl nejlepším střelcem týmu, na jaře působil spíš jako pátá „sparťanská“ kolona. Zahazoval i ty největší šance, a když chtěl na Slovácku zlomit střelecký půst z penalty, selhal.
To mu však nebránilo v tom, aby se o několik týdnů později postavil v Brně k pokutovému kopu znovu. Výsledek? Zase nedal, samozřejmě. „Honza v sobě vždy měl touhu dokázat, že na to má. Kolikrát měl dojem, že ho fotbalová veřejnost nebere, proto šel na penaltu znovu. Aby to napravil,“ domnívá se Straka.
Z teplického odchovance se zkrátka stal během tohoto roku penaltový specialista. Na jaře kromě dvou zahozených totiž jednu veledůležitou zavinil. A Češi díky ní padli ve Španělsku 1:2. V tomto smolném okamžiku se projevila -byť paradoxně záporně - další jeho typická vlastnost.
„Honza je hrozně svědomitý. Když nastoupí na kraji, poctivě se vrací,“ upozorňuje Straka. Rezek prostě vzal úkol nenechat Andrése Iniestu odcentrovat doslova. Až ho zastavil faulem.
V létě pak jako jediný ze základního kádru Plzně dostal svolení k odchodu. V kyperské Famagustě, kde je na ročním hostování, se nad ním však voda nezavřela. Bílek ho zve dál.
„Neměli jsme moc na výběr. Trenér Famagusty chtěl Honzu už od zimy, navíc jsme věděli, že do Plzně přijde Pilař. Mohlo se stát, že by Honza ani nehrál,“ říká Chovanec. V Kaunasu se oba - Rezek i Václav Pilař - vešli do základní sestavy národního týmu.
A šlo jim to náramně.
