Friisův akt zoufalosti, bezradnosti. Finálový experiment jde (také) za Rosickým
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | Když dostal Lars Friis na tiskovce po zle promarněném pohárovém finále otázku na základní sestavu, zprvu nechápal. V dotazu se totiž objevil přívlastek česká. Nebylo divu, v Olomouci měla domácí Sigmu srazit jedenáctka s osmi tuzemskými plejery, dvěma Slováky a jedním Albáncem (všichni tři jsou už v Česku etablovaní).
Trenér odpověděl: „Byl jsem přesvědčený, že to bude nejsilnější základní sestava, nejsou v tom žádné národnostní důvody.“
O tom však zvědavost deníku Sport nebyla.
Zásadní se jevil ústup od cesty, po níž Letenští šlapou poslední léta. Jako kdyby se kyvadlo přehouplo na druhou stranu. Lavice byla obsazená jen cizinci, na plac se postavili borci blízcí místním poměrům.
I tahle sázka do loterie nakonec stála Friise místo. V zápase, který mohl aspoň mírně vylepšit dojem z černé sezony, netrefil sestavu. Vůbec. Ukázalo se to jako akt zoufalosti, bezradnosti, tedy další krok k jeho odvolání.
Důkaz? Slova olomouckých hrdinů pár desítek minut po finále. Po natočení Prvního dojmu pro Ligu naruby se od nich podařilo zjistit reakce na sestavení startovací jedenáctky soupeře. Filip Zorvan prohodil: „Oni nás snad podcenili.“ Kapitán Radim Breite nezůstal stranou: „Když jsme to viděli, cítili jsme šanci.“
