Boj o život! Bývalý hráč Slavie prodělal těžký infarkt. Obrovský šok, líčí Železník (35)
Hrůza! Lukáš Železník (35), bývalý fotbalový útočník Slavie či Mladé Boleslavi, dostal před sobotním prvoligovým zápasem Zlína s Libercem (1:0) infarkt. Videotechnik domácího klubu bojoval o život, záchranka ho odvezla na JIP. Díky rychlé zdravotní pomoci přežil a nyní si může s úlevou vydechnout. „Bylo to za pět minut dvanáct. Masakr,“ říká v otevřeném rozhovoru pro deník Sport a web iSport. Vítězství nad Libercem věnovali hráči právě jemu.
Té zprávě, které se o víkendu šířila fotbalovým zákulisím, se nechtělo věřit. Trénovaný sportovec Lukáš Železník, jenž před čtyřmi lety ukončil profi kariéru a od nynější sezony je členem realizačního týmu FC Zlín, v sobotu před polednem přímo na stadionu Letná zkolaboval. Nedal se mu nahmatat puls, dva dny strávil na jednotce intenzivní péče. „Během pěti minut se mi přetočil celý život,“ líčí někdejší mládežnický reprezentant, jenž v první lize odehrál 105 utkání a dal 16 branek. Ve středu ráno ho pustí ze špitálu domů.
Lukáši, co se vám stalo?
„V sobotu ráno to ještě bylo v pohodě. Přišel jsem na stadion, s Broňou Červenkou (hlavním trenérem Zlína) jsme dělali přípravu na soupeře. Pak byla rozcvička, předzápasové bago. Šli jsme si s asistenty (Lukášem Motalem a Ivem Světlíkem) zahrát s klukama. Dvakrát po sobě jsem byl delší dobu uprostřed a trošku jsem se zahltil. V kabině jsem si vzal ručník, odevzdal špinavé ponožky a šel jsem zpátky do kanceláře.“
A pořád v pohodě?
„Už jsem se necítil moc dobře. Šel jsem do sprchy, stoupnul jsem si tam a říkám: ´Kluci, je mi blbě.´ Broňa na to, že jsem úplně bílý. Chtěli zavolat Kačku David (fyzioterapeutku) a ona zrovna vešla do dveří. Řekla, ať si lehnu a dám nohy nahoru. Věděla, co je potřeba dělat. Špatně se mi dýchalo, brněly mě ruce i nohy, cítil jsem teplo po celém těle. Kačka usoudila, že je nutné zavolat co nejrychleji záchranku. Je to teď můj anděl.“
Co bylo dál?
„Přijela rychlá, pořád jsem vnímal, komunikoval. Všechno si pamatuju. Natočili mi EKG, nešel mi ani změřit tlak. Slyším, jak jeden z těch zdravotníků říká: Do pr…, musíme jet. V sanitce jsem dostal nějaké injekce. Končetiny mě brněly ještě víc. V nemocnici mě hned vzali na sál. Potřebovali zjistit, jestli jde o infarkt anebo srdeční zánět. Ukázalo se, že jedna tepna z komory byla z devadesáti procent zavřená, skoro mrtvá. Potom mi sdělili, že jsem měl těžký infarkt. Kdybych prý byl někde sám, tak by…Ani to nechci vyslovit. Prostě by to nedopadlo dobře. Zachránilo mě, že mi lidé z klubu pomohli.“
Pro nejbližší to muselo být šílené…
„Obrovský šok. Kačka hned volala manželce. Pak se to dozvěděli brácha se sestrou. Mamce jsme to schválně neříkali. Té jsem zavolal až později sám. Někteří hráči, třeba Pozny (Tomáš Poznar) o tom před utkáním věděli. Psali na skupinu, že hrají za mě.“
Už si v nemocnici dělám přípravu na Spartu
Tušíte, proč zrovna vy?
„Nechápu to. V rodině sice máme vysoký cholesterol, ale prý to nebyl spouštěč. Děda i otec ale infarkt prodělali. Takže to možná bude rodové. Podle doktorů se mi stalo to samé, co párkrát některým fotbalistům na hřišti. Neměl jsem žádné příznaky. Nepiju, nekouřím, jím normálně, žádné bůčky. Celý život jsem jako fotbalista chodil na zdravotní prohlídky. Ale stejně se musím víc hlídat.“
Můžete normálně fungovat?
„Na rok musím zapomenout na všechny kontaktní sporty. Takže na hokej, fotbal. S fotbalem už jsem po operaci kolena stejně skončil. Registračku mám v Neubuzi. Shodou okolností mi v sobotu večer volal trenér, jestli bych si v neděli nešel zahrát první zápas…Můžu na kolo, plavat, běhat. Do konce života budu brát prášky na srdce, ale to je to nejmenší. V klubu pracuju dál, od října na plný úvazek. Už teď si dělám v nemocnici přípravu na Spartu.“ (úsměv)
Vidíte, končíme optimisticky, což je skvělé. Chcete ještě něco dodat, vzkázat?
„Rád bych ještě jednou poděkovat celému realizačnímu týmu za rychlou a pohotovou reakci, poté samozřejmě celému záchranářskému týmu a doktorům ve zlínské nemocnici, protože bez jejich pomoci by to dobře nedopadlo. Vše se pro něco děje. A mně dalo mé tělo jasně najevo, že v životě nejsou důležitější věci než zdraví! Spoustu jsem toho uvědomil a vím, že musím v některých věcech ubrat. Mám úžasnou manželku, nádherné dětičky, skvělé rodiče a sourozence. Chci tady být hlavně pro ně.“
