Koller o překvapení na Planeo Cupu: Skoro mi ukápla slza. Nechápal přístup Slavie
Po konci profesionální kariéry mu výrazně ubyl stres, vyhýbá se mu. Jan Koller, někdejší reprezentační útočník, zůstal u fotbalu zejména jako ambasador zajímavých projektů. V minulých týdnech navštívil hned šest finálových turnajů mládežnického Planeo Cupu. „Je nádhera sledovat, jak děti bojují se zápalem o výhru. Má to všechno: radost, smutek, slzy. Nabíjí mě to,“ líčil bývalý hráč pražské Sparty, Dortmundu nebo Monaka.
Po krachu národního týmu v Chorvatsku (1:5) se opět debatuje o tom, proč český fotbal neprodukuje zajímavé hráče. Co jste vypozoroval na Planeo Cupu?
„Turnaje mají vysokou kvalitu. Musím říct, že trenéři vštěpují mladým klukům, aby hráli fotbalově. Top týmy rozehrávají hodně od brankáře, jdou dopředu kombinačně, nenakopávají dlouhé balony. Viděl jsem hodně soubojů jeden na jednoho, k čemuž je uzpůsobené hřiště i branky.“
Mohou vyrůst pro reprezentační áčko?
„Základ mají dobrý, ale cesta k dospělému fotbalu je strašně dlouhá. Je jim deset, jedenáct a všechno se láme v pubertálním věku. Hodně z nich s tím skončí, protože v klubech jsou vysoké psychické nároky. Každopádně jsem viděl hodně šikovných kluků, z toho mám radost.“
Takže jsou na vysoké úrovni?
„Na finálových turnajích se sejdou opravdu ti nejlepší. Byla škoda, že Slavia, a to nevím proč, tenhle projekt bojkotuje. Zúčastnila se jen dvou kategorií a poslala do nich ještě o rok mladší kluky. To moc nechápu.“
Sparta umí pracovat s mládeží
Nejúspěšnějším týmem uplynulého ročníku Planeo Cupu se stala Sparta, v níž jste se dostal do dospělého fotbalu. Přejete jí stále?
„Sparta pracuje s mládeží velmi dobře, má k tomu podmínky. Pro kluky je to sice psychická zátěž, ale taky motivace. Na Planeo Cupu nikomu opravdu nefandím, ale pochopitelně áčku Sparty přeju, protože jsem z ní vzešel do velkého fotbalu.“
Mluvíte o práci ve sparťanské mládeži, ovšem prostupnost hráčů do dospělých je malá, že?
„Vypadalo to v jednu chvíli nadějně, ale pak se najelo na model nakupování cizinců. Což je škoda. Spartě ukázala uplynulá sezoně směr a doufám, že bude zapracovávat víc mladých hráčů. Béčko hraje druhou ligu, a to je podle mě ideální soutěž pro mladé. Může se tam určitě někdo ukázat, vykopat se do áčka. Určitě bych byl radši, kdyby se do kádru dostávali odchovanci nebo mladí hráči z jiných českých klubů.“
Věříte momentálně třeba Patriku Vydrovi nebo Adamu Ševínském? Oba na jaře dostali šanci.
„Mohou se z nich v budoucnu stát lídři, ale momentálně nemají ještě na to, aby táhli Spartu. Musí být kolem nich zdravé jádro, vedle kterého se budou vyvíjet.“
Co vám z Planeo Cupu zůstalo v hlavě?
„Na posledním turnaji v Planeo Cupu se rozhodovalo o vítězi v posledním kole. Sparta Brno byla před ním třetí, ale nakonec vyhrála. Když se o tom kluci dozvěděli, měli neskutečnou radost. To mi skoro ukápla slza, jak byli nadšení. To byla opravdu krásná tečka.“
Sparta Brno je malý klub. Líbí se vám, jak pracují s mládeží?
„Je vidět, že se jí věnují, protože zastoupili všechny kategorie, byli do pátého místa a poslední turnaj vyhráli. Ale v každém ročníku je nějaké překvapení. Jsem rád, že malé kluby jsou schopny konkurovat silnějším. Pokud udělají dobrý výsledek, jde o motivaci pro děti i trenéry.“
Zahrajete si taky ještě fotbal?
„Moc ne. Naposledy jsem si natrhl achilovku. Hraní fotbalu se snažím vyhýbat, zahraju si raději padel, tenis nebo hokej. To je míň náročné, míň kontaktní. Tím eliminuju riziko zranění.“
Čím se živíte po konci kariéry?
„Teď mě hodně naplňuje padelové centrum na Smíchově. Tu hru miluju a lidi kolem začíná taky bavit. Vzrůstá o ni zájem. Do toho mám různá ambasadorství, partnerství a snažím se cestovat, mít aktivní život. Pro mě je hlavně důležité, že jsem pánem svého času. Snažím se eliminovat stresové situace, nastresoval jsem se za kariéru až dost. Chci dělat věci, které mě baví a zároveň živí.“
Je pravda, že padel zaujal řadu hvězdných sportovců. Prozradíte, kdo je v něm dobrý?
„Fakt na dobré úrovni hraje Bořek Dočkal, Patrik Berger se zlepšil. Chodit začali Patrik Eliáš, Tomáš Ujfaluši, Vláďa Šmicer nebo Mario Lička. Můj sen je zorganizovat turnaj bývalých fotbalistů.“
