Berbrova výpověď: mluvil čtyři hodiny, o sudích i zpronevěře. Popsal majetek
Druhý den soudního jednání v kauze kolem Romana Berbra přinesl zajímavé události. Bývalý místopředseda Fotbalové asociace ČR (FAČR), který s dalšími 20 lidmi čelí obžalobě za korupci při ovlivňování fotbalových zápasů v letech 2019 a 2020, poprvé před plzeňským okresním soudem vypovídal. Mluvil čtyři hodiny. Co všechno řekl? Projděte si podrobný ONLINE na iSport.cz.
V soudní síni seděl bývalý místopředseda a faktický první muž českého fotbalu ze všech obžalovaných sám. Soudce Vladimír Žák přítomnost ostatních zakázal. „Zatím jsem nikde nehovořil, protože vše, co bych řekl, by bylo použito proti mně,“ uvedl Roman Berbr své vystoupení.
Rozdělil ho na tři části. Ale ještě před tu první předsadil výrok, který pro něj byl patrně zásadní. „Neexistovala žádná organizovaná skupina. Neexistovalo žádné setkání, kde bychom byli ve čtyřech nebo aspoň ve třech.“
V první části své výpovědi poměrně obšírně vysvětloval fungování fotbalu v Česku, strukturu a práci fotbalové asociace a své mnohaleté působení v ní, které zakončil na pozici místopředsedy. Což byl ovšem pouze úvod k tomu podstatnějšímu. A sice k obvinění z ovlivnění pěti utkání České fotbalové ligy. Berbr vysvětloval, že nasazování rozhodčích pro amatérské soutěže se naprosto odlišuje od nasazování v profesionálních soutěžích. „To policie bohužel naprosto nebrala v potaz. Vysvětlím.“
A vysvětloval. „Profi komise rozhodčích nasazuje sudí vždy po každém kole. Komise rozhodčích pro Čechy na celý měsíc dopředu.“ Tím chtěl vysvětlit, že pak logicky častěji dochází ke změnám delegací. „Třeba proto, že na utkání, které nevypadalo třaskavě, byl nasazen slabší rozhodčí, ovšem to utkání se během měsíce třaskavým stalo. Proto docházelo ke změně.“
Proč o tom vůbec hovořil? Z toho důvodu, že obžaloba mu klade za vinu, že u pěti utkání ČFL (to Berbr rozebíral ve druhé části své výpovědi a podrobně o tom píšeme na jiném místě této strany) se svým vlivem a díky svému dominantnímu postavení zasadil o změnu sudího proto, aby nový mohl ovlivnit výsledek utkání. Nejčastěji ve prospěch Slavoje Vyšehrad, kde v roli sportovního manažera působil Roman Rogoz.
O něm, poněkud překvapivě, Berbr prohlásil, že jejich kontakty byl čistě fotbalové, v osobní rovině nulové.
Změny sudích? Prý reakce na kluby
Bývalý místopředseda asociace opakovaně zdůrazňoval, že na výměnu rozhodčích v neprofesionálních soutěžích měl z titulu své funkce právo. Své vystoupení v tomto bodě zakončil: „Změny rozhodčích nepovažuji za úplatek, byla to naše práce reagovat na požadavky klubů. Je to naprosto běžná věc, aby se předešlo stížnostem klubů, které mají s některými rozhodčími negativní zkušenosti. To, co se snaží prezentovat žaloba jako trestný čin, je nepochopení fotbalového prostředí, vybírá si jednotlivosti bez znalosti kontextu.“
A ještě navrch: „Nikomu jsem žádný úplatek nesliboval, nepředával, o ničem jsem nevěděl a ani jsem na toto téma s nikým nediskutoval. Nedostal jsem žádný úplatek od Vyšehradu ani nikoho jiného, a to za celých sedm let, co jsem dělal místopředsedu svazu.“
Pro připomenutí. Součástí obžaloby, která se týká Berbra, není žádný zápas druhé, či dokonce první ligy. Tedy spekulace o možné „titulové dohodě“ se Slavií či jednání se sparťanským funkcionářem Josefem Krulou před finále MOL Cupu se někdejšímu funkcionáři za vinu nekladou.
