O uhrančivé statečnosti Šafářové a párty, na které je možné vše
Ještě tady nekončím, ještě ne. Tak často opakovala před semifinále Lucie Šafářová ta slova, že zápas s Anou Ivanovičovou snad ani prohrát nemohla. Tahle osmadvacetiletá slečna, jež za život propásla tolik šancí, se po nich v Paříži sápe s o to větším hladem. Jakoby si během posledních dvou týdnů snažila vynahradit, co všechno zmeškala.
Jedni žasnou, kde se to v ní bere. Druzí se ptají, kde byla tahle hráčka tak dlouho skrytá? „My Češi prostě dozráváme později,“ vyprávěla Jana Novotná, která si svůj Wimbledon vyhrála v devětadvaceti. V sobotu bude řada na Lucii. Ano, Lucie Šafářová půjde hrát grandslamové finále. Člověk to musí napsat ještě jednou, aby uvěřil. A začal být trochu sentimentální…
Poprvé jsem tuhle holku viděl v Prostějově v roce 2004, když jsem čekal na rozhovor s Tomášem Berdychem. Ale byl problém, Lucie, jeho tehdejší přítelkyně, se s ním nechtěla fotit. Hodlala si udělat jméno jako tenistka, nestála o to být známa jen coby přítelkyně.
Když v roce 2010 dorazila fandit na Tomášovo wimbledonské finále, seděli jsme po zápase s celou partou u piva v novinářské restauraci. V životě by mě tehdy nenapadlo, že jednou půjde Lucie do svého finále.
Teď je v něm. Naprosto po právu. Levačkou vehementně švihá do míčů, vyhrává tiebreaky, velké body. Po kurtu lítá jako motýl a bodá jako včela. S jakou statečností čelí dosud nepoznaným výzvám, je naprosto uhrančivé.
V sobotu se před ní vztyčí impozantní zarážka Serena Williamsová, světová jednička poražená letos jen jednou v 32 utkáních. Vzájemné skóre 8:0 jasně favorizuje Američanku, přesto nejde o beznadějnou misi.
Serena musela už během turnaje čtyřikrát otáčet z 0:1 na sety. Na antuce, svém nejslabším povrchu, je zranitelnější. Ani tady vůbec nemusí tenhle vítězný pochod rozdováděné Lucie končit. Na letošním Roland Garros je v jejím podání možné všechno.
