Že rozpočet patří k nejnižším v lize? Že kultovní stadion uprostřed Vršovic zamrzl v čase? Že v tréninkovém areálu mezi hráči rozverně pobíhá vlčák? Nevadí, i ve skromných kulisách se dá hrát velké fotbalové divadlo. Jako na Bohemians, kteří na podzim patřili k nejpříjemnějším překvapením ligy. „Není těžké si to tady zamilovat,“ říká trenér Martin Hašek. S „klokany“ pendluje po dvou adresách: klasiku v Ďolíčku doplňuje trochu utajená tréninková základna v Uhříněvsi.
Martin Hašek si zamíchá ranní kávu a kousne do sladké oplatky, kterých má na talíři před sebou několik. Když ho přijde pozdravit technický ředitel Milan Boubín, trenér ho poškádlí: „Na tréninku půjdeme do vápna, jo?“
Boubín mávne rukou a odchází, zatímco se Hašek usmívá: „Takhle se tady štengrujeme v jednom kuse. Trávníkáře jsem dráždil už předtím: Dneska ti vydupeme jedno vápno, zítra druhé.“
Není důvod se v Ďolíčku mračit. Podzim se povedl nad očekávání: temné věštby se v první polovině sezony nenaplnily, Bohemians za týden půjdou do jara sedmí. Od ligového podpalubí si drží celkem bezpečný odstup, překvapivě mají o něco blíž k pohárovému pásmu. Mladý tým navíc bavil moderním fotbalem, hra měla hlavně ve druhé polovině podzimu tvář.
Po exkurzi v klokaním doupěti pochopíte, že to nemusí být úplná náhoda. Že trenér Hašek nebude daleko od pravdy, když vykládá: „Pokud máte tak nízký rozpočet jako my, musíte pracovat efektivněji než ostatní. Není prostor dělat chyby, jako když máte fůru peněz. A když k tomu přidáte pozitivní atmosféru, jde všechno líp. Na Bohemce nikdo nedělá nikomu naschvály a každému se snaží vyhovět. Nikdo nečeká na moji chybu a můžu v klidu dělat svoji práci.“
Dělat svoji práci v Bohemians znamená pohybovat se ve dvou světech. A v obou si říkáte, jestli jste vážně přišli do ligového klubu.
GALERIE | Podívejte se, jak vypadá zázemí Bohemians v Ďolíčku i v tréninkovém areálu v Uhříněvsi
Ďolíček je 86 let starý symbol, posvátné místo zelenobílého národa vklíněné do staré zástavby Vršovic. „Jenže skoro všechno tady zůstalo, jako kdyby byl rok 1982. Z fleku by se tu mohl točit nějaký retrofilm,“ poznamená Hašek. Sám teď sedí v nevelké místnosti pro VIP, kde prominentní hosté tráví čas okolo zápasu. Jsou tady jen čtyři stoly, o přestávkách tu bývá tlačenice.
Ani trenérský kamrlík na konci dlouhé chodby není dvakrát prostorný: Hašek, jeho asistent Dalibor Slezák, trenér brankářů Miroslav Miller a kondiční kouč Pavel Rada se tam vytočí jen tak tak.
„Pro mě je to posun: na předchozí štaci ve Vlašimi jsem žádnou kancelář neměl, věci jsem si vozil v autě,“ líčí Hašek. „Stejně pořád chodím po baráku, kancl beru spíš jako šatnu.“ Mimochodem, Hašek a jeho pobočníci nemají vlastní záchod ani sprchu, po tréninku se chodí mýt do kabiny hostů.
Spraví to vysněná rekonstrukce? Ďolíček už definitivně patří Praze, ve středu ráno se na svůj nový majetek přišla podívat početná delegace z magistrátu. „Předpokládám, že se to tady během dalších let pohne. Pokud se město rozhodlo stadion koupit a vlastnit, pak by ho jako pečlivý správce mělo posunout do stavu, který odpovídá 21. století,“ řekne Hašek obřadně.
„Teď jde jen o to, aby po rekonstrukci nevyprchal genius loci, který se tady po generace vytvářel. Fanoušci si z pokolení na pokolení předávali lásku ke klubu a stadionu - a dělali to s pokorou a skromností. Proto není s Bohemkou spojená arogance a nabubřelost, proto s Bohemkou nemá nikdo v Česku problém,“ dodává.
Trénuje se v Uhříněvsi, kde vládne fenka Jessy
Problém není ani zajet na jihovýchodní okraj do Prahy do Uhříněvsi, kde si Bohemians plácli s místní Čechií a postupně si tam budují tréninkový areál. Aktuální stav? Skromné šatny, tři travnatá hřiště a umělka, kterou dodělali na podzim. „Stává se z toho zajímavé místo,“ oceňuje Hašek.
V Ďolíčku se trénuje jen jednou týdně a v Uhříněvsi vládne fenka německého ovčáka Jessy, vyloženě fotbalový pes. Míč miluje víc než cokoli jiného: když si hráči před tréninkem střihnou bago, Jessy běhá mezi nimi, jako kdyby byla na baterky. „Ale při tréninku už ji míč nezajímá, postupně jsme ji vychovali,“ hlásí uhříněveský správce Josef Hušek, jemuž všichni říkají Kosťa. Trenéry si hýčká: třeba ve čtvrtek jim k snídani servíroval krůtí párečky a přinesl štrúdl od své paní.
„Už chápete, proč se těším na každý trénink?“ chechtá se Hašek. „Ne, vážně: vidím, jak se hráči zlepšují, a naplňuje mě to. Pak na zápas přijdou lidi, které to zajímá a vášnivě fandí, atmosféra v Ďolíčku patří k nejlepším v republice. Celé to dává velký smysl.“
| Je libo špekáček? |
|
Přestože je teprve začátek února, na kraji tréninkového areálu v Uhříněvsi se kouří z ohniště. Během sezony šlehají plameny často, v Bohemians se ligové body slaví opékáním čehokoliv. Klasikou jsou špekáčky, o kterých se v souvislosti s „klokany“ jeden čas mluvilo víc než o fotbale. Špekáčkovou tradici rozjel uhříněveský správce Josef Hušek alias Kosťa: první týmové opékání (běžně přijedou i funkcionáři z Ďolíčku včetně majitele klubu) se dělalo loni na jaře po vítězné premiéře trenéra Martina Haška s Jihlavou. „Zajímavé to bylo v létě, když bylo třicet stupňů. Na podzim jsme měli i třeba steaky z pravé svíčkové,“ říká Hušek. Mimochodem, opékáním špekáčků si v Uhříněvsi zpestřila přípravu i česká jednadvacítka. |
