Po třech a půl letech je opět hlavním koučem českého týmu. Radim Kučera se po štacích v polské Termalice a reprezentační dvacítce, kde působil jako asistent, vydává na záchranářskou misi druholigového Prostějova. Častá fluktuace trenérů na Hané a nekomfortní situace v tabulce sympaťáka z Vigantic neodradila. „Když do klubu přijdete, stejně jste jednou nohou na odchodu,“ usmívá se někdejší hráč bundesligového Bielefeldu.
V pátek oslaví Radim Kučera padesátiny, body z premiéry na půdě Sparty B by byly nejlepším dárkem. I o tom vypráví v rozhovoru pro iSport Premium. Stejně tak o minulých angažmá, nedávno odmítnutých nabídkách, pracovní šikaně, proměně Baníku či polském pravidlu o nasazování mladých.
Už jste si odpočinul po náročné štaci v Termalice? Radoslav Látal i Tomáš Poznar, kteří tam byli s vámi, mluvili o velkém psychickém vypětí.
„Beru to jako dobrou zkušenost se vším, co bylo okolo. Termalica je svým způsobem specifický klub s bohatým majitelem a vesnicí o devíti stech obyvatelích. My máme nějakou kulturu, Poláci taky. Bylo to spíš o tom, že majitel Witkowski na fotbal neměl moc čas, takže klub řídila manželka se synem.“
A dost drsně.
„Kdyby byl ve vedení kvalitní sportovní ředitel nebo aspoň nějaký dobrý člověk s koncepcí odchodů, příchodů a celkovou strategií, měla by Termalica na to, aby hrála v Ekstraklase do šestého místa každou sezonu.“
Jenže nemá. Takže jste potřeboval na půl roku vypnout hlavu.
„Asi ano. Když se vyhrávalo, paní prezidentka byla spokojená a snesla vám modré z nebe. Když se nevyhrávalo, všechno bylo černé. Tolik analýz, co jsem jí i s překladačem musel napsat v polštině, jsem nenapsal za celou trenérskou kariéru... Neuvěřitelné. Ani nevím, k čemu byly, jestli je vůbec četla. Přišlo mi to
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
