14°C
Nový český objev čekal na šanci v NHL pět let: Myslel jsem na útěk!
Čekal déle než ve frontě na banány, ale v tomhle případě se to vyplatilo. Hokejový brankář Vítek Vaněček (25) se po pěti letech dočkal šance v NHL a ve Washingtonu zaujal.
Jak si užíváte možnost, kterou jste dostal?
„Čekal jsem na ni hrozně dlouho, takže si ji užívám, jak nejvíc to jde. Ale nejdůležitější je, aby se nám dařilo.“
Doufal jste, že by to v této sezoně mohlo přijít?
„Doufal, nedoufal… Do kempu jsem jel s tím, že budu bojovat, abych se ve Washingtonu udržel, což je vždy loterie. Letos to zatím vychází a jsem tady. Nedá se s tím však nikdy počítat.“
Kdy jste věřil, že byste mohl setrvat v A týmu? Bylo to poté, co Henrik Lundqvist oznámil, že jde na operaci srdce a sezonu vynechá?
„To ne, byl zde další gólman a já měl tušení, že vezmou ještě jednoho, aby s námi tady byl někdo starší, kdo nám předá zkušenosti. Věřit jsem proto začal, až když mi řekli, že jdu chytat. (smích) Do té doby jsem se snažil ukázat, že na NHL mám.“
Co vám blesklo prvního hlavou, když jste se dozvěděl, že jdete do brány?
„Že si splním sen, který jsem měl odmalička. Jako kluk jsem nikdy nevěřil, že bych si ho mohl splnit. Najednou jsem věděl, že se to uskuteční.“
Jaké byly první reakce vašich nejbližších?
„Přítelkyně i celá rodina byly hrozně šťastné a psaly mi. Před utkáním mě ale nechaly na pokoji a ozvaly se až po zápase.“
Napadlo vás na začátku, že nakonec dostanete takhle velkou šanci a budete chytat pravidelně?
„ Nečekal jsem to. Věděl jsem, že začínáme se Samsonovem, který tady byl i minulý rok. Počítal jsem, že bude chytat víc zápasů on. Ve světě je však situace, jaká je, a stalo se, co se stalo (Samsonov dostal koronavirus), takže utkání přišlo víc. Jsem rád, že mohu sbírat zkušenosti.“
Bylo těžké se srovnat s tím, že po takhle dlouhém čekání jste najednou důležitý člen týmu a všichni na vás spoléhají?
„Nad takovými věcmi se snažím nepřemýšlet, jelikož by pak bylo těžké chytat. Myslím jen na výhru a že mi spoluhráči pomohou.“
Jako patnáctý Čech jste se stal nováčkem měsíce. Potěšilo vás ocenění?
„Měl jsem radost, oznámili mi to na ledě.“
Zhodnoťte svůj vstup do NHL.
„Začátky jsou vždy nejtěžší, je to něco nového. V nejlepší lize na světě to není nic lehkého. Na druhou stranu to z mé strany nebylo špatné, i když vždycky může být lépe.“
Jak jste vnímal, že čekáte již pět let?
„Byla to dlouhá doba, ale klub asi věděl, co dělá. Nechali mě se vyhrát. První rok jsem byl v ECHL, kde jsem se potřeboval naučit anglicky a trochu zapadnout do toho zámořského hokeje. Další roky jsem strávil na farmě, kde jsem bojoval. Furt chodili noví gólmani, takže jsem měl neustále konkurenci. Dělal jsem vše, co jsem mohl, ale přišly i těžké chvíle. Vydržel jsem to a teď se mi snaha vrací.“
Měl jste neustále víru, že NHL uděláte, nebo jste se na to chtěl někdy i vykašlat a utéct do Evropy?
„Kdybych nevěřil, asi bych odešel. Párkrát mi to v hlavě naběhlo, ale věděl jsem, že je to jen myšlenka. Pobavil jsem se s přítelkyní a rodinou, ale byl jsem si jistý, že bych to neudělal. Chtěl jsem bojovat.“
Bydlíte stále v Hershey, nebo jste se stihl přestěhovat?
„Jsme už s přítelkyní ve Washingtonu a uvidí se, jestli natrvalo. Doufáme, že ano. V Hershey mám sice ještě nějaké věci, ale teď nemám čas tam jezdit a pouklízet, protože máme nabitý program.“
Takže přesun to je z farmy doslova. Hershey je prý takové farmářské městečko…
„Je to tam takové maličké, ve Washingtonu je to něco jiného. Teď je ale situace taková, že nic nemůžeme a jsme jen na pokoji. Takže vlastně stejně jako dřív. Jenže hokej je jiný, a to je nejdůležitější.“
