Co je skvělé na pardubické porážce? Nikdo to nečekal...
Hody pro sázkaře, zaručené tipy. Tak se mluvilo o úterním 50. kole Tipsport extraligy. S tím, že týmy, které nutně potřebují bodovat, tak zaručeně budou a vynesou tipujícím jmění. Realita dopadla poněkud jinak.
Třeba hned ústřední a tutová sázka na Pardubice nevyšla, ve výsledkové i psychické krizi brodící se tým padl doma s Karlovými Vary. A spletl se i ten, kdo nepochyboval, že nějaký ten bod uzmou Vítkovice Spartě. Bez šance, ani zdání. Pro soutěž dobře, že se při prvním vrcholu sezony, kam řadím tuhé bitvy o vstupenky do play off, nedostává do řečí.
Ale vyprávějte to fanouškům Pardubic, z jejichž kotle se poněkud nesměle po rozhodující brance začalo ozývat: Šebek ven! Hromosvodem aktuální bídy se stává generální manažer týmu, hráči mezi vox populi zatím zůstávají ušetřeni výčitkám a zahanbujícího pískotu.
Pardubické snažení pozoruju dlouhodobě, a zatímco po posledních výkonech jsem začal mít pocit, že mužstvo postupně vyklízí pole před blížící se hostinou, po porážce s Karlovými Vary to vidím paradoxně jinak. Může se to zdát nesmyslné, ale já v té prostupující výsledkové bídě vidím záchvěvy progresu.
Jestliže po porážce na Spartě byla v pardubické kabině nálada jako po návštěvě nejlepších exekutorů v zemi, po úterku to tak hrozné není. To mužstvo nabídlo publiku charakter. A to je mnohdy víc, než vyladěná vysokojakostní podívaná.
Pokud se Pardubice mají od něčeho odpíchnout, tak od lopoty, kterou předvedly. Jistě, vykazovala mraky chyb, nicméně všechny vyplívaly ze zanícení a touhy zacloumat s krizí.
Je to logické, že pořád a dokola tým i jeho fanoušci řeší postavení kolem šestky. Čtvrtfinále je nejspíš ztracené. Ale nikoli sezona. Nejen pro Pardubice platí, že nemá cenu tvrdošíjně se upínat k mizící šestce a hledat všechny možné a nemožné viníky.
Prozíravější bude poctivě pracovat a neřešit ostatní věci. Pakliže se chtějí Východočeši dotknout medailí, ze všeho nejvíc musí vyladit svůj rozháraný motor v dobře šlapající stroj. Nekoukat se nad sebe, pod sebe, ale dělat na sobě. Trpělivě, poctivě, všichni jedním směrem. Jedině z toho může nakonec vyčouhnout cesta ke hmatatelné odměně.
Ať už z osmého nebo desátého místa po základní části. To je přeci fuk.
