Paříž je pro něj osudovým městem. V roce 1999 si konečně sáhl na Pohár mušketýrů a ještě mezi ním a šampionkou dámského Roland Garros Steffi Grafovou vzplála láska, která trvá dodnes. Nyní se sedmačtyřicetiletý Andre Agassi, táta dvou dětí, vzorný manžel a filantrop, u Seiny přeškoluje na novou roli. Snaží se jako kouč vzkřísit obhájce titulu Novaka Djokoviče, Srba chválí za vnímavost a vysoké IQ.
Roland Garros, jemuž letos chybí Roger Federer, Serena Williamsová či Maria Šarapovová, přidává na lesku. Rodák z Las Vegas a šampion osmi grandslamů Andre Agassi přijel v dvojí roli. Při plnění sponzorských povinností pro společnost Lavazza mimo jiné prozradil, že si za koučování Djokoviče nenechává platit a že hrát proti Rafaelu Nadalovi, ani by na zápas nešel.
Kdo na vás zatím udělal při dosavadním průběhu Roland Garros největší dojem?
„Soustředím se hlavně na Novaka, abych ho během krátkého času co nejvíc poznal a byl mu schopný něco užitečného poradit. Viděli jsme tu pár překvapení, ale Rafa vypadá tak dobře, jak jen v téhle fázi turnaje může. A problém pro všechny je, že se vždy v turnaji lepší zápas od zápasu. Takže jestli začal takhle dobře, kde asi skončí?“
Vaším hlavním posláním v Paříži je pomoc Novaku Djokovičovi. Prozradíte, jak vůbec začala vaše spolupráce?
„Novak mi zavolal během turnaje v Monte Carlu, po něm jsme se začali víc bavit. Myslel jsem nejdřív, že mu pomůžu přes telefon. Nakonec jsem se rozhodl přijet dřív do Paříže, kde mám i sponzorské povinnosti. Novak je velmi inspirativní osobnost. Má vysoké IQ, ať už jde o tenis či emociální stránku. Je to pro mě výzva. Teprve poznávám, co je pro něj důležité, co potřebuje. Skládám si pomalu dohromady tuhle mozaiku. Každý den děláme pokroky a jsem šokovaný, jak rychle se učí. Je skvělý student.“
Takže už vidíte svůj vliv na jeho tenis?
„Kredit musí dostat především on za to, jaký je. Koučování není jen o dávání informací. Nejdřív musíte hráče poznat, přimět ho, aby vám věřil. Novak je velmi důvěřivý a vidím, že se každým dnem zlepšuje.“
Jste posledním z řady superkoučů, kteří se k tenisu vracejí. Proč tomu tak je?„Neznám důvody ostatních, ale mě osobně inspiruje možnost, že bych mohl Novakovi pomoci. Neberu to jako práci, nenechávám si za ni platit. Nic nechci, nic nepotřebuji. Snažím se mu pomoct dostat se na co nejlepší úroveň, protože tím prospěji i celému tenisu. Novak ve formě je pro tenis dobrá věc. Pokud mě bude chtít i ve Wimbledonu, dorazím tam, něco vymyslíme.“
Jak reagovala manželka Steffi Grafová, když jste od Djokoviče dostal nabídku. Povzbuzovala vás?
„Vždy mě podporuje. Ale víte, kdo to za nás rozhodl? Můj syn. Říká: Táto, měl bys to vzít. Protože on má Novaka rád. Zkoušel jsem se bránit. Jadene, nech toho, na tohle nemám čas. Ale nakonec jsem kývl. Kolik hráčů před ním už jsem odmítl. Zvlášť v posledních letech se hodně ozývali a Stefanie mi říkala: Víš co, myslím, že by tě to bavilo. Tak tentokrát jdu do toho.“
Baví vás tahle práce?
„Podívejte se, já byl posledních patnáct let koučem svých dětí. Tohle je v podstatě podobné. Stimuluje mě mentálně, když Novaka poznávám, protože je výjimečnou osobností. Když se bavíme o tenise, je to to samé. Uvědomuji si, jak moc mu rozumí.“
Paříž je pro vás magickým místem, vyhrál jste tu v roce 1999 a seznámil se s manželkou.
„Ano, rok 1999 mi vynahradil všechna ta předchozí zklamání.“
Jaké bylo největší?
„Asi když jsem prohrál s Courierem finále 1991. Protože rok předtím jsem tu hrál taky finále a prohrál, na US Open to samé. Cítil jsem se tehdy jako někdo, kdo se není schopný dostat do cíle. Proto tenhle zápas bolel hodně.“
Antuka ale nebyla vaším povrchem.
„Jasně, antuku jsem nikdy nemiloval, hrát na ní pro mě bylo těžké. Když na antuce nevyrůstáte, nikdy už se na ní nenaučíte přirozeně pohybovat. Hrál jsem na ní jak na betonu. Stál jsem co nejblíže základní čáry, jenže míček často odskočil jinak, takže jsem měl těžký život.“
Tenis prožívá zlatou éru velké čtyřky. Kdo je podle vás jejím nejlepším hráčem? „Vlastně to nejde ještě říct, protože tenhle příběh se pořád píše. Co letos dokázal Federer je nezapomenutelné, Nadal hraje taky výborně. Když vidím Novaka, tak je to třicetiletý chlap v těle pětadvacetiletého. Jeho tělo je mladé, je tak fit. Počkejme ještě s takovými soudy."
Co se na tenise nejvíc změnilo od doby, kdy jste skončil?
„Když odhlédnu od mnohem lepší fyzické připravenosti, tak dnes se používá daleko víc rotace. Je to tím, jak jsou děti učeny hrát tenis, ale i technologiemi, novými a lepšími strunami. Čím víc balón dnes liftujete, tím větší nad ním máte kontrolu. A mění se tím celé vnímání kurtu. Já byl zvyklý hrát míče co nejrychleji po odskoku a brát soupeřům čas, nejsem si ale jistý, že by dneska můj tenis fungoval. Míčky jsou strašně roztočené, pokud vás soupeř vytáhne jen trochu za základní čáru, už do tenisáku udeříte v nepohodlném místě a dostáváte se do defenzivy.“
Kdybyste dneska stále ještě hrál, kterému soupeři byste nechtěl čelit?
„Kdybych měl hrát s Rafou na antuce, ráno bych se vzbudil a zase se snažil rychle usnout. Ani bych nešel na zápas.“
