Vrátil se do míst, kde ještě před pár měsíci válčil v dresu Lva o Gagarinův pohár, trofej pro vítěze hokejové KHL. A útočník Michal Birner při vítězném souboji svého Kuopia se Spartou (3:2) nemohl vzpomínky na nedávnou minulost jen tak dostat z hlavy.
Jaké ty vzpomínky byly?
„Lehká nostalgie tam byla. Hlavně ráno při rozbruslení to na mě padlo a v zápase jsem se s tím první třetinu dost srovnával. Neměl jsem na ledě hlavu, ruce, nohy, nic. Ale pak se to naštěstí rozjezdilo a jsem rád za výhru.“
Jak jste vlastně krach svého bývalého klubu rozdýchával?
„Společně s ostatními spoluhráči jsme to rozdýchávali stejně. Sešli jsme se v Lokále a tam jsme to jeden večer rozdýchali docela důkladně. Jenže pak už jsme si museli všichni začít hledat něco nového a jít dál. Já jsem měl to štěstí, že v Kuopiu mě pár lidí znalo a hned jsme se domluvili.“
Finsko je vám dobře známé, už jste tam v minulosti zasáhl do pěti ročníků. Byl to pro vás snadný návrat?
„Teď bylo o hodně těžší tam odcházet než kdy dřív. Bydlel jsem dva roky v Praze, udělal jsem si tu i mimo hokej spoustu kamarádů. A teď jsem se musel ze dne na den zabalit a jet pryč. Byl jsem rád, že jsem se sem stihl vrátit na čtyři dny volna, je to těžké.“
Ze Lva s vámi do Kuopia odešel i Tomáš Kubalík. Děláte mu průvodce severem Evropy?
„Já mu spíš dělám průvodce v posilovně. Ten kluk neví, co je to činka, takže každý dne spolu chodíme do posilovny a dostávám ho trochu do formy.“ (směje se)
Ještě k Lize mistrů, jak cenný pro vás je triumf na Spartě?
„Máme v týmu hodně mladých kluků a pro ně je to perfektní zkušenost. Sparta bere tuhle soutěž hodně prestižně, my se spíše připravujeme na ligu. Takže je to pro nás takový bonus.“
Jenže díky němu jste znovu ve hře o postup ze skupiny…
„Jenže nám body hlavně utekly doma se Spartou, tam jsme byli lepší a měli vyhrát. Kdyby to tehdy vyšlo, tak bychom byli první. No, uvidíme, co se teď stane. Samozřejmě se o to ještě zkusíme porvat.“
