Zpověď bouřliváka Rady: Zajet do mě můžou už jen Páník a Kotal…
Je mu jedenašedesát let, platí za třetího nejstaršího trenéra ve FORTUNA:LIZE a ve své kariéře zažil už ledacos. Ještě jako hráč velké bitvy s pražskou Duklou i reprezentací, již pak coby trenér dovedl k remíze 2:2 s Anglií ve Wembley, ale taky musel předčasně odejít. Už potřetí z lavičky kočíruje Jablonec a krom dalších týmů krátce vedl i obě pražská „S“. Petr Rada přesto poznává něco úplně nového. Fotbal za „výjimečného stavu“, ve specifických kulisách, bez diváků. Už dnes si to naostro vyzkouší od 18 hodin proti Zlínu. „I trenéřina je takové divadlo, i my hrajeme pro lidi,“ říká kouč třetího týmu tabulky zároveň o své profesi i vlastním výbušném vystupování a vypráví rovněž o tom, kdo z kolegů si na něho může „dovolit“. Takže, pane Rado, máte slovo.
„Mohl bych být mezi těmi, kteří jsou naštvaní, že liga pokračuje. Jsem třetí a mám Evropu. Ale já hrát chci. A když se řeklo: Hrajeme, tak hraju! I když to, co se teď děje, se mi ani jako hráči, ani jako trenérovi ještě nikdy nestalo, budu to zažívat úplně poprvé. A řekl bych, že v takové míře to nezažili ani starší trenéři jako Karel Brückner nebo Dušan Uhrin. Někdo může říct, že už se nějaký zápas bez lidí hrál, měla to tak Sparta s Trabzonsporem loni v předkole Evropské ligy. Jenže to je jeden zápas, dá se to vydržet. My máme před sebou prakticky jedenáct takových utkání, nejde je rozdělit.
iSport Premium nyní pro nové předplatitele jen za 1 Kč na první měsíc a slevy na televize >>>
Jaké to je před prázdnými tribunami, jsme si vyzkoušeli na Střelnici v přípravě proti Vansdorfu, přejeli jsme ho 2:1… Říkal jsem si: Takhle přesně to bude, jen o tři hodiny později. Ale stejně je to všechno jenom nanečisto. V přátelském utkání to na vás tolik nedolehne. V každém případě jak se blíží ligový zápas, pomalu se do toho dostávám, jsem nervózní, všechno prožívám, přemýšlím, jestli jsem udělal správně sestavu, jestli to bude v pořádku…
Rozkaz zní jasně: Přeštelovat hlavu!
To, že na zápasech nebudou fanoušci, mě mrzí. Celý život jsem dělal fotbal pro lidi, patří k němu. Jako hráči jsme byli šťastní, když jsme vylezli z šatny na hřiště a bylo plno. Ať chcete, nebo ne, i v kabině jsme se bavili: Myslíš, že budou lidi? Kolik jich asi přijde? Byli jsme natěšení a chtěli jsme podat ještě lepší výkon, aby všichni viděli, že jsme dobrý.
Lidi mi prostě budou chybět. Vtahují mě do hry, když je plný stadion, vždycky je to lepší. Čím víc lidí, tím líp, já to mám rád. Byť to tak někdy třeba nevypadá. Diváky k mé práci beru. I když hrajete na Slavii před Tribunou Sever nebo na Spartě, jsem rád, že tam jsou. Ať klidně fandí proti nebo na mě křičí: Rado, hrajete blbě, střídej! Reaguju
