3°C
Slavný žokej Chaloupka už bez léků na bolest neusne: Blízko do nebe!
Bylo mu sedm, když mu jeho anděl strážný – farář Florian – vštípil v rodných Těšanech u Brna nesmrtelnou lásku ke koním. V sedle Václav Chaloupka (75) prožil dalších pětašedesát let.
„Jsem snílek. Vysnil jsem si, že třikrát vyhraju Velkou pardubickou a aspoň jednou Velkou národní,“ popsal v dokumentární sérii České televize 13. komnata (dnes 21:20, ČT1) legendární žokej. V Liverpoolu při dvou startech díru do světa neudělal. To v nejtěžší steeplechase kontinentu, konající se každoročně druhou říjnovou neděli, triumfoval jako první jezdec v historii čtyřikrát.
Zrádná velká voda
Na žádném jiném závodišti si nepřipsal tolik startů jako v Pardubicích. S milovaným Korokem tady vyhrál přes dvě desítky dostihů. „Taky jsem tam měl blízko do nebe,“ vzpomínal. To když na překážce zvané velký vodní příkop skončil na dně. „Koník mi zadníma nohama přišlápl dres a předníma se dostal na břeh, ale z bahna nemohl pryč. Už jsem si říkal, že je konec. Že po kapitánu Poplerovi budu mít i já svůj memoriál,“ dodal.
Přežil. Dokonce nasedl zpět na hřbet a závod dokončil. „Andělé strážní mě provázeli a provází. K totálnímu zranění jsem měl hodněkrát opravdu blízko,“ přiznal.
Okusoval nábytek
Nejblíže to bylo v dubnu 1983, kdy učil nezbedného koníka chodit do startovacích boxů. Kopytem dostal přímo do břicha. „Až došlo k přiskřípnutí střeva. Bolest to byla taková, že jsem nemohl spát a vkleče se zakusoval do nábytku,“ líčil. Rychlý transport do nemocnice a operace mu zachránily život.
Bolest nad vírou
Kariéru ukončil, když mu bylo jedenapadesát. „Vůle už byla slabší než bolest, tak jsem to vzdal,“ pokrčil rameny. U koní zůstal jako trenér. A éru žokeje mu noc co noc připomínají zdravotní trable. „Bez tramalů a ibalginů neusnu. Ležím jako prkno. Tělo je tak moc zhuntované. V ramenou mám artrózu. Prý mi od bolesti pomůže jedině jejich výměna, ale zatím se tomu bráním,“ usmál se hořce.
Za tu životní radost to ale stálo! „Kdybych se narodil znovu, nejraději bych se znovu vyšvihl do sedla a strávil stejný život!“ ubezpečil milující manžel, tatínek a dědeček. „Rád bych na světě ještě chvilku pobyl. Ani ne tak kvůli sobě, ale vnoučatům, dětem a ženě...“
