Sbohem lídra slavné Modré pětky. Proč byl Patera génius?
Stanislav Neveselý dovedl rozpoznat talent. „V juniorech tady hraje nějakej Patera. Takovej hubeňour, ale to jméno si pamatuj. Ještě o něm hodně uslyšíme,“ prorokoval po jedné z návštěv kladenského stadionu. Bylo to začátkem 90. let. O Paterovi pomalu nikdo nevěděl, v juniorských výběrech se neobjevoval. Ti, co je tehdy vedli, asi neměli tak úžasný nos jako trenér Neveselý.
Uběhlo pár dalších roků a Patera se svojí „Modrou pětkou“ dobýval svět. Otakar Vejvoda a Tomáš Mikolášek, po něm Martin Procházka. Takhle spolu hráli i v reprezentaci, dokud Vejvoda neonemocněl a pravá křídla se vedle Patery s Procházkou začala střídat.
Na jejich prvním mistrovství světa 1995 to ještě nebylo ono. V lize sice řádili, mimochodem, svoje tehdejší maximum 75 bodů Patera už nikdy nepřekonal. Jenže šampionát, to byl trochu jiný šálek. Při svém debutu ve Stockholmu si nepřipsal ani čárku.
Za rok ve Vídni však už řídil jízdu za prvním českým zlatem. Pak přišly Helsinky 1997. Napravo mu hrál Vladimír Vůjtek, on a Procházka ovládli bodování. Jen před Pateru, mozek a režiséra nadlouho nejúdernější lajny, jaká se v národním týmu sešla, se vklínil na třetí pozici Švéd Nylander.
Navenek tak trochu nesmělý tichošlápek, který se kolikrát zdráhal říct k věci něco i jako kapitán. Na dlouhé proslovy si moc nepotrpěl, ale stejně nakonec přišel a tichým hlasem vystihnul to podstatné. „Já ale nevím, co bych na to měl říct,“ odpovídal naopak s provinilým úsměvem, když cítil, že by na třeba i blbý dotaz musel plácat hlouposti.
Měl v sobě pokoru, skromnost, nejvíc se dovedl rozvázat, když měl po práci a s kamarády se mohl uvolnit. Ale v kabině dokázal taky říct svoje a na ledě neváhal vzít odpovědnost na sebe. Stále a pořád udivoval hokejovou genialitou, za tým by položil život. Čtyřikrát mistr světa, olympijský vítěz. Srdcařů a přirozených lídrů jako on se ve zlaté české partě sešlo víc. Ale asi nebyla úplně náhoda, že při zrodu mnohých památných momentů byl na ledě právě Pavel Patera.
Procházkův gól ve finále s Kanadou ve Vídni. Svobodova zlatá trefa Rusům ve finále olympiády v Naganu. Moravcův výstřel v prodloužení finále s Finy na šampionátu 2001 v Hannoveru, kde Češi završili zlatý hattrick… Patera možná tolik nevyčníval. Sám se do popředí ani tlačit nechtěl. Na ledě však dokázal vždycky probudit tu svoji tichou sílu. A jakmile šlo do tuhého, nezklamal. Nikdy.
