Finále Stanley Cupu má na dosah, přesto je pro něj tak daleko. Útočník Dominik Simon je součástí Pittsburghu jen jako trénující náhradník. A přiznává, že sledování zápasů z tribuny jsou pro něj muka. „Není to příjemné, člověk by chtěl být na ledě,“ říká jednadvacetiletý český útočník. Penguins dělí proti San Jose od triumfu poslední krok, ten mohou udělat už dnes v noci.
Denní režim Dominika Simona je v těchto dnech až stereotypní. Ráno trénink na ledě, pak posilovna a zbytek dne volna. Když Pittsburgh hraje doma, jde na stadion.
Bitvy o Stanley Cup má z první ruky, ovšem jen v civilu. Z hlediště tak vidí, jak si Penguins kráčí pro Pohár, nad San Jose vedou 3:1 na zápasy. „Je krásné a hezké to vidět takhle z blízka, ale kluci prožívají nejlepší časy svých životů a tím je to pro mě šílený. Nemám s tím nic společného, takže je to trápení,“ popisuje nadějný útočník, jehož kouč Mike Sullivan povolal poté, co s farmou vypadl z play off.
Simon je tak v šestičlenné skupině, která pouze trénuje. A je připravená na to, kdyby se někdo ze soupisky zranil. Tato partička je však od zbytku týmu odstřihnutá. „Do kontaktu s hrajícími kluky se prakticky nedostaneme. Jen s těmi, co jsou zranění. Nikdo je nechce rozhodit, protože kdyby nás viděli, dostali by signál, že na jejich místa čekají další. Je proto důležité je nestresovat,“ upřesňuje Simon.
Přitom když ho Penguins v polovině května povolali, doufal, že do play off zasáhne. „Je blbé to říct, ale věřil jsem, že si zahraju, protože play off je náročné a často má někdo zdravotní potíže, ale nestalo se.“
Simon navíc sleduje, jak si finále užívají hráči, které potkal na farmě ve Wilkes-Barre. Brankář Matthew Murray, či útočníci Tom Kühnhackl, Bryan Rust či Conor Sheary, ten dokonce září v elitním útoku vedle Sidneyho Crosbyho. „Není to pro mě ideální, protože je to kluk, se kterým se přu o místo, ale v téhle fázi už mu to přeju,“ uznává.
Kouč Pittsburghu ho vedl na farmě
Na druhou stranu Shearyho pozice pro něj může být povzbuzením. Kouč Sullivan, který ještě v prosinci vedl Simona na farmě, dává mladým hráčům šanci. „Přesně to je pro mě pozitivní a musím zamakat, abych co nejdřív hrál NHL. Hodně věcí, co vidím na hře Penguins, po nás chtěl i na farmě. Sází na rychlost, díky ní Pittsburgh všechny přehrává, ani Sharks ve finále nestíhají. Jinak je Mike Sullivan skvělý trenér, ještě suprovější by však byl, kdybych hrál, ale to si dělám srandu,“ směje se Simon.
Pro to všechno se mu sezona nečekaně protáhla. „Tréninky jsou náročné zvlášť po deseti měsících v zámoří. Už bych uvítal dovolenou, ale musím to přijmout, ostatní hráči ze skupiny si nestěžují, přistupují k tomu tak, jak to je. Přístup k tréninku je jedna z věcí, na které se tady hodně dbá, a já si z toho hodně beru,“ říká.
Kromě hokeje má nyní čas třeba i na minigolf či baseball. „Sázíme se o obědy a tak. V pondělí jsem odpálil asi 500 míčků, takže mám mozoly,“ přibližuje s úsměvem svůj program.
Už však vyhlíží návrat domů. Nicméně věří, že před tím Pittsburgh získá Stanley Cup. „To bych s klukama na den ze slušnosti oslavil, ale pak bych se stranil. Vždyť v tom nemám prsty,“ přiznává smutně. V další sezoně to však může být Simon, kdo bude mít jmenovku v šatně Penguins, kolem které teď jen v tichosti prochází.
