Smutný hrdina Modrý. Chtěli ho v zámoří, ale… Místo NHL přišel osudový kriminál!

Modrý si díky svým sportovním triumfům jednoznačně zaslouží označení jednoho z nejúspěšnějších hokejistů československé historie. Vždyť to byl přeci on, kdo měl lví podíl na jedenácti ligových titulech legendárního celku LTC Praha, které získal v horizontu třinácti let, konkrétně od roku 1936 až 1949. Mimo to platil za hvězdu i v mezinárodním měřítku. „Řeknu vám rovnou, že se mu málokterý kanadský brankář vyrovná!“ prohlásil podle historika Miloslava Jenšíka kanadský manažer Al Silverman poté, co viděl Modrého v akci na mistrovství světa v roce 1938.

Později získal dvě zlata ze šampionátů a stříbro z olympijských her. Všechny tyto úspěchy vychytal „Boža“, jak se Modrému přezdívalo, na konci 40. let minulého století a zároveň se tak stal jednou z hvězd první zlaté generace československých hokejistů. V roce 1947 vychytal vůbec první titul šampionů. A hned před domácím publikem v Praze! O rok později si na ZOH vedl dokonce tak skvěle, že vynuloval i favorizovaný výběr Kanady. Po tomto výkonu se o něj začínaly zajímat i mančafty ze slavné NHL, což byla na tehdejší poměry nevídaná záležitost. Žádná cesta za „velkou louži“ k dokončení angažmá se ale nekonala.

Po triumfu na MS 1949 ve Stockholmu přišel (nejen) Modrého strmý pád. Všechno to začalo zrušením plánovaného odletu do Londýna, kde se v březnu 1950 měl konat další šampionát. Zde už ale hvězdný gólman neměl chytat. Zástupci komunistického režimu uvedli, že hokejisté nesmí nikam odcestovat, protože rozhlasoví reportéři nedostali víza. Nikdo tehdy nevěděl, že jde pouze o smyšlené info.

Buď večer, nebo za dvacet let

Následně vyzval obránce Jiří Macelis ostatní spoluhráče, aby šli s ním zapít narození syna do hospody U Herclíků. Zde ale vlivem vzteku začali reprezentanti nadávat na režim. Přesně to stačilo tehdejším policejním příslušníkům k tomu, aby je v devět večer do jednoho pozatýkali. O jedenáct dní později si neznámí muži přišli domů i pro Modrého. „Vrátím se buď večer, nebo za dvacet let,“ měl říct legendární brankář své ženě podle webu idnes.cz. Následovaly měsíce, kdy Modrý trpěl nejen psychicky, ale i fyzicky. Výslechy byly tak drastické, že museli Modrého odvézt do nemocnice.

I přesto, že sám gólman už nebyl součástí nároďáku, označili komunisté ve vykonstruovaném procesu zrovna jeho jako vedoucího muže vymyšlené protistátní skupiny. Trest za údajnou velezradu byl nekompromisní. Patnáct let natvrdo. Za mřížemi si od roku 1950 prožil opravdové peklo. Zesměšňování či fyzické násilí ze strany dozorců v podobě kopanců nebo facek nebylo výjimkou. „Jestli jsi opravdu mistr světa, pak musíš být docela velký sportovec. Jsi vážně mistr světa? To si teď prověříme,“ píše se v knize Jáchymov, kde si Modrý odpykával část trestu. „Tolik kliků, jak se jmenuješ, tak do toho, dolů na podlahu, a jedna, a dvě, a tři…“

To ale ze strany sadistických dozorců nebylo vše. „Copak je, už nemáš sílu nebo co? Leží v koutě a už nemá sílu. To je ale kus hadru. Dál, dál. Přece mi tady neodpadneš. Ty chceš být mistr světa? Leda tak mistr světa v odpadání. Po*era. Shnilej žok. Vřed v p*deli. To by se ti tak líbilo, co? Jezdit do ciziny, kapitalistům lézt do zadku, kasírovat peníze a š*kat kapitalistický ku*vy. S tím je teď konec. Dělej dál dřepy,“ chrlil podle svědectví bachař nechutnosti na Modrého.

Díky prezidentské amnestii Antonína Zápotockého se brankář dostal na svobodu v roce 1955. Pochmurná léta ale nekončila. „Když se vrátil, onemocněl. V podstatě velice pomalu, ale strašně těžce umíral,“ prozradila jeho dcera Blanka Modrá pro Českou televizi. Ke konci byl dokonce upoután na lůžko. Zemřel 21. července roku 1963 v nemocnici ve věku 46 let. Modrý se tak do historie zapsal jako smutný hrdina československého hokeje.

Slušný kluk Bedard přijel pro zlato: Mrázek byl náš MVP, sázku probereme

iSport.cz

Schody k medailovému zázraku: dřina, správný výběr brankáře i boss ve VIPu

iSport.cz

Hvězdného brankáře Bohumila Modrého potkal krutý osud.

• 
• 
• 
• 
• 
• 5
  zobrazit galerii