Tři přání pro čerstvého padesátníka Miroslava Peltu
Půlstoletí, padesát let, 18 262 dnů. Z pohledu historie? Nic převratného. Z pohledu lidského života zásadní milník. Doba, kdy je člověk na vrcholu sil (tedy především mentálních) a má často první vážnější důvod k bilancování. Český král Karel IV. v padesáti nechal dokončit poslední úpravy na hradě Karlštejn. Ohluchlý Bedřich Smetana ve stejném věku skládal skvostnou symfonickou sbírku Má vlast. Jaroslav Seifert s pěti křížky na zádech dopsal svou slavnou básnickou sbírku Maminka.
Padesátku oslavil i jiný český „velikán“ - Miroslav Pelta. A také on je na vrcholu sil. A také buduje a skládá. Na Strahově roste hrad pro fotbalovou asociaci. V Jablonci zase staví z žoldáků armádu, se kterou se chce v příští sezoně vydat na zteč nejen tuzemským, ale i zahraničním, armádám.
Navíc si libuje, jak pomohl pozvednout národní tým na evropskou úroveň, kolik peněz do fotbalu přinesl a jak se pod jeho vedením po období válek český fotbal opět sjednotil do jednoho kompaktního šiku. Snad už jen ten oslavný hymnus z jeho pera schází k dokonalosti...
TOP 50 VÝROKŮ MIROSLAVA PELTY K JEHO PADESÁTINÁM SI PŘEČTĚTE ZDE>>>
Ale vážně. Ano - šéfovi českého fotbalu se opravdu nedá upřít mimořádná pracovitost a láska k fotbalu. Nicméně tato právě dopsaná věta, která se dává Peltovi v komentářích často k dobrému, vlastně už v řadě ohledu neplatí. Anebo minimálně platí s výhradou.
Proč? Tak především Miroslav Pelta už fakticky šéfem českého fotbalu nějaký čas není. To, že na Strahově vládne železnou pěstí estébák a místopředseda asociace Roman Berbr, je obecně známá věc. A Peltova pracovitost? Ta zase vede ke střetům zájmů a bývá namířena jen určitým směrem.
Ale protože padesáté narozeniny jsou přece jen spíše chvílí, kdy se má člověku pogratulovat, připojím tři upřímně míněná přání.
1. Přestaňte si sobě i nám něco nalhávat
Český fotbal není jednotný, jak tvrdíte. Vypjatá atmosféra mezi momentálně nejúspěšnějšími kluby v lize je toho jasným důkazem. A jinak je také třeba neplést si jednotu se strachem. Momentálně se totiž řada normálních lidí v českém fotbale stále víc bojí armády rozhodčích, delegátů a dalších funkcionářů, kterou řídí Roman Berbr.
Víte - jednotu založenou na strachu, jsme v této zemi už zažili. Trvala přes 40 let, a pokud si už nemůžete vzpomenout, jak to přesně celé bylo, zeptejte se právě vašeho místopředsedy.
2. Buďte odvážnější a větší
V nedávném čísle svazového časopisu Gól vyšel už tradičně arogantní rozhovor s Romanem Berbrem a u něj výstižná karikatura. Velký admirál Berbr kormidluje „loď FAČRu“ a malinký kapitán Pelta se usmívá z můstku na zádi bárky. Styl, jakým necháváte pustošit český fotbal právě vašeho místopředsedu, je ale nejen hrozný, ale i krátkozraký.
Jednak tím neplníte volební slib ("Berbra si ohlídám") a pak navíc sám sebe připravujete o sílu a tudíž i o možnost fotbal opravdu někam směrovat. Takže pokud máte upřímnou snahu odpracovat si vaší „cinklou“ minulost a nebýt pro fanoušky „čumák“, ale respektovaná persona, nemůžete být zároveň trpaslík, který si nechá kálet na hlavu od bývalého příslušníka StB.
3. Nemyslete jen na peníze
Ano, v této době je to trochu naivní přání. Nicméně právě fotbal (a sport obecně) je územím, kde minimálně na amatérské úrovni hrají obrovskou roli i jiné hodnoty. Dobrý pocit ze hry, radost z vítězství, kamarádství, obdiv a úcta ke spoluhráčům a soupeři. I tohle musí chápat dobrý předseda a bojovat za to, aby angažování lidí někde v divizích či v přeborech nekončilo frustrací z toho, kdo tamní „území“ ovládá a určuje svá pravidla hry. Vyšší příjmy od sponzorů naprosto neomlouvají totální rezignaci na tyto hodnoty.
A kromě toho samozřejmě hodně zdraví a štěstí, za který si teda prachy nekoupíš...