Jiné to je v případě zpronevěry. To je z pohledu možného trestu nejvážnější prostředek a podle obžaloby vyvedl z kasy Plzeňského krajského fotbalového svazu, jemuž předsedal, více než dva miliony korun. Ať už za fiktivní seminář sudích, nebo za nákup sportovních potřeb.
Vše Berbr popírá. Kdyby policie v den jeho zatčení udělala fotografie v patřičných skladech, zjistila by, že věci skutečně byly zakoupeny. „Policie měla dne 16. 10. 2020 při svém megazásahu udělat fotky na Viktorce, ve skladu v Sušické ulici a ve firmě v Nýřanech. Musela z odposlechů vědět, že máme tři sklady. Policie sklady nenafotila a já již více důkazů nemám. Ale nemá je ani policie,“ prohlásil.
Vysvětloval také, jak přišel ke svému nemalému majetku. „Bude mi 70 let, a kdyby si státní zastupitelství udělalo rešerši, zjistilo by, že jsem celý život pracoval a od devadesátých let podnikám. Zjistilo by si, že jsem zdědil se svým bratrem Vlastimilem nemalé prostředky po amerických příbuzných.“
V samém závěru přešel Roman Berbr do osobní roviny. „Kolik mi zbývá, pět, osm let? Víc to nebude. Odmítám obžalobu v jejím celém rozsahu,“ prohlásil.
Víc se nevyjadřoval a, byť to nevylučuje, ani vyjadřovat nehodlá.
Také státní zástupce Jan Scholle si poprvé vyslechl, jak hlavní podezřelý vidí svou obžalobu. Co o tom soudí? „Každý obžalovaný má právo hájit se, jak uzná za vhodné. Může i lhát, fabulovat, vykládat jednotlivá fakta ve svůj vlastní prospěch. S tím orgány činné v trestním řízení počítají a budou je ověřovat v dalších fázích řízení. Tím, že neodpovídal na další dotazy, neodstranil pochybnosti, které o jeho tvrzeních mohou jiné strany mít.“
Na Romana Rogoze, dvojku kauzy, se nakonec v úterý nedostalo. Kdy přijde na řadu, se neví. Ve středu budou vypovídat Martin Pýcha a Marek Janoch – ten už dříve přiznal vinu.
Zprávy ze dne 26. dubna 2024
„Odmítám některé výpovědi, zejména ty, co by mohly nést skutkovou podstatu křivé výpovědi. Navrhuji prověření kvůli jejich možné nepravdivosti,“ říká Bebrův obhájce Sýkora.
Pozor! Sýkora parafrázuje slavný výrok básníka Jaroslava Seiferta. „Smlčí-li pravdu kdokoliv jiný, může to být taktický manévr. Smlčí-li pravdu spisovatel, lže!“ V soudní síni zaznělo následující: „Smlčí-li pravdu kdokoliv jiný, může to být taktický manévr. Smlčí-li pravdu státní zástupce, lže!“
Michal Sýkora vystupuje jako celý rok u soudu. Velmi důrazně zpochybňuje práci státního zástupce a jím předložené důkazy, mimo jiné i některé nahrávky z odposlechů, které jsou podle něj vytržené z kontextu, manipulativní a netýkají se předmětu obžaloby.
Jestliže u některých účastníků soudního líčení je po hodině a dvaceti minutách znát mírná únava, Berbr vypadá velmi soustředěně a pozorně poslouchá každé slovo svých obhájců.
Sýkora se dál velmi ostře pouští do argumentací státního zástupce: „Slova státního zástupce, že Roman Berbr ovlivňoval rozhodčí profesionálních soutěží a instruoval je, jak mají zápasy řídit, je třeba velmi důrazně odmítnout. Není to pravda, u soudu se vůbec neprojednávaly zápasy z profesionálních soutěží. Bavíme se tady o amatérských soutěžích.“
Sledujeme stejný scénář jako v případu Miroslava Pelty, bývalého svazového předsedy. I dnes se obhájci Berbra snaží totálně rozbít obžalobu Jana Scholleho, státního zástupce. U Pelty se to však advokátům nepovedlo, v dotační kauze byl nepravomocně odsouzen na šest let nepodmíněně.
