Dagmar Damková by měla být odvolána z funkce šéfky Komise rozhodčích FAČR. Průběh sezony v Synot lize se totiž právě z pohledu sudích dostal za únosnou mez. Nedělní zářez Boleslavi v zápase s Plzní v režii sudího Jaroslava Bílka toho byl jen trapným vyvrcholením. A právě Damková je z titulu své funkce za současný stav zodpovědná v první řadě.
Její odvolání by pak mělo být jen prvním krokem při pokusu o očistu fotbalu od paralyzujícího vlivu sudích, který kredit ligy vytrvale ničí. Komise rozhodčích bez Damkové by pak sice ještě ani zdaleka nebyla zárukou toho, že se věci vrátí do normálu. Je pro to však první a nezbytnou podmínkou. Protože asi jen málokdo pochybuje o tom, že rozhodčí v Česku jsou fakticky řízeni Romanem Berbrem, místopředsedou asociace a jejím partnerem.
To patologické propojení po lince Berbr–Damková–rozhodčí bylo po počátečním šoku možná až příliš rychle obecně akceptováno. Naučili jsme se s ním žít, přijali ho jako nutné zlo. V létě tak vlastně už nikoho až tolik nepobuřovalo, když na předsezonním semináři k sudím držel zásadní řeč právě „táta“ Berbr. (Podívejte se ZDE>>>)
Nyní je ale jasné, že každá taková lhostejnost a smíření se s nesprávným stavem věcí se vám dřív nebo později vrátí jako bumerang. A často udeří s nečekanou razancí a silou.
Mladá Boleslav - Plzeň: Neodpískaná penalta proti Plzni
Video se připravuje ...
Mužem, který nyní musí zasáhnout a jednat, je předseda asociace Miroslav Pelta. Právě on přece v minulosti sliboval, že si „Berbra pohlídá“. Právě on si před několika týdny při přípitku na galavečeru Synot ligy pochvaloval, že po období půtek, válek a hádek je český fotbal zase jednotný a „může v klidu pracovat na tom, aby byl lepší.“ Nyní se však chce s klasikem říct: „Předsedo, v tom víně, cos nám nalil, teď něco ošklivého plave…“
Hrozné je, že v případě Plzně často už nejde jen o jednotlivá upísknutí rozhodčího v její prospěch, ale o tendenčně vedené zápasy. O celý soubor menších či větších zásahů celé trojice sudích do děje utkání tak, že vysvětlit si toto počínání jinak než tím, že tady se pracuje podle not, jde jen v případě, že jste naivní snílek. Stačí si jen vzpomenout na nedělní zápas v Mladé Boleslavi nebo na karetní show Karla Hrubeše v zápase Brno–Plzeň.
V takovéto atmosféře zářezů a zákulisních čachrů logicky přestáváte o fotbalu normálně přemýšlet. A při jakékoliv sporné situaci začnete dumat, co za tím je. Jako například v sobotu v zápase Liberce se Slováckem.
Přihlaste se, prosím, ti, kdož si myslí, že „vyžlucení“ ofenzivního dua Došek – Diviš před zápasem dalšího kola Slovácko–Plzeň nebylo na objednávku. Zvlášť když oba hráči dostali žlutou kartu za nesportovní chování…
Zarážející je i to, jak mírným způsobem postižené kluby na nespravedlnost často oficiálně reagují. V Brně se funkcionáři při puštěných diktafonech zmohli na jednu či dvě lehce kritické věty a trenér Kotal raději nad vším znechuceně mávl rukou.
V Boleslavi zase rozzuřeného trenéra Jarolíma raději „zamkli“ po zápase v kabině. Proč? Ze strachu, co v emocích řekne? Kvůli dvěma půjčeným hráčům z Plzně - Wágnerovi s Ďurišem? Nebo snad proto, že v příštím zápase to budou naopak Boleslavští, kdo dostane za mlčení podporu od mužů v černém?
Ano, je to naprosto strašné, takhle o fotbale přemýšlet. Ale jsou to Damková, Berbr a část sudích, kdo k tomu média i fanoušky nutí. Tak s tím něco dělejte, předsedo! Chlubit se jen nároďákem, který se pod Pavlem Vrbou opravdu úžasně rozjel, totiž nestačí.
A když už jsme u reprezentace – proč se vlastně takto rozjela? Mimo jiné proto, že nový kouč podřídil své konání jedinému cíli – pozvednout národní tým. Bez spekulování o tom, kolik hráčů z jakého klubu postaví a jestli tím někoho naštve, nebo ne. Možná to bude znít v souvislosti s českým fotbalem naivně, ale dělat věci opravdově, s nasazením, férově a erudovaně je opravdu dobrá cesta k úspěchu.
Související články
