Marně toužil být šéfem, teď Zápotočný vykročil správným směrem
Byl to nejméně pravděpodobný střelec zápasu Sparty s Bilbaem. Přesto otevřel skóre a nakopnul Letenské k důležitému – a překvapivému vítězství. Tomáš Zápotočný prožil magický večer, během něhož se z role odstrkovaného náhradníka stal tím, čím vždycky chtěl být: šéfem.
Už když hrál jako mladík-univerzál za Liberec, popisoval svou fascinaci Paolem Maldinim. A tvrdil, že se jednou chce stát stejným vůdcem týmu jako italská legenda. Pod Ještědem, kde vyhrál titul, se mu to do jisté míry povedlo.
V podstatě stejnou větu opakoval, když přišel z Besiktase do Sparty. V zimě 2011 se svým novým zaměstnavatelem vyrazil na soustředění do Špindlerova Mlýna – a mezi výběhy do kopce tam vytyčil svůj cíl:„Časem bych to tady chtěl vést. Myslím, že nemusím nikomu dokazovat, že tady na základní sestavu mám,“ prohlásil sebevědomě v době, kdy sparťanské obraně šéfovali Erich Brabec a Tomáš Řepka.
Tentokrát však nebyl Zápotočného vzorem Maldini – zahleděl se právě do Řepky. A skamarádil se s ním. Jenže to nebyla cesta k roli šéfa, nýbrž do pekel.
Jakmile se začalo nahlas mluvit o kapitánově konci na Letné a o tom, že by ho právě odchovanec Příbrami měl nahradit, začal mít někdejší tahoun Liberce v hlavě zmatek. A projevovalo se to na hřišti.
Proto obránce, který přišel jako velká posila, nevydržel v základní sestavě pod Jozefem Chovancem ani po příchodu Jaroslava Hřebíka – a v létě měl dokonce ze Sparty odejít.
Dál už ten příběh znáte. Příchod Lavičky, který si Zápotočného setrvání na Letné vyžádal, dodal odstrčenému zadákovi sebevědomí. A důvěru.
Pokud jeho gól do brány Bilbaa znamená, že přes šéfovské ambice dokáže pod oblíbeným Lavičkou trpělivě snést i roli náhradníka, že nepřemýšlí o vedlejších problémech, že se vymanil z faktoru Řepka, je Zápotočný zase na správné cestě jako v Liberci – na cestě k úloze lídra, o které vždy snil.