„Považuji za manipulativní, že státní zástupce v případu mého klienta hovoří o zápasech, z kterých můj klient není obžalovaný. Je třeba přísně rozlišit, co je důkaz, a co je pouze obecné tvrzení, které má soud, případně veřejnost, ovlivnit,“ pokračuje Berbrův obhájce Sýkora.
Sýkora říká: „V úvodu musím reagovat na závěrečnou řeč pana státního zástupce. Budu kritický a hodnocení bude pro pana zástupce nepříjemné. Snažili jsme se vést aktivní obhajobu. Když jsme cítili, že je soud na pochybách, přinesli jsme další důkazy. Obžalobu pana státního zástupce nepřijímám. Bylo pro nás překvapením, jak slabou závěrečnou řeč státní zástupce pronesl. Jen prázdné floskule, spoustu řečnických otázek a spekulací.“
Lukáš Bohuslav svou řeč plnou právních odborných pojmů a citací ukončil, na řadu jde se svou závěrečnou řečí Berbrův hlavní obhájce Michal Sýkora.
Záměr Berbrova zástupce je jasný – co nejvíc zpochybnit výpovědi, které během rok trvajícího hlavního líčení u soudu hrají proti jeho klientovi. Bohuslav cituje evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku: „Dohoda o vině a trestu je sjednaná s plným vědomím případu, obsah dohody o vině a trestu musí podléhat dostatečnému soudnímu přezkumu.“
Berbrův advokát Bohuslav se snaží znedůvěryhodnit Michala Káníka, spolupracujícího obviněného. Poukazuje na údajné procesní chyby při schvalování dohody o vině a trestu ze strany soudního senátu. Prý při sjednání dohody nepadly otázky, které padnout musí. „Nebyly splněny podmínky pro sjednání dohody o vině a trestu,“ hromuje Bohuslav.
Bohuslav se zaklíná paragrafy, judikaturou, cituje z paragrafů zabývající se dohodou o vině a trestu. Nic extra zajímavého. Poukazuje na popis skutku, čili na to, že se v průběhu líčení změnil. „Nedošlo k zachování totožnosti skutku, což se domnívám, není možné. Státnímu zástupci se to vyloženě zakazuje.“
„V průběhu hlavního líčení došlo k úpravě popisu skutku, objevilo se tam něco, co nikdy sjednáno nebylo. Liší se návrh dohody o vině a trestu a znění schválené dohody o vině a trestu,“ argumentuje u soudu Bohuslav.
V síni hovoří Berbrův advokát Lukáš Bohuslav. Zpochybňuje výpovědi těch, kteří přijali dohodu o vině a trestu a o jejichž výpovědi se opírá státní zástupce. „Dohody mezi obžalovanými nemají žádný dopad k trestní odpovědnosti obžalovaných, to zdůrazňuji. Pochopitelné, že státní zástupce řekl A příběhu, ale neřekl B. Jedna věc je, že se státní zástupce opírá o schválené dohody o vině a trestu, opírá se o výpovědi osob, kterým byla dohoda schválena. Ale kde jsou práva ostatních obžalovaných?“
Žák dočetl závěrečnou řeč Šeráka, obhájce Svobody. K pultíku se teď postavil Lukáš Bohuslav, první z advokátů Romana Berbra.
Ze závěrečné řeči Šeráka: „Skutková zjištění mohou vést k mnoha závěrům, ale nic nedokazuje, že skutek se opravdu stal tak, jak se píše v obhajobě.“
V Šerákově řeči se hovoří také o sázkách na utkání: „Jediným důkazem obžaloby, který nekoresponduje s jiným důkazem, je pouze výpověď Michala Káníka, který se dlouhodobě živil sázením. Důkazy chybí. Muselo by být jasně dokázáno kdy a kde byl předán úplatek. Jediným důkazem byly smyšlenky spolupracujícího obviněného Grímma.“
Řeší se esemeska. Grímm měl obdržet od Svobody zprávu s číslovkou 50. Policie prý vydedukovala, že mělo jít o nabídku úplatku ve výši 50 tisíc. Ale taková esemeska, dle Šeráka, nikde v trestním spisu není zaznamenaná.
