Poborský o svém komentování Eura: Blázinec mě vrátil do fotbalu. Bude z něj »Voráček«, nebo spíš šéf FAČR?
Tolik chvály snad nezažil ani jako hráč a to uměl kopat skvěle! Karel Poborský (52) se díky výživnému komentování fotbalového Eura vyšvihl na žebříčku popularity hodně vysoko.
Karle, jak s tím naložíte?
„Jsem pod smlouvou ještě na další sezonu pro anglickou ligu na Canal+ Sport a těším se na to. Zhruba za měsíc nám to začne.“
Lákalo by vás komentovat i českou ligu?
„Teď jsem v anglický lize, která je o kousíček atraktivnější než ta česká, a jsem za to rád.“
Během Eura jste ale kromě studia okusil i další činnosti.
„Dalo by se říct, že všechno. Ale novinkou pro mě bylo spolukomentování. To mě opravdu chytlo. S Mírou Bosákem se známe z Canal+ Sport, proto to možná mezi námi tak fungovalo.“
Co vás bavilo nejvíc?
„Vstupy ze stadionů, to mě, si troufám říct, vrátilo zpátky do fotbalu. Když jsme tam stáli na lajně, potažmo když jsme mluvili přímo ze středovýho kruhu… Nějakých dvacet minut před začátkem zápasu, když všude už všechno jede naplno, tak to ve mně znova evokovalo ty chvíle, kdy jsem se chystal na zápas.“
V čem to bylo jiné? Trémy bylo více či méně?
„Díky tomu, že dělám anglickou ligu, v těch věcech se relativně začínám cítit komfortně. Vím, co ty chvíle vyvolají, takže to bylo spíš takový očekávání.“
Diváci si vás žádali i jako komentátora zápasů, nakonec jste zvládl čtyři.
„Z toho jsem měl obrovský respekt, protože to bylo poprvé a prostě na hodinu a půl si sednout, vzít si mikrofon a odjet celý zápas, to je náročný... Po tom, co »Voras« tady vyvolal doslova blázinec komentování při hokejovém šampionátu, tak jsem se na to hodně připravoval, měl jsem z toho opravdu respekt.“
Právě k Voráčkovi jste byl přirovnáván.
„Tak fotbal je hodně jinej než hokej. Není tam tolik emocí, je to mnohem, mnohem pomalejší, takže to chce trošku jiný přístup. Ale podle reakcí diváků, kterých byla drtivá většina pozitivních, za což jim děkuju, to snad mělo hlavu a patu.“
Vnímal jste ty ohlasy hned během Eura? A jak jste to měl jako hráč?
„Když jsem hrál, internet sice pomalu začínal, ale sociální sítě téměř nebyly. Takže tehdy jsem to nevnímal a vlastně ani jsem to nevyhledával. Ale teď díky tomu, že jsem byl součástí mediálního světa, a že jsem se na to musel i připravovat a čerpal jsem z internetu, z médií, jsem se tomu ani nemohl vyhnout. Musím říct, že mě to velice příjemně překvapilo.“
Potkal jste se na stadionech se známými tvářemi z doby, kdy jste hrál fotbal? „Vlastně ani ne. Pro německou televizi tam pracovali fotbalisti, ale s těmi jsem nikdy nehrál, takže s nikým jsem nemluvil. Ono je to ale dost blázinec, tam ani není moc času na ty věci kolem.“
První zápas s Portugalskem jste byl na ploše a oni si vás pořád pamatují, to bylo slyšet…
„Vyptávali se, jak to dopadne, co dělám, jestli jim něco neřeknu o českým týmu a tak. Ale měl jsem tam dost svých povinností směrem k České televizi, takže rozhovory jsem nedal žádný.“
Ožily vám v Německu vzpomínky na mistrovství světa 2006, kde jste hráli jeden zápas přímo v Hamburku?
„Bohužel mi to vyskočilo na mysl, protože to byl poslední zápas skupiny s Itálií, po kterým jsme jeli domů, nebylo to nic příjemnýho. Ale tak to prostě je, fotbal se valí tak rychle dál, že už to mám dávno za sebou.“
V čem bylo lepší nebo naopak horší takový turnaj absolvovat jako hráč oproti tomu, co jste zažil letos?
„Jsou to naprosto rozdílný role. Jako hráč tam jedete a vlastně se soustředíte akorát na to, abyste včas nasedl do autobusu, byl na tréninku, na jídle… Jako novinář si musíte spoustu věcí zařizovat relativně sám. Dojít pro akreditaci, počítat, že tam může být fronta… Potažmo ty lidi z UEFA nějakým způsobem honit, že tam není něco, co bylo nakoupeno, že ten čas neodpovídá tomu, co jsme měli mít. Prostě novinářský život je logicky mnohem samostatnější než hráčskej.“
Co si vybavíte, až se vás někdo třeba za pět let zeptá, jaký bylo Euro 2024?
