Pondělí 4. března 2024
Svátek slaví Stela, zítra Kazimír
Oblačno 11°C

Český šermíř a zpěvák Alexander Choupenitch: Pod maskou se můžete stát kýmkoliv

Autor: Bára Veverková

Ve sbírce má mnoho medailí, včetně jedné olympijské, a všechny si vybojoval na planši s fleretem v ruce. Co inspirovalo k tomuto sportu nejlepšího českého šermíře Alexandera Choupenitche (29), který se mimo jiné vydal na dráhu rapera?

Byli pro vás Tři mušketýři dětskými hrdiny?

„Ne, tohle šlo absolutně mimo mě. K šermu jsem přišel jako slepý k houslím, jednoduše mě tam mamka přihlásila. Ale mám kamaráda, který šermuje proto, že miluje hrady, chodil na ně a chtěl být tím »mušketýrem «.“

Ale předpokládám, že ten příběh znáte?

„To ano, je to super knížka, ale dozvěděl jsem se o ní až poté, co už jsem šermoval.“

Údajně vám vadí, když se váš sport spojuje s mušketýry, proč?

„To, co vidíte ve filmu nebo na jevišti, je divadelní šerm. Asi jako kdybyste hrála hokej pro diváky – snažila byste se je co nejvíc bavit, měla kostým, speciální brusle, branky by byly obrovské atd.“

Já vám rozumím, ale většinou si představíme třeba mušketýry, když se řekne šerm…

„A já se snažím dělat vše pro to, abych lidi k šermu přivedl a ukázal jim, že je to něco jiného. Také skvělá zábava, ale pořád je to sport, kde se snažíte v rámci fair play porazit soupeře bez daného scénáře. Každý máte svoji taktiku a jdete do sebe s cílem ukázat, kdo je líp připravený, kdo jak makal…“

Když vás maminka přihlásila na šerm, prý jste se dost vzpouzel?

„Chtěl jsem hrát hokej, tenis, fotbal… O šermu jsem nevěděl nic, vůbec mě nelákal. Navíc, když přijdete na fotbal, většinou už na prvním tréninku kopete do míče, zahrajete si. Šerm je technicky náročný sport, a než dostanete fleret do ruky a něco podobného šermu začnete dělat, tak to trvá. Musíte se nejprve naučit koordinaci, techniku...“

Přesto jste u šermu vydržel…

„Ale jen díky kamarádům, kteří byli vtipní a zábavní a stejně jako mně jim to nešlo, takže jsem měl pocit, že patřím do skupiny stejně »dementních « lidí. Jen málokomu to jde hned od začátku.“

Kdy se to zlomilo?

„Jezdil jsem na dva měsíce na prázdniny do Běloruska za prarodiči. A můj děda měl kontakt na výborného trenéra šermu, se kterým jsem začal trénovat. Ten mě k tomu sportu více přitáhl.“

Proč byste rodičům doporučil, aby děti dali na kroužek šermu?

„Prvně bych ho nedoporučoval pouze dětem, ale všem. Jasně, když začnete ve třiceti, asi se z vás nestane olympijská vítězka, ale i tak by vás to mohlo bavit, navíc je to sport velmi všestranný. Pod maskou se můžete stát kýmkoliv, mít své alter ego a na planši se vyjadřovat úplně jinak než v realitě. Je jen důležité vydržet, pak zjistíte, že je daleko lepší šerm dělat, než se na něj jen dívat.“

Od začátku jste vsadil na fleret, přestože v Česku je daleko rozšířenější kord. Proč?

„Když jsem přišel v Brně do klubu, byla tam primární zbraň fleret. Přirostl mi k srdci a už jsem u něj zůstal. Ale zkoušel jsem si i kord a šavli.“

Šerm vypadá na první pohled nebezpečně…

„Ale není. Samozřejmě zabolí, když dostanete třeba na klíční kost, ale vybavení je velmi bezpečné a reálně by se vám nic nemělo stát.“

Momentálně se připravujete na novou sezonu a zároveň běží kvalifikace na olympiádu, která začala v dubnu…

„Spousta lidí si myslí, že když už jsem na jedné olympiádě byl, nebo když jsem nejlepší v Česku, automaticky jedu i na další OH. Není to tak. Z celého světa se kvalifikují týmy, v těch já ale nemám šanci, protože v Česku nejsou další tři takoví jako já, tím pádem zbývají individuální místa, a ta jsou jen tři. Jen tři nejlepší Evropané z těch, kteří se nekvalifikují pomocí týmu, pojedou. A je dost náročné se mezi ty tři dostat, protože Evropa je v šermu nejsilnější kontinent.“

Jak vidíte své šance?

„V tento moment se dělím o druhou pozici, je to vyrovnané. Do dubna mě ještě čeká šest závodů, ve kterých se rozhodne.“

Jste zaměstnancem Vysokoškolského sportovního centra, takže šerm vás – vyjma hudby a sponzorů – živí. Jak vypadá váš typický pracovní den?

„Každý je jiný. Ale většinou se skládá z kondiční přípravy – posilovna nebo naopak šermířská hala, technické přípravy s trenérem, kde se učím technické prvky, něco jako když boxeři lapují. A pak je sparing, kde mám různé soupeře, a šermujeme na určitý počet zásahů. Následuje další složka – šermířské nohy, kdy trénuju pohyby, jako byste trénovala při hokeji jen bruslení. A pak regenerace, mentální příprava, videorozbor…“

Právě jste na soustředění v Itálii. Umíte italsky?

