14°C
Žhavá česká naděje na zlato kajakář Prskavec: Covid olympiádě ukradl kouzlo!
Do Japonska přiletěl spolu s ostatními vodními slalomáři s třítýdenní rezervou. Jiří Prskavec (28) tak měl dost času nasát atmosféru olympiády, kterou na každém kroku poznamenává covid. Jeden z favoritů na zlato však v rozhovoru pro Aha! z dějiště her připouští, že vše klape lépe, než se na první pohled může zdát.
Je v Tokiu vůbec něco stejné jako na olympiádě v Riu, kde jste bral bronz? „Japonci mají všechno precizně připravené, ale covid všechno dělá tak složité, že i oni musejí trošičku improvizovat. Ve vesnici to vlastně vypadá docela normálně, akorát se lidi izolují, místo aby se přátelili. Kouzlo olympiády se tím bohužel maličko vytrácí a je to škoda.
Dalo se podle vás něco udělat jinak?
„Myslím si, že tu byl prostor udělat nám třeba delší karanténu před olympiádou a pak to malinko pustit, netestovat nás tak často. Jsme v bublině, jsme mladí sportovci a z nějakých 80 procent očkovaní, riziko je podle mě malé. Ale respektuju, že jsou Japonci pečliví a mají strach, aby se jim to tady nerozjelo.“
Po dvou týdnech na hotelu u kanálu jste se konečně přesunuli do olympijské vesnice. Jaká je?
„Moc pěkná. Pokoje jsou o trošku menší než v Riu, ale řekl bych, že je to japonský standard. Trošku nás překvapilo, že nám všechny stěny pobili sádrokartonem, abychom to budoucím obyvatelům neponičili, ale budiž. Obrovská škoda je jen to, že si to nemůžeme užít jako na normální olympiádě, snažíme se být v izolaci, aby závod mohl nějak proběhnout.“
Dá se za takových podmínek vůbec družit s ostatními sportovci?
„Tahle olympiáda na seznamování moc není. Já bych strašně rád trávil čas ve společných prostorách, hrál hry a užíval si atmosféru olympiády, ale v aktuálních podmínkách to prostě úplně nejde. S lidmi se potkám, pozdravím, ale na žádné velké kamarádíčkování to na téhle olympiádě nebude.“
Je něco, co vás v Japonsku vyloženě překvapilo?
„Překvapilo mě, jak moc organizátorů a dobrovolníků kolem nás je, spousta funkcí mi až přijde tak trochu k ničemu. Třeba si ale budou moct stoupnout při závodě na tribunu a udělají aspoň nějakou diváckou atmosféru, když už sem žádní jiní diváci nesmějí.“
Před olympiádou se hodně mluvilo o tom, že se musíte připravit na pekelné vedro. Je to opravdu tak zlé?
„Ze začátku tady pršelo a bylo zataženo, to bylo velice příjemné (usmívá se). Navíc jsme měli i studenou vodu, ale teď už začalo být vedro a voda se dost ohřála. Nemůžu říct, že bych si úplně zvykl, ale do závodu mám ještě čas.“
První dva týdny v Japonsku jste pořád dokola jeli režim voda a hotel. Byl to problém?
„To mě vůbec neobtěžovalo. Zcela upřímně, pokud bych si mohl vybrat, jestli budu ve vodácké bublině, kde mám relativní jistotu, že k žádné nákaze nedojde, nebo půjdu do olympijské vesnice, radši bych si vybral bublinu. Na trati jsme celý den, dáme si oběd a ve výsledku jsme na hotelu zas až tolik času netrávili. Přišlo mi to dost podobné, jako když jezdím trénovat do Tróji, nic k zbláznění.“
Horší muselo být běhání na 200metrovém okruhu u kanálu…
„Dokonce 250metrovém (směje se). Není to úplně záživné. Když tam chcete nakroužit třeba jen 7 kilometrů, přeběhnete to fakt hodněkrát.“
Prý vám také zakázali plavat, je to pravda?
„Je, některá opatření jsou úplně nesmyslná a je jich opravdu moc. V trati nám koluje lehce chlorovaná a filtrovaná pitná voda, a jelikož trenéři nesmějí sami vůbec nic dělat, chodili si do té krásné vody zaplavat. No a jeden španělský kouč tam vlezl bez brejliček, druhý den měl červené oči a organizátoři kvůli tomu zakázali plavat všem. Je to tu takový boj: člověk to musí dodržovat, ale občas to prostě zkoušíte, dokud vám nikdo vyloženě neřekne, že to nesmíte.“
Na obří ruské kolo, na které koukáte z kanálu, jste už vyrazil?
„Kolo je sice kousek, ale tam my nesmíme. To už je Japonsko, to není olympijská bublina!“
Před olympiádou jste tokijskou trať kritizoval, organizátoři ji teď upravili. Zabralo to?
„Rozhodně, teď je suprová. Celou trať přestavěli během pěti dní, za to stavitelům patří poklona. V tuhle chvíli je férová, odlišná od těch ostatních a teď má svoje kouzlo. Moc se těším na to, jaké rozestavení branek nám vymyslí, a věřím, že to bude pěkný závod.“
Co od sebe vůbec na hrách očekáváte?
„Můj sen je dojet olympijské finále s tím, že si řeknu, že jsem tam prodal všechno, že to byla dobrá jízda.“
Forma tedy přichází?
„Udělal jsem pro to maximum. V pondělí jsem začal odpočívat, nějakým způsobem se pořád adaptuju na teplo, ale brzo se určitě budu cítit ještě líp. Věřím, že forma určitě přijde!“
