Rulík našel Reichla na Hoffenheimu. Mám už své jméno, říká syn legendy
Slavná hokejová značka Reichel se vrací na dres elitního národního týmu. Syn legendy Kristian Reichel (26) po více než 20 letech naváže na mimořádnou stopu zlatého kapitána neobyčejné generace. Těžký úkol alespoň se přiblížit věhlasu slavného táty… „Popřál mi hodně štěstí. A to bylo zhruba všechno,“ usmíval se po tréninku na Spartě před středeční cestou na Švédské hry.
Kouč Radim Rulík měl jméno útočníka Mannheimu dlouho v hlavě. Nebýt žádosti německého týmu o odklad kvůli ligovému programu v DEL, Kristian Reichel se proháněl na mezinárodní scéně v nejcennějším dresu už v prosinci ve Švýcarsku. Šance přijde ve Stockholmu v Avicii Areně. Pod přezdívkou Alby, kterou v reprezentaci automaticky zdědil po otci.
Co jste po tátovi zdědil z hráčského repertoáru?
„Myslím, že jsme úplně odlišní hráči, táta byl techničtější, já víc tahovej na bránu. Možná jsem trošku zdědil čtení hry, vhazování, ale jinak jsme úplně odlišní.“
S jakým potěšením jste přijal pozvánku do reprezentace?
„Je to skvělý. Dozvěděl jsem se o tom, když jsem byl s klukama na zápase Hoffenheimu. Volal mi pan Rulík, ptal se mě, kde zrovna jsem, protože byl docela hluk… (usmívá se) Byl to super pocit.“
Fandíte Hoffenheimu, kde působí i Češi?
„Náš tým je s tím jejich partnerský, takže jsme měli zdarma lístky od kustodů. Hrál Tottenham, šli jsme se podívat na dobrý fotbal a podpořit naše kluky.“
Jakými radami vás táta vybavil před cestou na sraz?
„Jel jsem domů hned po nedělním zápase v Kolíně, doma jsme se viděli v pondělí při obědě a pak jsem jel zase do Prahy. S tátou jsme se krátce pobavili, popřál mi hodně štěstí a to bylo zhruba všechno. Času není nazbyt, ale byl jsem moc rád, že jsem rodiče viděl.“
Článek pokračuje pod infografikou.
Nastupovat se jmenovkou Reichel muselo být těžké, kdy jste poprvé začal pociťovat, že hrajete sám za sebe a že nejste hlavně synem legendy?
„Asi po odchodu do Ameriky. Nebudu lhát, první dva roky v extralize byly těžké i kvůli tomu, jak se jmenuju. Odchodem do zámoří jsem se od těch věcí oprostil, vybudoval jsem si vlastní jméno, naučil se hrát hokej v trochu jiném stylu, než hrál táta. Návratem do Evropy mi sebevědomí ještě víc narostlo, dokazuju si, že hokej hrát umím.“
Věříte, že se jednou do zámoří vrátíte a rovnou do NHL?
„Mám cílem je zahrát tu pár dobrých sezon a třeba se i vrátit zpátky. Ale na rovinu, moc se k tomu teď neupínám, soustředím se na to, abych měl tuhle sezonu skvělou a pak na ni navázal další rok. Kluci odcházejí do NHL i ve starším věku a já věřím, že šance určitě přijde. Musím podávat adekvátní výkony.“
Co vám ukázal první trénink? A musel jste jako nováček pobírat řadu nových věcí?
„Je tady hodně nových kluků, musíme trochu pochopit systém, který chce pan Rulík hrát. Taktických věcí tam bylo trošku víc. Trénink měl každopádně tempo a rychlost.“
S kolika spoluhráči se znáte? Určitě ne se všemi kvůli dlouhodobému působení v cizině.
„S některými kluky jsem hrál v juniorské reprezentaci, nebo jsme hráli proti sobě. Bylo příjemné přijít do kabiny, kde už pár hráčů znám.“
Debutujete v sezoně, která navazuje na titul mistrů světa. Je to svým způsobem zavazující?
„Asi jo. Je skvělé, že kluci loni vyhráli titul, ale máme nový rok a s klukama se chceme ukázat, porvat se o to. Pro nás je to skvělá zkušenost, hrajeme o své triko, pro mě i pro další kluky jde o splněný sen. Je super, že se můžeme v nároďáku ukázat.“
Kladete si vedle týmových i individuální cíle?
„Mám to nastavené tak, že chci odehrát co nejlíp utkání, do nichž budu nasazený. Příliš dopředu se nedívám, jak se říká, jdu zápas od zápasu.“
Před rokem jste opustil zámoří na farmě Winnipegu, berete krok do Evropy jako zadostiučinění po pozvánce do reprezentace?
„Beru to jako správný krok, v Německu máme docela dobrou sezonu a i teď díky pozvánce sem to vnímám jako povedený tah. Budu se snažit ukázat co nejlíp a hrát co nejlíp.“
V Mannheimu jste předním útočníkem, sedla vám k tělu DEL?
„Sedla. Hodně i tím, že v Německu působí spousta cizinců a hokej je výrazně podobný severoamerickému. Což mi vyhovuje. Sice se hraje na větším hřišti, ale pro mě je to výhoda v tom, že na všechno je víc času. Nemůžu si stěžovat. Očekávám, že hokej v reprezentaci bude rychlejší a tvrdší, budou u toho nejlepší evropští hráči. Budeme se muset dobře připravit.“
