Broš: Nikdo nechce hrát v tichu, na zápas se těším
Poplácat parťáky po ramenou. „Dobrá práce,“ zakřičet si. Práce sparťanského kapitána Michala Broše je v současnosti hodně příjemná. Slavný klub je na pozicích, které v minulých sezonách sledoval ze spodku tabulky. „Je to paráda, moc si toho vážíme,“ říká 35letý útočník o dobrých výsledcích svého mužstva před dnešním duelem s výběrem Vladimíra Růžičky.
Za deset sezon ve Spartě si již užil pěknou řádku soubojů se Slavií. Michal Broš je přesto pořád miluje, nezapadají do extraligového stereotypu. Jsou pro jeho tým vzpruhou, maximální motivací.
V čem jsou zápasy o krále Prahy pro jejich aktéry tak výjimečné?
„Mně se derby vždycky hrají moc dobře. Chodí tam lidi, je to vyhecované a v hodně dobré atmosféře. Člověk absolutně nemá problém s motivací, jde na led s obrovskou chutí. Ono je to kolikrát složité se dostat do hry, když jsou prázdné tribuny, utkání jdou hodně za sebou… Ale to v derby nikdy nehrozí. Proto mě baví, je to výjimečné. Pravda je, že už to člověk taky hrál mockrát, ale fanoušci mi vždycky obrovskou rivalitu připomenou. Je to znát.“
Takže můžete dělat reklamu sami na sebe?
„Přesně. I proto se samozřejmě chceme vytáhnout. Proti Litvínovu bylo u nás skoro šest tisíc diváků a hned to mělo jinačí náboj. Super. Takže teď máme další šanci ukázat, že má smysl se chodit na naše zápasy dívat přímo do haly.“
Je to pro vás největší odměna za dobré výsledky, když se vrací důvěra vašich fanoušků?
„Pokud to má spojitost s našimi výhrami, tak doufám, že nám to takhle půjde dál. Protože nikdo nechce hrát v tomhle kolotoči v tichu. Jsou to tři zápasy za týden a je těžké se pořád dokola motivovat. S tím nám nejvíc pomáhají právě fanoušci.“
Jste druzí v tabulce, překvapujete sami sebe?
„Asi jsme něco takového nečekali. Doufali, nečekali. Chtěli jsme být nahoře, ale vůbec jsme nevěděli, co můžeme jako kompletně přebudovaný tým předvádět. A i výsledky byly ze začátku dost rozpačité. Hra dobrá, ale body nepřibývaly. Jsem rád, že se to teď otočilo, ale pořád jsme v pozoru. Dvakrát prohrajeme a jsme zase dole, je to hodně našlapané. Nemůžeme ujíždět na nějaké vlně euforie.“
Před rokem jste však na podzim řešili jiné problémy. Máte pořád v paměti krizi, která vás svazovala a vyvrcholila jarní účastí ve skupině o 11. až 14. místo?
„Jasně, o to víc si to teď užívám. Já jsem tady za poslední tři roky na druhém místě asi nebyl nikdy. Normálně se na podzim na tabulku vůbec nedívám, v těch posledních letech by to ani nebylo příjemné. Teď jsem si ji v neděli hezky pustil na celou obrazovku a udělal si večer pohodu. Je to hezký pohled a vážím si ho. Je potřeba myslet na to, že bychom tam rádi nějaký čas zůstali.“
V čem je teď největší síla Sparty?
„V Pepisovi (brankář Tomáš Pöpperle). Pokud by nechytil gólovky v Mladé Boleslavi, tak tam nemáme ani bod. A ani proti Litvínovu by to nebylo jednoduché. Naše sebevědomí by se nemělo odrážet v tom, že má soupeř tři tutovky v prvních dvou minutách. To není dobře. To je naše blbost. Na druhou stranu za stavu 0:0 cítíme, že nějaké góly dáme. Víme, že na to máme, že výhru uděláme. To je výhoda oproti minulé sezoně.“
Jak do kabiny zapadl bitkař David Kočí?
„Je to výborný kluk, já ho dobře znám už z dřívějška. Hodně na sobě pracuje, nic neošidí. Co si budeme povídat, každý je rád, že hraje s námi a ne proti nám. Budí respekt a na výši je i hokejově, v obraně je hrozně poctivý. Nikdo od něj nečeká vymýšlení, ale jednoduchost a důraz. To on splňuje.“
