Menšíkova trnitá cesta k tenisovým vavřínům: Smrt trenéra ho posílila!

Autor: as

Jeho jízda skončila až před branami osmifinále, na US Open udělal při své grandslamové premiéře díru do světa. Tenisový supertalent Jakub Menšík (18) se ale ke slávě propracovává přes bolest...

Zatímco vystrašená Amerika se na jihovýchodě připravovala na pustošivý hurikán, český ničitel Kuba zasáhl přímo srdce New Yorku. Tři soupeře sfoukl v kvalifikaci, dva pak v hlavní soutěži. Neznámý klučina, který byl před rokem 882. na žebříčku, bude příští pondělí už 146. na světě. „Chci být na úplném vrcholu, první na světě, vyhrávat grandslamy!“ usmál se.

Jednou se už do povědomí fandů zapsal. Když jej loni po prohraném finále australské juniorky v křečích odváželi z kurtu na invalidním vozíku (čímž si vysloužil i pozornost hvězdy Djokoviče a následná pozvání ke společným tréninkům), byl to jen další střípek z jeho života.

Sportovní talent

Vytáhlý Kuba byl odmala talent na sport. Aby ne, táta hrával hokej, máma lyžovala. Doma v Prostějově ale nejraději okukoval tenisové kurty, na kterých váleli nejen Berdych či Kvitová, ale pinkali si i jeho kámoši. „Můžu hrát taky tenis?“ ptal se rodičů a v pěti tak začala jeho kariéra.

Ujal se ho dětský trenér Ivo Müller. „Byl to ten nejlepší člověk, protože dokázal v malých dětech vypěstovat tu správnou lásku k tenisu,“ vzpomínal táta Michal pro web ATP Tour. V červnu 2013 kouč po krátkém boji s rakovinou zemřel, tragédie zasáhla celou rodinu. Sedmiletý Kuba plakal. „Byla to jeho první zkušenost s takovou situací, kdy jsme s ním mohli mluvit o smrti,“ prozradil pan Menšík.

Život šel dál. Kubova láska k tenisu, kterou mu zesnulý trenér vštípil, byla silnější než kdykoli předtím. Ve dvanácti už nebylo pochyb o tom, že bude profesionálním tenistou. „Ve škole jsem dělal atletiku, šel mi i basket, ale já snil o grandslamech,“ přiznal. V šestnácti už patřil k nejlepším juniorům světa, páteční osmnáctiny oslavil na US Open, při nočním zápase v aréně Louise Armstronga proti nejlepšímu Američanovi současnosti. Bez bolesti není radost...

Napřed škola

Co dál? Kuba má před sebou ještě poslední rok střední školy. Od třídního učitele dostal po výhře v 1. kole sms s gratulací. „Tlačíme ho do toho, aby školu za každou cenu dokončil,“ řekl jeho otec, i když synek v jednom kuse lamentuje: „Musím se učit do školy a kvůli tomu se nemůžu soustředit na tenis. To je přece strašný!“ Sice mu tenisový svět leží u nohou, právě oslavil plnoletost, ale rodiče se poslouchat musí. A není pochyb o tom, že i zesnulý kouč Müller by s nimi souhlasil.

Malý Kuba s idolem Berdychem…
Malý Kuba s idolem Berdychem…