24°C
Bývalý parťák Broš o náhlém skonu Čechmánka (†52): Vypadal v pohodě!
V současnosti cepuje mládež jihlavské Dukly, dříve coby mladý talent byl součástí zlaté vsetínské dynastie pod vedením legendárního kouče Horsta Valáška (82). Na Lapači tehdy sdílel Michal Broš (47) kabinu s nejlepšími extraligovými hráči té doby, včetně nedávno zesnulého Romana Čechmánka (†52), na kterého nyní vzpomíná v rozhovoru pro hokej.cz.
Společně hájili zeleno-žlutý dres »v malém nároďáku« a sbírali jeden úspěch za druhým jako na běžícím páse. Ty časy jsou ale ty tam. Valašský klub nyní hraje v nižších soutěžích, krásné vzpomínky však zůstávají v živé paměti fanoušků. Ti jistě dobře znají hokejového centra Michala Broše (47), který přestoupil z mateřské Olomouce do hvězdami nabitého Vsetína v roce 1997. V kádru se tenkrát setkal s famózním ostrostřelcem Jiřím Dopitou (54), špičkovým plejmejkrem Josefem Beránkem (54), budoucím kapitánem týmu Alexejem Jaškinem (58) či s fantastickým gólmanem Romanem Čechmánkem (†52).
Jak reagoval na nečekaný skon bývalého kolegy? „Byl to šok. Poslední 3 roky jsme se vídali pravidelně. Studovali jsme spolu trenérskou licenci B, jeho syn (Jakub) hraje juniorku ve Zlíně. Vždy jsme prohodili pár slov, nepůsobil sklesle. O tom jeho neúspěšném podnikání jsme se nebavili, do toho mi nic nebylo. Psaly se různé věci, nepřišlo mi, že žil někde ve stínu a podobně. Vypadal v pohodě. Nic nenasvědčovalo tomu, že by měl ze světa předčasně odejít. I proto je to tak zdrcující,“ smutnil nad ztrátou starého dobrého přítele, se kterým slavil 2 extraligové triumfy i titul mistra světa v roce 2000.
A jaká se mu vybaví první vzpomínka při vyřknutí jména Čechmánek? „Třeba při zápase se Vsetínem v Českých Budějovicích, kde jsme vyhráli 1:0, Roman tehdy stál na hlavě a my věděli, že gól nepustí. Po zápase jsme mu my mladí kluci museli udělat ochranku. Vzpomínám si, že jsem v ní byl já, Radim Tesařík a Pavel Zubíček. Čekali na nás rozčílení fanoušci a my se báli, že dostaneme přes držku,“ smál se olomoucký rodák kuriózní příhodě.
„Povahou to nebyl typický brankář. V kabině jsme toho zažili dost. Vždycky působil jako řadový hráč, zkrátka nebyl nijak uzavřený. Nefungoval ve své vlastní bublině, jak tomu u gólmanů často bývá. Byl prostě pro každou srandu,“ vzpomínal dále na to, jaký byl Čeman formát mimo led.
„Bez gólmana nikdy neuspějete, je to základ. Je pravda, že náš tým ale tehdy byl složený z nejlepších dostupných hráčů. Byla to jízda! Vzpomínám, že když jsme prohráli 2 zápasy ze 3, bylo to pro nás něco naprosto nepředstavitelného. Cestou zpátky si vzal slovo Jirka Dopita s Čemanem a neustále se řešilo, co budeme dělat a co změníme. Takže Roman nebyl jen skvělým brankářem, ale taky jedním z lídrů týmu, kteří naši loď kormidlovali směrem k úspěchu,“ má jasno Broš.
A když dosáhli svého cíle, co následovalo poté? „Tenkrát byla doba, ve které se slavilo fakt hodně. Fungovalo to tak, že o co víc jsme se scházeli mimo tréninky a zápasy, o to líp jsme pak hráli. Tým jsme měli postavený na mezilidských vazbách, které se budovaly na ledě i mimo něj,“ popsal utužování dobrých vztahů v kabině plné hvězd.
V sezoně 1999/2000 naopak stál proti Romanu Čechmánkovi v dresu Sparty jakožto úhlavní rival, kdy pomohl ukončit dlouholetou dominanci Vsetína. „Vybavuju si, že v jednom zápase finálové série jsem na Čemana jel snad čtyřikrát. Třikrát mi to chytil a jednou jsem trefil spojnici. V té době byl téměř nepřekonatelný. Jako soupeře vás ten obr v zeleném dost štval. Naštěstí jsme v té sérii hráli na Vsetíně jen jednou, protože tenkrát se hrálo na tři vítězné zápasy,“ šklebil se Broš při této vzpomínce.
„Vsetínští fanoušci dokážou udělat skvělou atmosféru, když máte na sobě jejich dres. Když jste tam naopak jako soupeř, pořádně vám to znepříjemní. Navíc tenkrát byla rivalita mezi Vsetínem a Spartou obrovská, nikdo jiný na titul v té době v podstatě ani pomýšlet nemohl. Extraliga nebyla tak vyrovnaná, jak je tomu dnes. Mně ale bouřlivá atmosféra vyhovovala. Dokáže vás vyhecovat, i když jste na stadionu jako rival,“ popsal své zkušenosti s domácími davy na zimním stadionu Na Lapači.
