Fotbalový dříč Jiří Bílek se už těší na souboje s Bayernem Mnichov a spol. Kaiserslautern dvě kola před koncem druhé ligy zpečetil návrat do německé bundesligy. Slavný klub si nejvyšší soutěž zahraje po dlouhých čtyřech letech.
Seděl v restauraci, popíjel se spoluhráči a sledoval zápas mezi FSV Franfurkt a Augsburgem. Když utkání skončilo remízou 1:1, exliberecký záložník najisto věděl, že příští rok bude hrát bundesligu. „Je to krásný pocit,“ vypráví.
Oslavovali jste?
„Slavíme vlastně už dva dny. Slavilo se už po prohraném zápase s Rostockem 0:1, trochu jsme pili. Ale v neděli po zápase, kdy Augsburg jen remizoval, tak to bylo veliké.“
Jak to, že jste slavili už v pátek, když jste definitivní jistotu získali teprve v neděli?
„Erik Jendrišek se po sezoně žení, takže měl v pátek rozlučku se svobodou. Celý mančaft slavil už v pátek jeho a v neděli jsme zase slavili postup. Takže jsme jeli oslavy takhle dvakrát za sebou.“
A přitom jste paradoxně v pátek před vlastními fanoušky nečekaně prohráli.
„Samozřejmě, že nás to mrzelo. Byla to trochu škoda. Celé město bylo připravené na velké oslavy, protože nám stačilo uhrát bod k jistému postupu. Místo toho jsme prohráli s papírově slabším soupeřem, kterého normálně doma přehráváme. Asi jsme měli nějaký psychický blok, prohráli jsme a museli čekat na Frankfurt. Celý mančaft na to koukal v jedné restauraci. I s manželkami a dětmi. Když se to povedlo, tak jsme tam zůstali až do rána.“
Jdou porovnávat oslavy mistrovského titulu s Libercem s postupem do bundesligy?
„Já to mám na stejném levelu. Pro mě to jsou stejně krásné úspěchy. Obojí bylo hrozně těžké a oboje oslavy jsou hrozně krásné.“
Zahrajete si bundesligu. Splnil se vám sen?
„Určitě. Proto jsem do Kaiserslauternu před rokem a půl šel, protože jsem chtěl kopat bundesligu. Ze začátku jsem měl problémy. První půlrok byl pro mě těžký, to jsem neodkopal vůbec nic, což byly nejhorší chvíle v kariéře. Jsem rád, že se to teď povedlo a že jsem k tomu přispěl i na hřišti.“
Čehož si cení i fanoušci. Slyšel jsem, že když jste nedávno rozdrtili Mnichov 1860 4:0, celý stadion v Kaiserslauternu skandoval vaše jméno.
(usměje se) „To bylo hezký. Trenér mi dal takový dárek. Zápas se mi totiž celkem povedl, čtyřicet tisíc lidí vstalo... No, byl to prostě hezký zážitek.“
Kdy se vaše pozice v týmu změnila?
„Když vyhodili trenéra. Přišel Marco Kurz a všechno se otočilo. Nebylo to sice ze dne na den, tu pozici jsem si musel trochu vybudovat. Z počátku to také nebylo jednoduché, protože si přivedl nové hráče a musel jsem mu dokázat, že na to mám.“
Když Kaiserslautern poprvé sestoupil z bundesligy, ihned se vrátil a v sezoně 1997/1998 senzačně jako nováček vyhrál mistrovský titul. Nepřipomíná se to nyní v Kaiserslauternu?
„To mi vyprávěl Míra Kadlec... Ale to je německá liga, i druhá soutěž je strašně vyrovnaná a poslední může klidně porazit prvního. To by byl opravdu velký zázrak, kdyby se nám podařilo, to co jim.“