„Ano, myslím si, že obstojně a natolik, abych si zařídil to, co potřebuji. V Itálii už trénuji nějakou dobu, můj trenér je Ital a přijde mi, že je dobře, když místní lidé vidí, že respektujete jejich kulturu i jazyk. Nikdy jsem ale neviděl žádnou učebnici, mám to jen odposlouchané. Pro mě je to tak nejlepší. Slyším v nějaké situaci používat určité věty, z toho vydedukuju, co to asi znamená, a pak je používám, když si myslím, že se to hodí.“

To by mohlo být celkem nebezpečné. Už se vám stalo, že byste řekl něco nevhodného?

„Je to dlouhá příhoda, ale jednou v Mexiku jsme přijeli s mým parťákem, se kterým jsem šermoval, na hotel a já jsem chtěl říct, že mám hlad. To se řekne tengo hambre, ale já jsem recepčnímu pořád říkal: tengo un hombre, což znamená, že mám chlapa. Vyznělo to dost blbě, protože jsme byli s tím parťákem společně na pokoji. (směje se) Občas se takové věci stávají, když to odposloucháte špatně a nepodíváte se na překlad.“

Rusky umíte, když máte rodiče z Běloruska?

„Ano, i když slovní zásoba je menší než třeba v češtině, protože se rusky bavím jen s rodiči, přestože mají české občanství a česky umějí.“

Vaši rodiče jsou operní pěvci, vy jste před čtyřmi lety vydal svou první píseň, teď už jich máte na kontě sedm. Zpíváte odmalička?

„Když jsem byl malý, chodil jsem do sboru a hrál na klavír. Táta zpíval po celém světě, ale domovské divadlo měli oba v Brně, takže tam jsem často chodil dělat křoví… K hudbě jsem tak měl blízko odjakživa a i když jsem se vydal na dráhu sportovce, nikdy jsem na hudbu nezanevřel.“

Co říkají rodiče na vaši rapovou kariéru?

„Vždy, než něco vydám, tak jim to pouštím a jsou s tím úplně v pohodě. Berou to tak, že je to můj způsob vyjádření se. Asi to není hudba, kterou by dennodenně poslouchali, ale stejně jako já mají hudbu rádi, a na každém stylu si lze najít něco, co vás baví. Já si taky rád občas poslechnu klasiku.“

Chcete vyzkoušet i jiný žánr než rap?

„Baví mě zkoušet – nebudu říkat úplně žánry, ale spíše polohy. Je to dlouhý proces, než se člověk něco naučí. Vnímám, že jsem v hudbě na úplném začátku, a snažím se to dělat co nejlíp. Momentálně vydávám maximálně jeden až dva songy ročně, přičemž ke každému se snažím dělat i videoklip. I když je to v dnešní době trochu zbytečné, protože málokdo se podívá na YouTube, všichni poslouchají Spotify apod. Mně se ale líbí, když si s tím videoklipem dají umělci práci.“

Vidíte v hudbě svou budoucnost, až ukončíte profesionální kariéru sportovce?

„Nerad předjímám, co bude. Ale poslední vydaný song Namotaný mi dal impulz, že bych se tomu měl věnovat víc, protože ohlasy jsou dobré. Nyní pracuju na dalších singlech a uvidíme, kdy co vyjde, nechám se překvapit.“

Texty si píšete už od jedenácti let. To máte všechno někde v šuplíku?

„Jo, tak ty texty jsou velká hitparáda. Spíš básničky na pobavení. Některé slovní obraty jsou dobré, na to kolik mi bylo, ale všechno se to motá okolo věcí, které mě obklopovaly – jídlo, kamarádi...“

Vaše nové texty jsou zase o ženách, lásce, vášni…

„Tak od určitého věku jsou to témata, která nás baví asi všechny. Vždy ale upřesňuji, že texty nejsou ofi ciálně o nikom konkrétním, abych do toho někoho nezamotával, ale všechny jsou inspirované tím, co se kolem mě děje, a je to třeba propojení více příběhů.“

Také se v nich často objevuje téma šerm. Máte v úmyslu skrze hudbu tento sport více proslavit?

„Ze začátku to tak bylo, říkal jsem si proč ne, když dělám neobvyklý sport, ale v posledním songu už se neobjevuje vůbec. Budu rád, když si někdo moje písničky pustí, a ani nemusí vědět, že šermuju. Dokonce jsem v poslední době uvažoval, že šerm a zpěv úplně oddělím a budu vystupovat pod pseudonymem, ale došel jsem k názoru, že na to není ještě pravý čas.“

A kdy bude?

„To zatím netuším, ukáže budoucnost.“

Váš poslední singl Namotaný je také o lásce. Jak to s ní máte v reálném životě?

„Už delší dobu jsem namotaný stále stejným směrem.“

Je vaším přáním do budoucna založit rodinu?

„Ano, ale nemám to zatím časově specifikované. Abych se v šermu dál zlepšoval, anebo se aspoň udržoval ve formě, potřebuju dobré sparing partnery, a ti jsou v zahraničí. Takže usadit se a mít klasický rodinný život není pro mě v tuto chvíli reálné.“

Naučil jste rodiče a přítelkyni šermovat?

„Rodiče si myslí, že tomu mega rozumí, a v tom je necháme. (směje se) Přítelkyně tomu rozumí víc, i si to vyzkoušela, ale ani jeden z nich po práci šermovat nechodí.“

Před čtyřmi lety se začal věnovat také hudbě...
Před čtyřmi lety se začal věnovat také hudbě...