Klokan Trojan: Rozhodčí byl necitlivý
Do presscentra v „ďolíčku“ dorazil Ivan Trojan před tiskovkou trenérů. Ze tří připravených židlí zvolil prostřední, pak otočil jmenovku, položenou před ním. Stálo na ní jméno ředitele „klokanů“. Vyzkoušel pak i zbylé dvě, ovšem i na nich hledal své jméno marně.
Nakonec zvolil tabulku s textem „Pavel Hoftych, trenér Bohemians 1905“. „Jo, to by šlo,“ řekl s úsměvem herec, který se včera proměnil na záložníka „klokanů“.
Splnil jste si sen, zahrál jste si za první tým Bohemky. Dá se tento zážitek srovnat s něčím ve vašem životě?
„Že bych hrál před sedmi tisíci diváky, to se mi ještě nestalo. To je první zážitek. Druhý je, když fanoušci začali skandovat moje jméno, tak mě to dojalo. Já vlastně nebyl do poslední chvíle rozhodnutý, jestli nastoupím, při nedávném představení jsem si vyhodil záda, lékaři mě dávali dohromady, dokonce i Pavel Kolář (vyhlášený fyzioterapeut – pozn. red.). Hlavně bych chtěl říct, že příběh Bohemky je silný nad všechny pobyty na hřišti. Jsem rád, že jsem jeho součástí. Myslím, že je to příběh, který by měl někdo natočit.“
Jak jste se na trávníku cítil?
„Tak, že mě opravdu limitovalo zranění. Zároveň mi bylo líto, že jsem střídal za stavu nula jedna, kdyby to bylo o dva góly pro nás, dostal bych se víc do hry. Bylo vidět, že kluci, a já jim rozumím, chtěli výsledek otočit, nebo aspoň vyrovnat.“
Nebylo právě hezké, že nebylo rozhodnuto?
„Možná. Ale v opačném případě by to bylo uvolněnější.“
Jak vám bylo na konci, kdy vám rozhodčí závěrečným hvizdem sebral možnost vystřelit?
(v ironii) „Já to vůbec nechápu. Myslím, že součástí profese rozhodčího je určitá citlivost, a on prokázal úplnou necitlivost. Vůbec tomu nerozumím. Když má někdo v takovém zápase napřaženo na ránu, a ještě jsem to teda já, a sudí odpíská konec… No, je to necitlivý člověk.“
Kam by střela šla?
„No, těžko říct. (směje se) Ale tak, kdyby to byl gól, bylo by to neuvěřitelné. Ale asi by to gól nebyl, ve vší pokoře. Myslím, že je to dobré, jak to bylo.“
Nezamýšlel jste třeba centrovat?
„Co jsem chtěl, to si vlastně ani nepamatuji. Asi ale opravdu vystřelit, příležitostí tam totiž moc nebylo.“
Jaké jste dostal pokyny od trenéra?
„No, jít do útoku a dát gól, pohybovat se na hrotu… Trenér mi dal ale zcela volnou ruku, taktickými pokyny mě nesvazoval.“
Neměl jste, jako herec, za úkol „přifilmovat“ pád v šestnáctce?
„Takový pokyn jsem nedostal. Myslím, že na Bohemce se takové pokyny nedávají. Bylo by fajn, kdyby se vůbec nedávaly. Už od dětských let.“
