Berbrova výpověď: mluvil čtyři hodiny, o sudích i zpronevěře. Popsal majetek
Druhý den soudního jednání v kauze kolem Romana Berbra přinesl zajímavé události. Bývalý místopředseda Fotbalové asociace ČR (FAČR), který s dalšími 20 lidmi čelí obžalobě za korupci při ovlivňování fotbalových zápasů v letech 2019 a 2020, poprvé před plzeňským okresním soudem vypovídal. Mluvil čtyři hodiny. Co všechno řekl? Projděte si podrobný ONLINE na iSport.cz.
V soudní síni seděl bývalý místopředseda a faktický první muž českého fotbalu ze všech obžalovaných sám. Soudce Vladimír Žák přítomnost ostatních zakázal. „Zatím jsem nikde nehovořil, protože vše, co bych řekl, by bylo použito proti mně,“ uvedl Roman Berbr své vystoupení.
Rozdělil ho na tři části. Ale ještě před tu první předsadil výrok, který pro něj byl patrně zásadní. „Neexistovala žádná organizovaná skupina. Neexistovalo žádné setkání, kde bychom byli ve čtyřech nebo aspoň ve třech.“
V první části své výpovědi poměrně obšírně vysvětloval fungování fotbalu v Česku, strukturu a práci fotbalové asociace a své mnohaleté působení v ní, které zakončil na pozici místopředsedy. Což byl ovšem pouze úvod k tomu podstatnějšímu. A sice k obvinění z ovlivnění pěti utkání České fotbalové ligy. Berbr vysvětloval, že nasazování rozhodčích pro amatérské soutěže se naprosto odlišuje od nasazování v profesionálních soutěžích. „To policie bohužel naprosto nebrala v potaz. Vysvětlím.“
A vysvětloval. „Profi komise rozhodčích nasazuje sudí vždy po každém kole. Komise rozhodčích pro Čechy na celý měsíc dopředu.“ Tím chtěl vysvětlit, že pak logicky častěji dochází ke změnám delegací. „Třeba proto, že na utkání, které nevypadalo třaskavě, byl nasazen slabší rozhodčí, ovšem to utkání se během měsíce třaskavým stalo. Proto docházelo ke změně.“
Proč o tom vůbec hovořil? Z toho důvodu, že obžaloba mu klade za vinu, že u pěti utkání ČFL (to Berbr rozebíral ve druhé části své výpovědi a podrobně o tom píšeme na jiném místě této strany) se svým vlivem a díky svému dominantnímu postavení zasadil o změnu sudího proto, aby nový mohl ovlivnit výsledek utkání. Nejčastěji ve prospěch Slavoje Vyšehrad, kde v roli sportovního manažera působil Roman Rogoz.
O něm, poněkud překvapivě, Berbr prohlásil, že jejich kontakty byl čistě fotbalové, v osobní rovině nulové.
Změny sudích? Prý reakce na kluby
Bývalý místopředseda asociace opakovaně zdůrazňoval, že na výměnu rozhodčích v neprofesionálních soutěžích měl z titulu své funkce právo. Své vystoupení v tomto bodě zakončil: „Změny rozhodčích nepovažuji za úplatek, byla to naše práce reagovat na požadavky klubů. Je to naprosto běžná věc, aby se předešlo stížnostem klubů, které mají s některými rozhodčími negativní zkušenosti. To, co se snaží prezentovat žaloba jako trestný čin, je nepochopení fotbalového prostředí, vybírá si jednotlivosti bez znalosti kontextu.“
A ještě navrch: „Nikomu jsem žádný úplatek nesliboval, nepředával, o ničem jsem nevěděl a ani jsem na toto téma s nikým nediskutoval. Nedostal jsem žádný úplatek od Vyšehradu ani nikoho jiného, a to za celých sedm let, co jsem dělal místopředsedu svazu.“
Pro připomenutí. Součástí obžaloby, která se týká Berbra, není žádný zápas druhé, či dokonce první ligy. Tedy spekulace o možné „titulové dohodě“ se Slavií či jednání se sparťanským funkcionářem Josefem Krulou před finále MOL Cupu se někdejšímu funkcionáři za vinu nekladou.
Jiné to je v případě zpronevěry. To je z pohledu možného trestu nejvážnější prostředek a podle obžaloby vyvedl z kasy Plzeňského krajského fotbalového svazu, jemuž předsedal, více než dva miliony korun. Ať už za fiktivní seminář sudích, nebo za nákup sportovních potřeb.
Vše Berbr popírá. Kdyby policie v den jeho zatčení udělala fotografie v patřičných skladech, zjistila by, že věci skutečně byly zakoupeny. „Policie měla dne 16. 10. 2020 při svém megazásahu udělat fotky na Viktorce, ve skladu v Sušické ulici a ve firmě v Nýřanech. Musela z odposlechů vědět, že máme tři sklady. Policie sklady nenafotila a já již více důkazů nemám. Ale nemá je ani policie,“ prohlásil.
Vysvětloval také, jak přišel ke svému nemalému majetku. „Bude mi 70 let, a kdyby si státní zastupitelství udělalo rešerši, zjistilo by, že jsem celý život pracoval a od devadesátých let podnikám. Zjistilo by si, že jsem zdědil se svým bratrem Vlastimilem nemalé prostředky po amerických příbuzných.“
V samém závěru přešel Roman Berbr do osobní roviny. „Kolik mi zbývá, pět, osm let? Víc to nebude. Odmítám obžalobu v jejím celém rozsahu,“ prohlásil.
Víc se nevyjadřoval a, byť to nevylučuje, ani vyjadřovat nehodlá.
Také státní zástupce Jan Scholle si poprvé vyslechl, jak hlavní podezřelý vidí svou obžalobu. Co o tom soudí? „Každý obžalovaný má právo hájit se, jak uzná za vhodné. Může i lhát, fabulovat, vykládat jednotlivá fakta ve svůj vlastní prospěch. S tím orgány činné v trestním řízení počítají a budou je ověřovat v dalších fázích řízení. Tím, že neodpovídal na další dotazy, neodstranil pochybnosti, které o jeho tvrzeních mohou jiné strany mít.“
Na Romana Rogoze, dvojku kauzy, se nakonec v úterý nedostalo. Kdy přijde na řadu, se neví. Ve středu budou vypovídat Martin Pýcha a Marek Janoch – ten už dříve přiznal vinu.
Zprávy ze dne 26. dubna 2024
Poslední slovo Martina Pýchy, bývalého funkcionáře třetiligového Litoměřicka: „Je mi kladeno za vinu, že jsem si volal s panem Berbrem, panem Rogozem a jinými funkcionáři, že jsem pro někoho udělal něco za peníze. Do fotbalu jsem investoval podstatnou část života, mám zde kamarády a dělal v něm všechno podle své nejlepší vůle.“
Poslední slovo bývalého sudího Jana Cihláře: „Kdybych se cítil vinen, přijal bych nabídku státního zástupce o vině a trestu výměnou za symbolický trest. Ale důkaz neviny je pro mě klíčový. Nepřistoupil jsem na to, sešel bych ze svých přesvědčení. Věřím, že ve společnosti existuje spravedlnost.“
Závěr vystoupení Romana Rogoze: „Nevím, jak dokazovat nevinu nebo jiné chování, když je spis postavený jednostranně. Byli jsme na začátku odsouzeni prostřednictvím médií. Nezbývá mi než doufat, že jejich tlak nedopadne na senát. Neumím vrátit čas, přišel jsem o to, co jsem miloval. Slova o mafii jsou přehnaná, ohrožují celou moji rodinu.“
Rogoz zdůvodňuje, jak dal rozhodčím osm tisíc jako stravné: „Když se na to budu chtít podívat negativně, řeknete si, že to není běžné a je to úplatek. Ale my neměli prostory pro VIP, hráli jsme na vypůjčeném stadionu. Nabídl jsem rozhodčím, aby šli do hotelu na snídani. To odmítli, po utkání jsem jim jako omluvu dal peníze na jídlo, aby si někam zašli, Měl jsme jim snad dát dva tisíce, aby to vypadalo lépe? Takhle to nechodilo. Pro mě byl vždycky partnerem hlavní rozhodčí, on rozhodl, zda po utkání půjdou na večeři. Proto mi přišlo zcela normální mu dát peníze na jídlo.“
Roman Berbr skončil svou závěrečnou řeč, teď mluví Roman Rogoz, bývalý sportovní ředitel Vyšehradu. „V autě, doma. Musím se vrátit na začátek. Minule jsem říkal, že jsem z návrhu trestu zdrcený. Jako kdybych páchal děsivé věci. V první řadě naprosto odmítám činnnost v rámci organizované skupiny. Jak ji popisoval státní zástupce, musela by existovat v každém sportu. Slovo mafie vyznačuje také něco zcela něco jiného. Nikoho jsem nezabil, neznásilnil, jen jsem chtěl být s Vyšehradem úspěšný.“
Závěr Berbrova vystoupení: „Celý případ byl udělaný státním zastupitelstvím na zakázku. Vezměte v potaz pomstychtivost. Měl jsem doporučit výměnu rozhodčích ve třech utkáních a údajně zpronevěřit peníze, obrázek si udělejte sami. Vezměte v potaz, co jsem jako člověk musel zažít za to, že jsem dal pokyn k výměně rozhodčích. Hlas každého člena senátu má stejnou váhu, pamatujte na to, až o mně budete rozhodovat. Jsou zde lidé, kteří mají většinu aktivního života ještě před sebou, já už bohužel ne. Děkuji, že jste mě poslouchali a snad i vnímali.“
Berbr popisuje svůj život po propuštění z vazby: „Trvalo mi víc jak rok, než jsem přestal mít záchvaty paniky, do zaměstnání jsem se vrátil po půl roce a žádný zázrak to nebyl. Psychiatr mi řekl, že vazba je druhým největším stresem pro normálního člověka, první je smrt vlastního dítěte. Stále nejsem stoprocentní, není mi padesát. Není jednoduché si udržovat zdraví, není jednoduché už vůbec nic. Pro vás je vazba jenom slovo. Přišel jsem o soukromí, ohromné peníze, kdy se k vám zády otočí odběratelé, banky mi vypověděly úvěry. Člověk je nevinný do té doby, než je pravomocně odsouzen. Takhle to není. Jste odsouzený okamžitě. Prostředím, nemáte šanci vůbec na nic. Policie a státní zastupitelství vás zničí od prvního okamžiku.“
Berbr popisuje, jaké podmínky zažil ve vazební věznici: „Dvě kovové postele nad sebou, jedno kovové umyvadélko, protékající WC neskutečně páchnoucí po celý den. Stolek, kovová židle. Na posteli tři koženkové osmicentimetrové rozřezané matrace, nic pod hlavu. Když roztáhnete ruce, dotýkáte se obou zdí. Pouze ledová voda, jídlo vždy jen z plastové kulaté misky jako pro psy. Máte k dispozici jediný nástroj, lžíci, Tou jste krájeli i chleba, zkuste si to doma, nakrájet takhle čtvrtku chleba.
Nemáte šanci se vyspat, o společné koupelně raději nebudu hovořit, jsou tady dámy. Ještě zmíním takzvané vycházky. Strčí vás do betonové buňky Čtyři kroky doleva, pak ještě čtyři doleva. Chodíte naslepo, jako lev v betonové buňce jednu hodinu. Kdyby se vám chtělo v té době na toaletu, máte smůlu Jste stále sám v betonové cele menší než vaše koupelna. Čas je váš nejhorší nepřítel, drtí vás myšlenky, honí se vám v hlavě třicetkrát za den sebevražda. Přemýšlíte, kde a jak to udělat, aby vás už nenašli, Vzpomínáte na své blízké, manželku, dceru, vnoučata. Zkuste se na hodinu zavřít do koupelny na hodinu a poznáte, jak je ta hodina dlouhá. Je to devastace psychiky, devastace svalů."
Berbr komentuje také dohody o vině a trestu, které uzavřeli někteří obžalovaní: „Jedna dobře srozumitelná lež poráží složitě formulovanou pravdu. Hloupost se nedá fackováním porazit. Moc nevěřím tomu, že dohody nehrají roli u všech obvinění, ale moc rád bych se mýlil.“
Berbrova kritika vůči současnému vedení českého fotbalu vrcholí. „Výkonnému výboru říkají samotní členové nevýkonný výbor, je tam totální chaos, pije se v reprezentaci, pije se mezi rozhodčími, vedení není schopné sehnat žádné peníze. Fousek a Šidliak zřejmě odčerpávají peníze ze STES a FAČR. Favoluce se rozpadá, peníze nejsou, pracovníci nejsou, nikdo nic neřídí, ale stále se najdou novináři, kteří hledají problém ve mně. Jejich neobjektivita byla v počátku velmi neúnosná, neúnosné bylo i předávání informací ze spisu, ale nikoho kompetentního to nezajímalo.Dobře se to čte, ale jsou-li vymyšlené informace osobní, je to diametrální rozdíl. Proces je dlouhý, ani já si nevzpomínám na všechny mé připomínky. Pravda je totiž vůbec nejobtížnější, co lze lidem předložit.“
Z Berbrových úst zaznělo také jméno současného reprezentačního trenéra a bývalého šéfa fotbalového svazu. „Novináři zapomněli, že Ivan Hašek se stal předsedou FAČR především díky mé podpoře ze strany Čech. Ivan Hašek neutekl kvůli mně. Zapomněli na to, že my Češi (česká komora) jsme vybojovali volbu předsedy FAČR, která byla roky blokovaná ze strany Moravy. Zapomněli skoro na vše.“
Podle Berbra také došlo k mediálnímu ovlivnění celé kauzy. „Velmi dobře chápu, že se to některým novinářům zpočátku líbilo. Očekávali sázky, konspirace, tajné schůzky. Získávali informace přímo od policie nebo od státního zastupitelství. Časem informace předával samotný FAČR a jeho etické komise. Televize dělala pořady o tom, jak je všechno hrozné a jak to bude úžasné za nové vlády Fevoluce. Komentáře jednoznačně ovlivňovaly veřejné mínění. Do pořadu chodili lidé, kterým doslova vypadl mozek. Naprosto zapomněli, co o nich já vím. Internet vzýval nového předsedu Fouska a nový Fevoluční vývoj.“
Berbr také popírá, že by se pokoušel ve fotbalovém prostředí o korupci. „Koho bych se z pozice místopředsedy asociace pokoušet uplácet? Rozhodčí v lize, to asi nejde. Komisi rozhodčích? Tu českou, která patřila pode mě a zasedali v ní lidé, které jsem si vybíral? Stoprocentně vím, že jsem nepotřeboval nic někomu dávat nebo něco slibovat."
Berbr rozporuje, že je mu dávána za vinu činnost v rámci zločinecké organizace: „Kdo ji založil, kdy byla založena a za jakým účelem? Podle obžaloby to vycházelo na mě. Opravdu si myslíte, že je někdo, kdo tomu je schopný uvěřit? Kdy jsem ji založil? Čtyři kola před koncem, aby postoupil Vyšehrad, pak ji zase zrušil, když postoupil? Všude je napsáno, že jsem si tím upevňoval svou pozici místopředsedy, absurdnější důvod nemohl nikdo vymyslet.“
„Byl jsem tady každý jednací den, nebyl jsem nikdy pod vlivem. Bylo tady přes padesát svědků, jen jeden vypovídal proti mně a to byl novinář. Když to pojmete normálním selským rozumem… Nebo všichni svědci lhali, pak si zaslouží trest někde na ostrově,“ tvrdí Berbr.
Berbr pokračuje v kritice obžaloby. „Odposlechy si vybírala takové, které jsou pro ni výhodné. Selektuje je, pak je jednoduché si dokreslovat různé příběhy. Uváděl jsem nejkřiklavější skutek, který si police vymyslela ze sta procent, to byl zápas Radotín – Dobřany. Ostatní příběhy ze žaloby jsou také dokreslené podle policejní představivosti.“
Roman Berbr pokračuje: „Spoléhá se na to, že stáhneme krovky a budeme nadšeně tleskat připomínkám státního zástupce. Že jsem vnímal přání klubů, jaké chtějí rozhodčí? Nejkřiklavější příklad v republice, třikrát rozhodčí Černý pískal na derby Sparta – Slavia. Nemusel jsem říkat rozhodčímu 50 na 50... Mně připadá, že je jasnější, že někdo z FAČR vyvedl dvacet milionů.“
Závěrečná řeč Romana Berbra by u soudu v Plzni měla za chvíli pokračovat. Technická závada v síni (prý) snad vyřešena. Berbr je už opět u řečnického pultíku.
