Kouč Slavie našel odvahu na kritiku fanoušků: Beránek vs. Lavička 1:0
Klasik praví nějak takto: Tvoje svoboda máchat rukama končí tam, kde začíná nos někoho jiného. Jistí fanoušci Slavie – a určitě si doteď myslí, že právě oni jsou ti jediní opravdoví – máchali rukama, z nichž posléze létaly dýmovnice. Čoud z nich pak naštval nosy i oči drtivé většiny zbývajících diváků derby „S“.
Miroslav Beránek, trenér Slavie, se s tím pak nepáral – jejich čin označil za zradu a je samotné vyčlenil z řad opravdových fanoušků. Sice z něj mluvil vztek, protože se tak stalo v době červenobílého náporu a doma po duelu proti Brnu podruhé za sebou, ale i tak mu tleskám velice. V Česku, kde se kolem kotelníků chodí většinou po špičkách, aby se snad neurazili, že jim někdo jejich bezohledné počínání vyčítá, je to odvážný čin.
Přitom samo sebou nejde o to, jestli zrovna nějaký tým byl v náporu. Jde o víc – o slušné a ohleduplné chování.
Beránek sice na hřišti prohrál, ale nad svým sparťanským kolegou Vítězslavem Lavičkou získal náskok. Ten totiž, ač mu „jeho“ fanouškové nabízejí dostatečné argumenty (třeba světlice mrštěná pod jeho nohy), volí po podobných incidentech slova tak mírná, až ustrašená.
Fotbal se hraje pro fanouška. Ale ne pro každého.
