Plány trenéra gólmanů Ondřeje Pavelce před obhajobou pražské hokejové pohádky: V Dánsku Legoland a ve Švédsku titul!

Šampionát odstartujete v Dánsku. Byl jste tam někdy?
„Jednou, když jsme s dvacítkou projížděli Kodaní cestou do Švédska.“ (smích)

Těšíte se?
„Je mi jedno, kde to je. Těším se na turnaj jako takový! Ještě jsem pořádně nezjišťoval, co nás tam vlastně čeká.“

Dánsko je zemí lega. Skládal jste kostičky?
„Odmala. Před pěti lety jsem dostal nějaká auta a řeknu vám, občas není sranda dát to dohromady. Jen moc nevím, když už to složím, co pak s tím.“

Takže cesta z Herningu do Legolandu se ve dni volna doslova nabízí.
„Tam je Legoland? To jsem ani nevěděl. Určitě se zajdu podívat!“

Pojďme k hokeji. Jak během sezony sledujete adepty na reprezentační dres?
„Že bych na zápasy NHL koukal z Česka živě, to ne. Jak kdo z našich kluků hrál, a hlavně chytal, se mrknu druhý den. Při extralize se snažíme být na každém kole. Máme to rozdělené, ale protože mám na starost gólmany, tak si to dělám tak nějak po svém.“

Takže i tady platí, že brankář má trošku jiný režim než hráči v poli?
„Jasně. To jinak nejde. Vždycky měl a vždycky mít bude!“

Dřív brankáři měli od trenérů oproti hráčům v poli úlevy. I tohle platí?
„Tak tohle už ne. Gólmani musí být dobře připravení. V NHL se dokonce stává, že vyhrávají klubové fyzické testy. Za mě jsme si zahráli tenis, ping-pong, zatímco kluci běhali v lese. To už neexistuje.“

Nebyl dřív hokej pro děti větší zábava? Teď do toho šlapou od osmi let a všechny se vidí v NHL…
„My tehdy NHL moc neřešili. Sbírali jsme kartičky, v televizi hltali Power Week. Ten byl vždycky v sobotu v 10:15.“

Před Pobřežní hlídkou…
„No.“ (smích)

Pardon.
„Jako kluci jsme si hráli na borce, co byli v nároďáku. A Kladeňáky, takže jsme na zádech měli jmenovky Kameš, Zajíc, Gardoň, Kruliš a samozřejmě Patera, Procházka a Vejvoda. Dneska se jdete podívat na třetí třídu a všichni jezdí v dresech Ovečkina a McDavida. Neříkám, jestli to je dobře nebo špatně, ale prostě to tak je. Všichni mají odmala sen hrát NHL.“

Nemají ten sen spíš jejich rodiče?
„Co si budeme povídat, rodiče hrají velkou roli a hrát budou. Bez nich to nejde. Pak už je to kus od kusu. Jestli si někdo přes děti realizuje sny, nebo jestli hokej kluka baví.“

Vy jste se do brány tlačil odmala?
„Trenér jednou přišel do kabiny s výstrojí, že není gólman. Já byl jediný kluk, co tam zrovna byl bez rodičů. Ti ostatní svým klukům radili, ať si to hlavně neberou.“

A bylo jasno.
„Pak už jsem v poli nikdy nebyl. Ani jsem neuměl pořádně bruslit. Do brány mě vždycky zatlačili i s tou židličkou. Všichni kolem mě už měli styl a já na tom šmajdal. Jiná varianta ani nebyla.“

Hlavně, že vás to chytlo!
„V té době se prohry na gólmany ještě tolik neházely. Tehdy nás ještě každý chránil. To mě bavilo! Nadávky začaly až později.“

Je vám sedmatřicet a úspěšnou kariéru jste ukončil před sedmi lety…
„To to letí!“

Nikdy jste si neřekl, že jste ještě mohl počkat?
„Hlavu jsem měl nastavenou tak, že jsem si byl jistý, že přesně tohle nikdy nenastane! Dokonce jsem chtěl skončit už o rok dřív, jenže ozvali se Rangers a já si takovou organizaci chtěl vyzkoušet.“

Do NHL si vás vybrala Atlanta v roce 2005, ale na draftu jste nebyl….
„Byla výluka. Myslím, že proběhl někde na hotelu v Ottawě. Sledoval jsem to na počítači. Tuším, že na místě dění byla jen dvacítka hráčů. My ostatní jsme měli pouze fyzické testy v Torontu.“

Jak vám to na nich šlo?
„No… Byl to vlastně jeden z dalších důvodů, proč jsem skončil. V Česku jsme testy jako Wingate a VO-2 max nikdy nedělali. Vůbec jsem nevěděl, o co jde. Byl to jeden z mých nejhorších zážitků vůbec.“

Chápu.
„Seděli tam skauti a já měl na sobě poprvé a naposledy přiléhavé tílko s číslem! To byl zážitek. Byl jsem tam týden. Nejprve proběhly pohovory s týmy a pak testy. Já přišel na řadu až poslední den, takže jsem se před tím na kluky chodil koukat do posilovny a tam viděl, jak většina zvrací do připravených košů.“

A?
„No, poblil jsem se taky. Dvakrát. Pak jsem na pokoji ležel asi tři hodiny ve tmě. Přitom Wingate se jede třicet vteřin na kole. Vůbec jsem nevěřil, že mě to může takhle zničit.“

Ještě zpátky k MS. Národ bude po zlaté Praze zase pln očekávání…
„Lepší už to nebude. (smích) Každý turnaj je jiný. S odlišnou sestavou. Buď to sedne, nebo nesedne.“

Vztah s »misskou« Terezou? Playboy o lásce mlčí

Před osmi lety, rok před tím, než Ondřej Pavelec ukončil kariéru, se dal dohromady s Terezou Budkovou (34), kráskou z Tábora a první českou vicemiss 2009. Ta pro Blesk nedávno o přísně střeženém vztahu s někdejším idolem dámských srdcí promluvila. „Sezdaní nejsme. Na tohle ale vždycky říkám, že se ptáte špatné osoby. Myslím si totiž, že žena přece nikdy neví dopředu, jestli se to plánuje, nebo ne, nějaké zásnuby.“ Co na to Pavelec? „O soukromí vůbec mluvit nechci. Tak to mám nastavené,“ omluvil se hokejový pohodář.

Kdo to také pod vlivem neuřídil jako Erat? Další hokejoví »bouráci«

Jediná fotka Ondřeje s přítelkyní Terezou Budkovou, pár si soukromí střeží.

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 22
  zobrazit galerii