PŘÍMO Z TOKIA | U slalomové trati v olympijském Tokiu už se trénovalo slavnostní vyhlašování i s vyvěšováním vlajek. Do toho ale ještě samotní sportovci pilovali poslední detaily svých jízd a už se těšili, až to celé vypukne. V případě vodních slalomářů to bude v neděli, kdy do akce vyrazí kajakářka Kateřina Minařík Kudějová a kanoista Lukáš Rohan. „Olympijská atmosféra už na mě dolehla, ale jen v dobrém slova smyslu,“ hlásil Rohan krátce poté, co vylezl z lodi po posledním tréninku.
Toto sportoviště se na první pohled výrazně podobá tomu, na kterém vodní slalomáři závodili už třeba v Riu de Janeiro, až tedy na barevné provedení. A ještě jeden důležitý fakt. Tribuny, které zely prázdnotou při trénincích, se nenaplní ani při samotných závodech, stejně jako na všech olympijských sportovištích.
„To mě hrozně mrzí. Ale my už to takhle máme vesměs rok. Ono by to bylo podobné jako v Riu. Já to mám kvůli divákům stejně nejradši v Troji, protože tam jsou lidi přímo u tratě. Můžeme se jich skoro dotknout. Tady je to přece jen kousek dál, i kdyby tady fanoušci byli,“ vysvětluje kajakářka Kateřina Minařík Kudějová.
Pozitiva si na celé zvláštní olympiádě našla i kanoistka Tereza Fišerová, která atmosféru pod pěti kruhy zažívá vůbec poprvé, protože její kategorie doteď na OH nebyla.
„Podporu fanoušků přeci jenom ucítíme. Já to tady cítím celou dobu, že už zájem o nás je vyšší. I když tady na tribunách nikdo nebude, tak i tím, že jsme si nechali navrhnout právě českými fanoušky bundošprajdu (vrchní díl oblečení pod vestou se startovním číslem), tak budeme vědět, že jsou všichni s námi. A to si myslím, že je to nejdůležitější,“ je přesvědčená třiadvacetiletá sportovkyně.
Jí samotné už příznivci posílají povzbudivé vzkazy. „Je to v mnohem větší míře než kdykoliv jindy. Já jsem na to nebyla nikdy zvyklá a právě že teď chodí a jsem za to nesmírně ráda,“ dodala Fišerová.
Češi nasadili i chlaící vesty
Vodní slalomáři se musí poprat ještě s jednou méně příjemnou věcí, a tou je velké teplo. „Je to dost náročné, protože tak poslední týden se nám tady hodně oteplilo a je to výrazná změna oproti tomu, jak jsme měli první dny po příletu. Ale je to náročné pro všechny stejně a myslím si, že v závěru jízdy bude hodně rozhodovat, kdo pošetří nebo vydrží se silami až do konce,“ říká Lukáš Rohan.
Toho stejně jako Minařík Kudějovou čeká v neděli kvalifikace.
Kvůli horku už při posledních trénincích zkoušeli i různé věci, které by mohly pomoci ochlazení organismu. Byly to třeba mokré ručníky, ale i sofistikovanější věci.
„Dostali jsme chladící vesty, což se zkoušelo, ale já nejsem úplně dělaná na změny teplot. Takže si je brali kluci a říkali, že je to docela dobré. Ale já moc nechci na sobě nosit úplně ledové. Přijde mi to zbytečné. To si radši vezmu ten ručník. Já se snažím spíš na sluníčku tolik nebýt,“ popisuje Minařík Kudějová.
Zatímco po příletu do Tokia byli čeští vodáci na kempu mimo olympijskou vesnici, v pondělí už se do ní přestěhovali a užívají si plně zdejší atmosféru. „Dolehla na mě, když jsme poprvé šli do jídelny. Protože tam už to mělo prvky olympiády, na kterou jsem se těšil a o které jsem něco slyšel,“ přiznává Rohan.
I ve vesnici si ale slalomáři v podstatě pořád drží svou bublinu. Zkrátka dělají vše pro to, aby se vůbec dostali na start svých závodů. „Myslím, že jsme v té naší bublině opatrní, byli jsme tu dostatečně dopředu, takže se snad nemáme čeho bát a nijak se tím nezaobírám,“ říká další olympijský nováček.
A jak se čeští vodáci odreagovávají, aby nemysleli právě na covid a závodní nervozitu? „Všechny procedury s tréninkem zaberou dost času, takže když se pak člověk dostane zpátky na pokoj, je rád, že si na chvíli lehne. A přeci jen teď je potřeba s energií spíš šetřit, než ji rozdávat zbůhdarma. Ale jinak mám rozečtenou knížku, která mě baví, hrajeme hry, bohužel teda jen v té naší bublině. A jinak se dá projít po vesnici, dá se půjčit kolo, když má člověk štěstí, protože jich tam moc není,“ popisuje kanoista.
