24°C
Jana Navrátilová o slavné sestře Martině: Češi si jí neváží!
Má ráda svůj klid, s novináři prakticky nemluví. Když ale její o sedm let starší ségru ocení rodná vlast, rozpovídá se i ona. Jana Navrátilová toho o legendární tenistce Martině (66) má tolik co říct!
Když předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) předal Martině stříbrnou medaili za výkony na kurtu i za »odvahu být sama sebou«, Jana neskrývala slzy. „Česká republika dala Martině poprvé na vědomí, co pro ni znamená, že je to ohromná osobnost, která je ve světě jedinečná, a přitom pochází odsud,“ dojatě vyprávěla.
Jana, jež v centru Prahy vede zubařskou ordinaci, nerozumí tomu, proč ocenění přišlo až »na stará kolena«. „Česko je malá země a nechápu, proč si neváží velkých lidí. To není jen Martina, to je třeba Antonín Dvořák. Možná je to naše specifická vlastnost, nevím,“ přemítala nahlas.
O čem dalším Jana Navrátilová mluvila?
Vzpomínky na dětství: „Tenis byl u nás doma nejdůležitější věc, z řevnických kurtů si pamatuji každý okamžik. Každý večer, když se přišlo domů z tenisu, máma uvařila večeři, sedělo se u stolu a mluvilo se o tenise! Když se zahrál dobrý forhend, chválilo se jednou za tři měsíce, ne jako teď.“.
Sestřina rakovina: „Když o tom při přebírání ocenění mluvila, došlo mi, že sama přemýšlela, jestli umře, to onemocnění je závažné. Takže je vážně fajn, že jsme se tady sešly. Ale Martina je obrovská bojovnice. Ve všem (dojatě).“.
Odvaha mluvit: „Na Martině nejvíc oceňuji, jak se nebojí mluvit. Protože dneska se lidi trochu mluvit bojí, což nám připomíná staré časy.“.
O emigraci: „Prožívali jsme to hodně. Já jsem hrála závodně tenis na Spartě, vyhodili mě, dostala jsem zákaz ve všech halách po Praze. Pak mě vyhodili ze školy a v roce 1986 jsem nakonec emigrovala taky. Díky Martině jsem měla fantastický život, poznala jsem svět, vystudovala jsem medicínu a poznala na turnajích spoustu zajímavých osobností. Všechno má svou cenu.“.
