10°C
Martin Doktor o covidovém letu: Říct sportovci, že je pozitivní? Nejhorší věc v profesním životě!
Na tváři měl díky českým úspěchům časté úsměvy, ale kvůli několika nakaženým sportovcům také starosti na duši. Šéf české olympijské výpravy Martin Doktor (47) se pustil do bilancování právě skončených Her v Tokiu.
Jak hodnotíte z medailového pohledu nejúspěšnější českou olympiádu?
„Naprosto skvěle! Nejde jen o srovnání naší účasti s předchozími hrami, ale jsem nadšený jednotlivými sportovními příběhy, které se skrývají za medailemi i za výkony těsně pod stupni vítězů. Z těch některé přinášejí radost a jiné i drobný smutek, protože tito sportovci pomýšleli na medaile. Ale tak to chodí.“
Který z mnoha českých příběhů vás vzal nejvíc za srdce?
„Výjimečná asi pro nás všechny byla závěrečná dvojitá radost našich oštěpařů Kuby Vadlejcha a Víti Veselého a samozřejmě zlatý den kajakáře Jirky Prskavce a judisty Lukáše Krpálka . Ale nejvíc jsem prožíval soutěž brokových střelců Jiřího Liptáka a Davida Kosteleckého , kterým ve finále trapu odpadával jeden soupeř za druhým. Nakonec se dva kluci, kteří jsou kamarádi a bydlí kousek od sebe, rozstřelovali o zlato. Něco takového už asi nezažiji.“
Co jiného budete mít navždy spojené s Hrami v Tokiu?
„Hlavně to, že Japonci byli schopní Hry uspořádat v tak těžkých podmínkách, za což jim patří dík. A jsem rád za to, že sportovci mohli hry zažít, i když v omezeném režimu a bez diváků. Ke sportovcům a jejich trenérům mám hluboký obdiv, že zvládli posunout tréninkový plán o rok i ztížené tréninkové podmínky. Unesli tlak, který je i za běžných okolností na olympiádě enormní.“
Čeští sportovci vítali své medailové parťáky hlasitým potleskem před českým domem ve vesnici. Jaké jste na to měli ohlasy? Bylo to obvyklé i u jiných výprav a nestěžoval si někdo na rušení nočního klidu?
„Měl jsem z toho husí kůži a běhal mi mráz po zádech, protože atmosféra byla neuvěřitelná. Hodně tomu pomohl i tým basketbalistů, protože tohle kolektivní sporty umí. Také od nich jsem potom slyšel, že právě sdílení radosti jsou olympijské hry. Ale abych neutekl z otázky na rušení nočního klidu… Nedělali jsme tohle přivítání venku po jedenácté hodině večer, to jsme pak nechali do týmové klubovny. A nestěžoval si nikdo, také ostatní týmy slavily podobně. Možná po našem vzoru.“
Soutěže se konaly před prázdnými tribunami. Má olympiáda bez diváků smysl?
„Má! Ukázalo se to právě tady. Pro sportovce je samozřejmě škoda, že jim nefandí diváci, na druhou stranu oni musejí podat úplně stejný výkon, jako kdyby tam fanoušci byli. Ale doufám, že do budoucna se diváci vrátí.“
Stínem na jinak skvělé české účasti navždy budou okolnosti letu speciálu do Tokia. Jak s odstupem hodnotíte to, co se stalo?
„Hlavně to je obrovská tragédie pro dané sportovce, kteří kvůli pozitivním testům na koronavirus nemohli nastoupit do svých soutěží. Ale s klidným svědomím můžu prohlásit, že jsme v rámci prevence udělali naprosté maximum pro to, aby taková situace nenastala. Postupovali jsme podle pravidel Mezinárodního olympijského výboru a organizátorů. Ba co víc, aplikovali jsme daleko přísnější testování. Místo doporučeného antigenního testu jsme před odletem všechny dvakrát testovali PCR testem, abychom si byli naprosto jistí, že nám do Tokia nepoletí nikdo pozitivní.“
Vytýkat sportovcům, že někteří nebyli očkováni, nelze. Nebylo ale chybou brát do Tokia neočkované členy zabezpečení výpravy, i když to pravidla nastavená pořadateli umožňovala?
