Vliv dědečka, mládežnického trenéra, později Vladimíra Růžičky, kvůli kterému odehrál play off ve Slavii i se zlomenou rukou. Ale také těžká práce v pekárně, aby uživil rodinu ve chvílích, kdy na větší extraligovou šanci teprve čekal. Jiří Vašíček je zkrátka bojovník k pohledání, a i když nevede kanadské bodování či musí občas vypomoci v 1. lize, hokeji dává všechno. Jeho obětavost v minulé sezoně ocenila i oficiální statistika Radegast Index. Co ho v hokeji nejvíc bolelo?
„Snažil jsem se tu hokejovost v životě dohnat bojovností. Když dostanete pukem, tak se to zaleduje a jede se dál,“ říká Vašíček. Nebyl by to správný hokejový bojovník, kdyby šlo na ledě i mimo něj vše hladce. K trénování a hraní musel jednu dobu přidat ještě náročné povolání.
„Po vojně v Jindřichově Hradci to bylo vůbec nesložitější, narodila se nám dcera. Hrál jsem 2. ligu, byl profesionál, ale peněz moc nebylo,“ vypráví pragmaticky.
„Našel jsem si brigádu a přivydělával si v pekárnách. Hokej byl pořád na prvním místě, ale časem to bylo horší. Už jsem si říkal, že začínám být na extraligu Ve 26 letech starý. Upínal jsem se na to, abychom s Jindřichovým Hradcem postoupili do první ligy a abych se stal plnohodnotným členem prvoligové společnosti,“ vzpomíná na těžší okamžiky. Při angažmá v jižních Čechách také utrpěl bolestivou zlomeninu bérce, kvůli které nemohl deset měsíců hrát.
Nakonec mu ale pomohl Vladimír Růžička, tehdejší trenér Slavie povolal Jiřího Vašíčka do vysněné extraligy. Ale i v nejvyšší domácí soutěži a ve Slavii přišly těžké momenty. „V prvním zápase čtvrtfinále s Třincem (v sezoně 2007/08) jsem si zlomil ruku, bolelo to, ale když jsem viděl Růžu, že ho nenapadlo ani říct, abych si orazil, tak jsme se snažili s doktorem vymyslet, abych hrál. Měl jsem ortézu, opichy,“ popisuje zdravotní trable s tím, že soupeři o nich samozřejmě netušili.
„Čtvrtfinále jsem odehrál s jednou rukou, dost to bolelo. Pak se to za týden čtrnáct dní posunulo dál, už to tolik nebolelo. Ale do toho jsem si v prvním zápase semifinále zlomil žebro, když jsem si dával pozor na ruku, abych do ní nedostal, tak mě narazili na mantinel,“ dodává zodpovědný obránce.
Tahle bolest a sebezapření ovšem byly vykoupeny extraligovým titulem. Teď hokejový bojovník Jiří Vašíček sní o tom, že si na mistrovský pohár sáhne alespoň ještě jednou…
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší