Je to trochu schizofrenní situace. Ladislav Vízek je dobrým přítelem internacionála, trenéra a bývalého šéfa českého fotbalu na dobu určitou Ivana Haška. Klábosí spolu, chodí společně hrát golf. Když však ve svém pravidelném komentáři pro Sport uvedl, že by měl Bílek odejít a jeho džob převzít nejlíp zrovna Hašek, slyší od něho kamarádské vyznání říznuté urážkou: „Láďu mám rád, ale někdy žvatlá bez jakékoli odpovědnosti.“ Ale ne, řekl bych, že na fotbalové „mumly mumly“ máme větší experty.
Předně bych rád upozornil, že s fotbalovým hračičkou a svérázným glosátorem častokrát nesouhlasím. Ostatně, dostávám hodně ohlasů, proč na stránkách Sportu dostává Ladislav Vízek prostor (podobné hlasy předpokládám i v diskusi pod tímto blogem, klidně sem s nimi).
Na výhrady odpovídám vždy stejně: Vízek je nedílnou součástí českého fotbalu a zastupuje „hlas lidu“. Se vším, co k němu patří, včetně osvěžující neučesanosti. Odborné rozbory od laptopu od něho nikdo nečeká, dobře se ví, ke které partě patří (stejně jako Ivan Hašek) a že zrovna nemusí takového Jaroslava Hřebíka. Je to v rovině – ber, nebo neber, takový jsem, já se ti nevnucuju.
Vízek při tom nikoho hrubě neuráží a jde na rozdíl od jiných s kůží na trh – při vědomí, že mu ji za to můžou pořádně vyprášit nejen jeho odpůrci, ale i známí, kterých se dotkne. Ale co známí, dokonce se dostal do křížku i se svým zetěm Vladimírem Šmicrem. Anebo právě s Haškem.
Jenže ten v pátečním Sportu Vízkovi vyčetl něco, za co si zaslouží být peskován ze všeho nejmíň. Proč by měl mít Vízek nějakou odpovědnost? Za co? Vůči komu? To přece není žádná povinnost ani podmínka. Jen ho nechte, ať si mluví…
Na rozdíl od jiných má Vízek nějaký názor, který naplno řekne. Kdyby to v českém fotbale fungovalo normálně, všichni Haškové, Bílkové, ale i Chovancové či Brücknerové a spol. by nás zásobovali podloženými originálními postřehy, po nichž se tolik volá.
Jejich slova by měla udávat tón, takže pak by „žvatlání“ nějakého pana V. ani nebylo slyšet. Jenže ono je to trochu jinak. Fráze, klišé, strašidelné bezobsažné výroky jak za pětikorunu z automatu, to je svět, ve kterém se o fotbale (ne)bavíme. Mimochodem, nejlepší je zaklínat se ráno dojemnou trenérskou kolegialitou, když víte, že by jeden druhému klidně večer zasedl jeho místo…
Být zrovna Haškem, slova o žvatlání bych si po úprku z postu šéfa českého fotbalu vůbec odpustil.
Za pozornost však stojí i jiné jeho věty z rozhovoru pro páteční Sport. Třeba tyhle: „Michal dělá práci dobře, hráči nic nevypustí, makají naplno. Otázka jeho odvolání je tedy pro mě nesmysl.“ K Haškovi mám respekt, ale mám pocit, že si z nás všech dělá nehoráznou legraci. To nevidí odfláknuté první poločasy, nad nimiž se rozčiluje dokonce i sám Bílek?!
Anebo jiný příklad: „Snažíme se o kombinační fotbal, hra má nějakou tvář.“ Jestli jsou míněny kombinace mezi stopery, jako proti Bulharsku, tak O.K. A do nějaké tváře národního týmu bych rád pohlédl na víc než deset patnáct minut. Podejte mi, prosím, brýle. Ne tyhle. Ty růžové…
Mimochodem, jak Hašek komentuje obrovskou kritiku kouče a jeho týmu? „Tlak jde především z médií a od rádobyexpertů. Neslyšel jsem jediného odborníka, který něčeho dosáhl, aby nároďák kritizoval.“ Samozřejmě, v náporu na reprezentaci i Bílka se často zapomíná na objektivní faktory a nic není černobílé, ale takhle kastovat oponenty je trochu moc.
Na druhé straně jsme se alespoň dozvěděli, že takovým „rádobyexpertem“ je pro Haška zřejmě i kouč vicemistrů Evropy Dušan Uhrin starší, který tvrdí, že ve hře týmu nevidí myšlenku, že má na víc a že zas tak špatné fotbalisty Česko na výběr nemá.
Hašek za Bílkem pevně stojí. A klidně věřím, že nejen kvůli tomu, že ho do funkce prosadil. Přesto jsem si jist, že i tentokrát neříká přesně to, co si opravdu myslí. Je totiž odpovědný. Jen takoví to jednou mohou vzít – po Bílkovi.
