Krotit vlčí smečku v Plzni byla svého času fakt fuška. A co teprve stádo afrických lvů! Nejtěžší trenérský job v českém fotbale? Dost možná ve Vyškově, kde Jan Kameník (41) cepuje a zároveň vychovává mladé cizince, kteří tvoří většinu ambiciózního kádru. „Mám dlouhé večery,“ vydechne v rozhovoru pro iSport.cz kouč, jenž obdržel od kamerunského majitele Kingsleyho Pungonga za úkol vytáhnout provinční klub poprvé v historii mezi elitu. Zatím se mu práce daří, po sedmém kole je multinárodní MFK na prvním místě F:NL bez jediné porážky. Ale je to každodenní boj. Třeba i o stadion.
Na jaře jste málem dotáhl Vyškov k postupu, v baráži jste svedli vyrovnaný souboj se Zlínem (0:1, 0:0). Máte o pár měsíců později ještě kvalitnější mužstvo?
„Prošli jsme docela dost velkou obměnou. Zatím nedokážu říct, jestli jsme silnější. Mužstvo se pořád tvoří, buduje za pochodu. Hráči přicházejí a do konce přestupního období ještě budou. Kvalita je dobrá, ale potřebujeme se sehrát, sžít, trávit hodně času spolu, aby si to sedlo. Momentálně je to trošku syrové, ale vždycky nám v zápase vyskočí nějaká individuální kvalita a dokáže převážit misku vah na naši stranu. Určitě ještě nejsme tam, kde bychom chtěli být.“
Vadí vám, že se kádr neustále proměňuje? Každý trenér ho chce mít co nejvíc pohromadě.
„Mám dlouhé večery. (úsměv) Je to o každodenní diskuzi s realizačním týmem, vedením a majitelem. Jsme naprosto otevření, sdílíme informace a