„Dokud na to nebude platný český zákon, nikoho k očkování donutit nemůžeme. Za realizační tým Českého olympijského výboru tvrdím, že očkování podstoupili všichni členové a nikdo jim to nedával befelem. Všichni byli zodpovědní a věděli, že takto udělají maximum.“
Jak probíhalo vyšetřování událostí ze strany ČOV?
„Na to se musíte zeptat lidí, kteří ho řešili. Já jsem tu měl na starosti servis pro sportovce.“
Zpráva uvádí, že budou důsledky vyvozeny proti dvěma členům výpravy, kteří nesou za let vinu. Co je čeká?
„Opět, toto není otázka pro mě, bude to řešit Výkonný výbor ČOV. Za sebe říkám, že tito dva lidé, stejně jako ostatní členové týmu, tady odvedli obrovský kus práce a nedokážu si představit, že bychom to bez nich tady celé zvládli. Spíš jsem z celé téhle situace smutný z jiného hlediska. Tady v Tokiu se v podobných problémech ocitla řada výprav, některé až v průběhu soutěží. A je úplně jedno, jestli to bylo z leteckého speciálu nebo běžné linky, protože se stávalo obojí. Třeba Holanďané se na nás obrátili, protože měli opačný problém. Mě jen mrzí, že když jsem se bavil se svými kolegy, všichni mi říkali, že se jim z jejich zemí dostává naprosté podpory.“
Vy ne?
„Já měl pocit, že z Česka sem k nám do Tokia putují akorát »hejty«. Což samozřejmě atmosféře v týmu nepřispívalo. Ale snažili jsme se soustředit na soutěžní část a udělat sportovcům potřebné podmínky, aby to na ně nemělo vliv. Je ale fakt, že mě ve srovnání s jinými olympijskými výbory zamrzí, když vím, že nejvyšší sportovní představitel České republiky je tu týden a ani nezavolá, jestli v této kritické situaci něco nepotřebujeme.“
Nemělo by být posuzováno celkové nastavení pravidel a ne jen chování během jednoho letu? Nešlo spíš o problém systémový než o selhání jednotlivců?
„Rozhodně nešlo o systémový problém. Opakuji, my jsme v rámci příprav a preventivních opatření před odletem udělali víc, než jsme měli a byli jsme přísnější než Japonci. Šéflékař Jiří Neumann na tom ve spolupráci s odborníky a epidemiology pracoval víc než rok. Zabývali jsme se i variantou bubliny před odletem, ale vedle toho, že to vzhledem k množství různých sportů a kvalifikací vrcholících až do začátku července nešlo logisticky, nedává to smysl ani epidemiologicky, protože bychom mohli ohrozit lidi v bublině.“
Stojíte si za tím, že pořadatelům odevzdaný zasedací pořádek po příletu odpovídá tomu, který jste předali například české hygieně?
„V první řadě, já jsem na palubě letadla a pak v té následné napjaté a komplikované situaci na letišti po celém dni cesty nebyl, takže nemohu znát detaily. Ale pevně věřím, že seznam blízkých kontaktů byl odevzdán správně a zodpovědně.
Jak je teď těžké komunikovat se sportovci, kterých se aféra dotkla?
„Komunikoval jsem s nimi hned od začátku a byly to asi nejhorší zkušenosti z mého profesního života. Říkat někomu tyhle nepříjemné věci, například že má pozitivní test a že pro něj pravděpodobně olympijské hry skončily, to vás v žádné škole nikdo nenaučí. Sportovci byli velice stateční a chápali situaci, i když byla strašná. My jsme se snažili je podpořit, dovézt jim do izolace nějakou drobnost nebo lepší jídlo, ale i vzhledem k přísným pravidlům to nebylo jednoduché. S vypětím všech sil oslabeného týmu se to však dařilo a věřím, že jim to v té nepříjemné situaci aspoň trochu pomohlo. Každopádně bych si moc přál, aby si to vynahradili za tři roky v Paříži.“
Další podobná cesta vás čeká už za 170 dní na OH do Pekingu. Co plánujete za opatření, aby se něco podobného neopakovalo?
„Znovu chci říct, že jsme udělali maximum a moc věcí ze strany příprav zlepšit nemůžeme. Nicméně už teď na tom šéflékař Jiří Neumann pracuje. Určitě všechno v klidu zhodnotíme a probereme znovu s řadou odborníků, až budeme doma. A samozřejmě také záleží na tom, jaké podmínky nastaví organizační výbor her v Pekingu.“
