Filip Minařík se zapálil v autě: Slova plná bolesti těsně před smrtí
Maloval si, jak bude dostihy prožívat jako expert. Jenže od stolu to Filipa Minaříka (†48) nebavilo. On byl bourák v sedle. Tento pražský rodák platil ve své profesi za velkou hvězdu. Vyhrál celkem 1769 dostihů, z toho 54 na grupové scéně. Alespoň jednou zvítězil hned na 63 závodištích v jedenácti různých zemích.
„Já se narodil do toho sportu, dělal jsem to 30 let a miloval jsem to. Nic jiného jsem nikdy nedělal,“ rozpovídal se v dokumentu 13. komnata nejlepší žokej české historie o rodinném zázemí a velké lásce ke koním. K tomu ho vedl jeho otec Ferdinand (82), sám slavný jezdec a zkušený kouč z Velké Chuchle.
„Radil, pomáhal a hodnotil. Byl to můj největší fanoušek a zároveň i největší kritik,“ vzpomínal tenkrát Filip Minařík (†48) na rané mládí a počátky své žokejské kariéry s širokým úsměvem na tváři. „Když máte učedníka, co není vaše dítě, tak jste na něj tvrdý a chcete pro něj to nejlepší. A pro syna samozřejmě chcete ještě to lepší,“ snažil se dívat na svůj trénink a dril z perspektivy svého otce.
„Tak tady někde se to stalo, tady skončila velká kariéra. Začal nový život, který se změnil,“ smutnil na dráze v německém Manheimu přímo v oné osudové zatáčce. Tehdy si způsobil zlomeninu nohy i vážné poranění hlavy, v důsledku čehož strávil skoro měsíc v umělém spánku v nemocnici v Hannoveru.
Pokračovatel slavného žokejského rodu Minaříků též promluvil o čiré bezmoci, kterou po těžkém pádu před třemi zažíval: „Na dostihy koukám, píšu pro bookmakery.“ Ale… „Srdce mi tam krvácí,“ zoufal si s těžkostí v hlase v dokumentu, který točil jen krátce před smrtí.
Před očima měl stále slastné momenty, velké triumfy. „Plné bouřící tribuny, adrenalin, slávu,“ líčil. Trápilo ho, jak zpackaný finiš jeho sportovní kariéra měla, vadil mu handicap, který po zranění měl – špatná krátkodobá paměť. „Na rovinu. Už se nemůže zlepšit vůbec nic,“ pokrčil rameny. A odešel.
