Narozeninová lekce pro Menšíka: Atmosféra mi dala velkou facku
PŘÍMO Z NEW YORKU | Přání „happy birthday“, které vyvěsili po konci zápasu v jeho hráčské lóži rodiče a kouč, si Jakub Menšík ani nevšiml. Tak rychle prchal z kurtu Louise Armstronga do šatny. V den své plnoletosti na něm inkasoval tvrdou lekci. „Dostal jsem na pr…,“ uznal talentovaný kvalifikant, kterého smetl ve 3. kole US Open domácí favorit Taylor Fritz, příslušník top 10, za pouhých 90 minut 6:1, 6:2, 6:0. V tenisové kvalitě podle Menšíka problém nevězel, atmosféra a tréma z vystoupení na stadionu pro 14 000 diváků ho prý ale zcela ochromily. Přitom si sám mač na velkém kurtu tuze přál.
Takový debakl se nečekal. V čem byl největší problém?
„Dostal jsem na pr…, tak bych to řekl. Poprvé jsem hrál na tak velkém kurtu před takovou spoustou lidí. Loni jsem hrál finále juniorky na Australian Open, při kterém sedělo v Rod Laver Areně sotva pár stovek diváků. Poznal jsem, že tohle je něco jiného. Jakmile jsem vstoupil na kurt, nedokázal jsem se soustředit na svou hru. Diváci byli tak intenzivní. Podmínky a emoce, které jsem na kurtu prožíval, byly pro mě úplně nové. Vůbec jsem nevěděl, jak s tím vším nakládat.“
Ani na chvíli jste se necítil příjemně?
„Moc jsem si to neužíval. Spíš jsem byl vystrašený, nervózní. Atmosféra mi dala facku. Tma, hluk… Ocitl jsem se v nekomfortní zóně. Na příští podobné mače se ale těším.“
Proti tenistovi Fritzových kvalit jste ještě nehrál. Co jste o téhle úrovni zjistil?
„Taylor má mnohem víc zkušeností, ne nadarmo je v Top 10. Hrál skvěle, i když jsem mu teda dost pomáhal. Nedělal chyby. Já jsem si nevytvořil jedinou příležitost, abych se dostal zpátky. Kdybych se koncentroval, mohl bych s ním hrát rovinu a aspoň trochu bych ho potrápil. Vím, že můžu i s takovým borcem hrát. Ze dneška si beru poučení, které je k nezaplacení. Kvůli takovým zápasům se tenis hraje a až se na tak velký kurt vrátím, bude to už jiné.“
Umíte rychle zapomínat na porážky?
„Vyřazení mě mrzí a bolí. Horší je, že jsem nedokázal předvést dobrý výkon. Ale jsem šťastný, že jsem na svém prvním grandslamu došel do třetího kola. Kdyby mi to někdo řekl před turnaje, zeptal bych se, jestli si ze mě nedělá srandu.“
Všiml jste si narozeninového přání v boxu po utkání?
„Ne, nekoukal jsem, nevnímal. Ale slyšel jsem při zápase i po něm hodně přání z davu. Mile mě překvapilo, že jsem měl určitou podporu, i když jsem hrál proti Američanovi.“
Teď rychle domů?
„Poletím v sobotu nebo v neděli. Odpočinu si, strávím čas s nejbližšími a vyrazím na Davis Cup.“
