Curleři Vít a Julie pobláznili Česko: Přísné rituály! A jak to spolu mají?

Vaši předchůdci z minulé olympiády manželé Paulovi spolu nejdřív chodili, pak se stali párem i v curlingu. Vy v soukromí pár nejste, jak jste se dali dohromady?
Julie: „Hrála jsem v holčičím týmu, Vítek s kluky. Náš společný trenér nás dal dohromady před šesti lety. Já s Vítkem nejdřív moc hrát nechtěla, měla jsem vybraného jiného kluka, ale ten mě pak naštval. Tak jsem si to rozmyslela a vrátila se za Vítkem, aby se mnou hrál.“
Vít: „Mě na tom přestupu do párů nejvíc bavilo, že jsme byli úspěšnější. Julii bylo patnáct, mně sedmnáct, a vyhráli jsme mistrovství republiky.“

Trávíte spolu čas i mimo led?
Julie: „Mimo led spíš ne. I na turnajích míváme každý svůj pokoj.“
Vít: „Potřebujeme každý svůj klid.“

Jsou důležité společné tréninky, nebo i to zvládáte každý po svém?
Vít: „Obě varianty mají svý pro i proti. Takže chodíme třeba dvakrát týdně spolu a dvakrát týdně každý sám.“

Jak se dá připravovat jinak než na ledě?
Vít: „Je nutný být na ledě a házet jeden kámen za druhým, bez toho se člověk neposune. Obnáší to ale i spoustu dalších věcí. Na tý vysoký úrovni je třeba být v nejlepší fyzický i mentální kondici. Takže máme třeba i sezení s mentálním koučem.“

Zrovna vy vypadáte velmi klidně.
Vít: „To děkuju, ale já právě nejsem uvnitř vůbec klidnej. Jsem hrozně soutěživej, takže pokud se nedaří, jsem hodně frustrovanej. Víc než normální lidi. Docela s tím bojuju, ale přijde mi, že právě ten mentální koučink mi hodně pomohl.“

Záleží i na fyzičce?
Julie: „Na metení je potřeba mít sílu, takže je potřeba zajít i do posilovny.“

Co je důležité těsně před závody?
Vít: „Hlavně být v pohodě. Což pro každého z nás obnáší něco jiného. Já jsem hodně pověrčivej. Když se daří, všechno musíme dělat stejně. Na olympijské kvalifikaci jsme vždy parkovali na stejném místě. Máme dva kouče, řídit mohl 
každý, ale řídil vždy Wade Scoffin, protože když řídil on, tak jsme vyhrávali. Čenda (trenér Vladimír Černovský) třeba musel mít stejný ponožky, pak už smrděl. Nee, nesmrděl, dělám si srandu… Vím, že to tak nefunguje, ale já z toho čerpám nějakou sebejistotu. Taky si beru stejný ponožky, když vyhráváme.“

Ten sport vypadá vcelku »relaxačně«, takže můžete si dát třeba vepřové s knedlíkem, když vás to dostane do pohody?
Julie: „Možná jo. Já bych si před zápasem nedala smažené, ale neomezuju se.“ Vít: „Jde o to, nemít hlad, ale taky se nepřežrat.“

Často nastanou složité situace – kdo rozhoduje, kam přesně by měl kámen mířit?
Vít: „Máme na zápas jeden time out s trenéry. Ale co přesně se bude házet, se prioritně rozhodne ten, který je na řadě házet.“
Julie: „Hraje totiž velkou roli, na co si věří. I kdyby jiný hod třeba dával větší smysl.“
Vít: „Pořadí je stejně dané, musíme se střídat.“
Julie: „U posledních kamenů, když je třeba to poslat hodně rychle, aby se vyrazily ty soupeřů, by bylo lepší, kdyby byl na řadě Vítek, má větší sílu…“
Vít: „Ale stejně to musí hodit Julie.“

Jaké máte v té desítce elitních týmů ambice?
Julie: „My jsme z těch olympijských soupeřů už nad každým aspoň jednou vyhráli. Ale je to sport, kde i amatéři můžou porazit velký favority.“
Vít: „To asi úplně ne.“
Julie: „Dobře, ale na té vyšší úrovni může každý s každým prohrát.“

Oba jste studenti, jak to jde dohromady s olympiádou?
Julie: „Končím první semestr na přírodovědecké fakultě. Docela se mi změnil život, je to šok. Ze tří předmětů jsem si domluvila odložení zkoušek až na dobu po olympiádě.“
Vít: „Blbě. Dělám stavební fakultu, radši jsem se zatím vykašlal na dva předměty, abych se z toho nezbláznil. Pokusím se nenechat se vyhodit.“

Loučení curlingového mixu. Gesto fair play bodovalo. Zelingrová: Vypadala jsem dobře

iSport.cz

Jdi do prd…! Olympijský curling řeší emotivní scény a obvinění z kanadského podvodu

iSport.cz

Julie kousala porážku velmi těžko. Češi ale předvedli proti favoritům parádní výkon.

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 38
  zobrazit galerii