„Asi že jsem poprvé měl vstup z půlky hřiště při rozcvičce, což bylo velice emotivní. A poprvé jsem spolukomentoval živý zápas.“
Absolvoval jste to s Jaromírem Bosákem. Máte v téhle branži někoho za vzor?
„Je to borec, který toho má odkomentovanýho strašně moc a my jsme i naladěný na stejnou notu. Snad jsme tam přinesli to, co diváci chtěli a ten výstup byl dobrej. Naštěstí se mám od koho učit, těch lidí okolo sebe mám spoustu.“
Zmínil jste sociální sítě. Jaké jste měl soukromé ohlasy třeba od rodiny, bývalých spoluhráčů?
„Mám kolem sebe pár lidí, se kterými ty svoje výstupy konzultuju. Samozřejmě rodina, přátelé. Musím říct, že ohlasů bylo nejvíc po tom studiu, kdy vypadlo Česko. Tam se doslova strhla lavina. Vesměs pozitivní.“
Hodnotil jste to bez frází. Zkusme na to navázat, zeptám se: Pomohl týmu příchod trenéra Haška?
„Uvidíme, co vyskočí z analýzy. Ale hledal se trenér, protože Jarda Šilhavý složil funkci – a je třeba jim poděkovat, že mužstvo dovedli na Euro – no, a Ivan to měl těžký. Vlastně první ostrý start měl až na Euru, do té doby hrál jen čtyři přípravné zápasy. Ivanovi se nastavilo opravdu reálný zrcadlo až tam. Takže si myslím, že jeho práce, i když to zní divně, začne až teď.“
Projevilo se nějak v Německu to, že Česko nakonec nemělo manažera?
„To bych vůbec nechtěl komentovat.“
Hodně se mluvilo o Barákovi, že jeho dvě žluté a brzké vyloučení proti Turecku byla hlavní příčina krachu.
„Já jsem Tondu Baráka už okomentoval v přímém přenosu. Je třeba říct, že my jsme jako nároďák nejeli domů hned po skupině proto, že Tonda dostal červenou. Samozřejmě v tom zápase zkratoval, ale zase nehažme to všechno na Tondu, to by bylo laciný. Je třeba si to zanalyzovat. Ne pocitově, ale řečí čísel, protože dneska už je měřitelný úplně všechno i ve fotbale a pomalu se z toho stávají lidský šachy. Dát všechny karty na stůl a říct: Tohle je reálnej svět a my jsme tady…“
Jak práci pro televizi berete? Je to zpestření zaměstnání na fotbalové asociaci, nebo potenciálně hlavní práce?
„Uvidíme, nepřemýšlím, co bude za rok, za dva. Momentálně mám obě práce, mediální svět je pro mě něco nového, co víceméně objevuju. Teď při Euru jsem objevil spolukomentování a bylo to dobrý.“
Překvapuje vás, že děláte pro média? Protože vy jste nebyl hráč, který by, když měl někdo jít na rozhovor, s radostí vstal a šel...
„Musím říct, že mě to překvapuje stejně jako vás a máte naprostou pravdu. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že se budu vyskytovat pod smlouvou v televizi a vlastně svým způsobem se živit řečí, tak bych tomu nevěřil. Ale stalo se.“
Je řeč i něco, na čem jste musel zapracovat? Hlavně po zánětu mozkových blan a lymské borelióze...
„Aniž bych to věděl, tak jsem samozřejmě na tom pracoval, protože jsem měl ochrnutou půlku obličeje, nic jiného mi nezbývalo. Aniž bych věděl, že tu řeč někdy budu potřebovat ke své práci. Ale i na tomhle je spousta věcí, na kterých bych měl ještě zapracovat a jsou to pro mě další výzvy.“
Na FAČR máte na starost úsek mládeže. A také jste před třemi roky kandidoval na předsedu a prohrál s Petrem Fouskem jen o patnáct hlasů. Za rok budou další volby…
„Hodně předbíháte, já se tolik dopředu opravdu nedívám. Jsem se svým životem momentálně relativně spokojenej. Co bude za rok, uvidíme.“
Máte vůbec ještě chuť se ucházet o nějakou volenou funkci?
„Hele, neutíkám z otázky, ale momentálně o tom fakt nepřemýšlím. Teď jsem prožil Euro. Za měsíc se rozjede anglická liga...“
Ptám se proto, že by vám popularita, kterou jste získal v televizi, mohla pomoct.
„Asi mohla, to je pravda, mohla.“
A jinou, třeba trenérskou kariéru rozjíždět nehodláte?
„Určitě ne.“
Témata:
blesksport, Česko, fotbal, UEFA, Německo, Euro, Fotbalová asociace České republiky, Karel Poborský, televize, Mistrovství Evropy ve fotbale, Canal+ Sport
