Nebrzdí, i když za sebou nemá sezonu podle představ. Václav Pilař, posila Hradce Králové, jenž se má stát tváří fotbalového rozpuku spojeného s novou arénou, rozhodně nepřišel kariéru ve čtyřiatřiceti do klubu, z nějž vylétl do světa, jen tak „došolichat“. Aby ano, vždyť může dokázat Plzni, svému druhému „domovu“, že měl dostat výraznější prostor.
V ročníku jste odkopal jen šestnáct utkání v lize, a to většinou jako střídající. Rozladilo vás to?
„Na rovinu: Bylo to tak. Přišel jsem před rokem do Plzně s velkým očekáváním.“
Ano, takový jste.
„Proto nejsem spokojený. Bohužel jsem šel do takové konstelace, že mančaft vyhrál titul, proto jsem nedostával tolik příležitostí, kolik bych chtěl. Jsem naštvaný na sebe, že jsem si to nevybojoval, ale trenér Bílek chtěl hrát trochu jiný fotbal, než mi sedí.“
Nemohl jste to předvídat?
„Ano, proto jsem se choval jako profík. Byl jsem trošku ztotožněný s tím, že když se udělal titul, tak na levé straně hrál Mosquera. Jenže já prostě nejsem člověk, který by někam přišel s tím, že bude dělat dvojku. Chtěl jsem se porvat o místo a nepřipouštěl si, že bych se tam nedostal. První půlrok byl ještě dobrý, zahrál jsem si i Ligu mistrů, ale ten druhý už byla jen liga. V kabině nás bylo třicet a většinou hráli ti stejní. Ta půlsezona se nepodařila, často jsem jenom trénoval.“
Co jste s tím dělal?
„Už v lednu jsem požádal, jestli bych nemohl jít do Hradce, třeba jen na hostování. Nevyhovovalo mi to. Nedostával jsem ani moc šancí jít do nějakého zápasu, oživit hru.“
Vy nesete těžce, když nehrajete, že?
„Ano, blbě, protože i když vím, že už mám nějaký věk, tak prostě jsem pořád ambiciózní a chci být ambiciózní. Když nebudu, tak to bude špatně, takhle to mám nastavené pořád.“
Na jaře jste navíc strádali i jako tým. Najdete důvody?
„Je to spíš otázka na trenéra a na celý mančaft. Byl jsem součástí, ale moc jsem toho neodehrál. Viděl jsem, že se nám nedařily některé věci, které první půlrok šly. Prohráli jsme zápasy doma, což se nám nikdy nestávalo. Byly tam i některé nešťastné góly, to se ve fotbale stává. Čelo nám uteklo, psychika začala pracovat, výsledky šly dolů.“
Měl na výkony vliv i fakt, že jste během jara nebrali peníze?
„Nechci to moc řešit, zažil jsem to i jinde. Když jste doma, samozřejmě přemýšlíte, že musíte živit rodinu, ale na hřišti je to jiné. Tam to není o tom, jestli vám přijde výplata, hrajete za své jméno, za klub. Ta myšlenka tam u nikoho, myslím, není.“
Jaký je tedy váš plzeňský konec? Ve Viktorii jste působil celkem třikrát, vyhrál jste dva tituly, kopal Ligu mistrů proti Messimu.
„Hořkej, to říkám na rovinu. Vrátil jsem se tam, za ten rok jsem chtěl dokázat mnohem víc. Ale teď jsem v Hradci, dává mi to smysl, těším se, jak budu součástí. Dobrý.“
Hradec byla jasná volba?
„No, jsem odtud, bydlím pět set metrů od Bavlny, kde trénujeme. Bavím se s klubem celou kariéru o tom, že se vrátím, vlastně jsme si to nějak slíbili. Teď je to hotové, i když přišel do Viktorky trenér Koubek, který mi volal.“
Chtěl, abyste zůstal?
„Nějak jsme se bavili. (usmívá se) Nebudu lhát, chvíli přemýšlel. Ale já jsem už měl jasno a dal slib. To rozhodlo.“
|
Václav Pilař - záložník FC Hradec Králové Narozen: 13. října 1988 (34 let) |
A také nový stadion?
„To mě strašně lákalo a láká. S Hradcem jsem byl pořád v kontaktu, bavili jsme se, ale teď m to dává největší smysl. Navíc kluci mají za sebou dvě super sezony, a to ještě nehráli doma. Stadion by nám měl pomoct.“
Ano, ve městě je fotbalový boom. Všiml jste si?
„Nedivím se, stadion je nádherný. Lidé kupují permice, trička. Ve světě je to normální, ale v Čechách někdy těžší. Vážím si toho a doufám, že to vydrží.“
Pomůžete tomu?
„Jsem na sebe přísnej. Mám na sebe velká očekávání, ambice mám pořád velké. Nejdu do Hradce po skončení kariéry, nejdu to sem dohrát. Cítím se dobře, moje koleno je lepší než dřív. Chci z toho vymačkat co nejvíc.“
